Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 534/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. února 2023 sp. zn. a usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení, odboru hospodářské kriminality, ze dne 31. ledna 2023 č. j. KRPA- 286803-95/TČ-2022-001392, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie ČR, Obvodní ředitelství Policie Praha III, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zakotvené v y, , , , , , , , a odst. 4 d (dále jen " ") ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základních práv Evropské unie.

2. Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti rovněž navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že v jeho případě došlo ve smyslu y ke znemožnění činnosti ústavních orgánů a k účinnému použití zákonných prostředků. Konečně žádá o přednostní projednání návrhu a navrhuje odklad vykonatelnosti napadených usnesení.

3. Podle obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin byla stěžovateli výše napadeným usnesením policejního orgánu uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč podle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), neboť se bez řádné omluvy, ač náležitě předvolán, nedostavil k nařízenému výslechu v řádném ani náhradním termínu.

4. Stěžovatel proti uložení pořádkové pokuty brojil stížností, kterou Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") výše citovaným usnesením zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu ve spojení § 146a odst. 2 trestního řádu. Obvodní soud ohledně námitky nikoli řádného doručení uvedl, že stěžovateli bylo předvolání k výslechu doručeno jak do profesní datové schránky advokáta, tak i následně do datové schránky, kterou vede jako fyzická osoba. Stěžovatel se na žádný z termínů (ať řádný či dodatečný) nedostavil a omluvu s přiloženými listinnými důkazy předložil až dodatečně. Obvodní soud hodnotil důvody, proč se stěžovatel neomluvil včas a s ohledem na to, že nebyly vážného charakteru, přistoupil k uložení pořádkové pokuty.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel na úvod ústavní stížnosti vyjadřuje poměrně rozsáhle své přesvědčení, že celý průběh trestního řízení byl a je založen na korupci, klientelismu a pokusech odradit stěžovatele od uplatňování jeho práv. Rovněž je přesvědčen, že ze strany orgánů činných v trestním dochází k bagatelizaci jeho námitek, k organizované trestné činnosti a vyhýbání se rozhodování o systémových selháních soudní soustavy (v tomto duchu uvádí další domnělé nespravedlnosti, které se mu udály ze strany orgánů činným v trestním řízení a dalších aktérů), což v důsledku vede k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V marginální části své ústavní stížnosti brojí proti pořádkové pokutě, která mu byla uložena s tím, že předvolání k výslechu mu nebylo řádně doručeno do jeho datové schránky fyzické osoby, do které má policejní orgán povinnost doručovat, a napadené usnesení policejního orgánu vydal vyloučený komisař.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud ověřil, že stěžovatel je aktivním advokátem zapsaným u České advokátní komory pod evidenčním číslem XXX a nevztahuje se tak na něj povinnost být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen jiným advokátem (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. , všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

7. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud určil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu y znemožněny", Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (srov. také např. usnesení

sp. zn.

či

sp. zn.

).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nikoliv obecným soudem dalšího stupně, proto neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva, zejména, jsou-li závěry orgánů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky libovůle.

9. Ústavní soud zvážil námitky stěžovatele i obsah napadených usnesení a dospěl k závěru, že jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel, patrně veden snahou dokreslit celkový obraz svého vztahu k orgánům činným v trestním řízení, věnoval podstatný rozsah svých námitek skutečnostem, které se zcela míjí s podstatou napadených usnesení, ve kterých jde o uložení pořádkové pokuty za nedostavení se bez řádné omluvy k výslechu nařízenému policejním orgánem.

10. Ústavní soud v tomto případě neshledal významné okolnosti, které by zakládaly porušení základních práv stěžovatele a odůvodňovaly by kasační zásah Ústavního soudu. Namítá-li stěžovatel, že mu nebylo předvolání k výslechu řádně doručeno do jeho datové schránky fyzické osoby, ale předně do profesní datové schránky advokáta, jedná se ze strany stěžovatele pouze o tendenční snahu uměle založit procesní vadu, neboť z obsahu napadeného usnesení obvodního soudu je zjevné, že ke splnění povinnosti uposlechnout výzvu byl policejním orgánem vyzván opakovaně do obou svých datových schránek. Vzhledem k uvedeným okolnostem nelze považovat uložení pořádkové pokuty za překvapivé ani svévolné a Ústavní soud považuje napadená usnesení za zcela dostatečně odůvodněná.

11. Ústavní soud navíc z vlastní rozhodovací činnosti zjistil, že stěžovatel podal obsahově i argumentačně totožnou ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2023 odmítnuta částečně jako návrh zjevně neopodstatněný a částečně jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. V rámci tohoto usnesení se Ústavní soud vypořádal se stěžovatelovou argumentací zcela vyčerpávajícím způsobem, stejně jako v tomto případě se jednalo především o věc bagatelní. Ústavní soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi (srovnej např. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

) odkazuje plně na citované usnesení s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených.

12. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska působnosti dané mu u, a jelikož ze shora uvedených důvodů namítané porušení základních práv stěžovatele nezjistil, jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

13. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, stejně jako o návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti, Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl v co nejkratší možné době.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu