Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1666/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Mgr. Jaroslava Kužela, zastoupeného Mgr. Janem Bažantem, advokátem se sídlem Zahradní 767, Kosmonosy, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -28 ze dne 25. 4. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -25 ze dne 16. 2. 2022, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , o svobodném přístupu k informacím, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatel ve svém podání adresovaném "soudům ČR" a doručeném Ústavnímu soudu žádal o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V podání popsal své negativní zkušenosti s fungováním soudnictví a formuloval reformní návrhy. Po Ústavním soudu se s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím domáhal vyjádření, zda soudní systém funguje optimálně a zda jej lze jím navrženým způsobem nebo jinak vylepšit. Ústavní soud však jeho žádost s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl, neboť povinnost poskytovat informace se nevztahuje na názory a vytváření nových informací.

2. Stěžovatel proti správnímu rozhodnutí Ústavního soudu neúspěšně brojil odvoláním k Úřadu pro ochranu osobních údajů, žalobou k Městskému soudu v Praze a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i jeho právo na informace podle y. V té souvislosti rovněž navrhuje zrušení části zákona o svobodném přístupu k informacím ve slově "názory" pro rozpor s y. Svou právní argumentaci však stěžovatel blíže nerozvádí a toliko se obsáhle odvolává na obecné principy spravedlnosti.

4. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Oba soudy se v napadených rozsudcích námitkami stěžovatele řádně zabývaly a odůvodnily své závěry. Nejvyšší správní soud srozumitelně vysvětlil, že právo na informace podle y není bezbřehé. Názory činitelů Ústavního soudu, které nebyly v souvislosti s výkonem jejich funkce zachyceny na žádném hmotném či elektronickém nosiči, nejsou informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím ani ve smyslu y.

7. Při výkladu pojmu informace v y je přes jeho autonomní charakter třeba přihlédnout k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Ten se z dobrých důvodů nevztahuje na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací ze strany povinných subjektů ( zákona o svobodném přístupu k informacím). Účelem povinnosti orgánů veřejné moci přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti ( y) je zejména zajišťovat informovanost občanů a umožňovat jejich participaci na věcech veřejných. Pouze za pomoci relevantních informací může být veřejná moc účinně kontrolována (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010

sp. zn.

). Vymezení pojmu informace ze strany zákonodárce způsobem, že nezahrnuje na žádném nosiči nezachycené názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací, tento účel při konfrontaci s projednávanou věci nikterak nepodkopává a nevyvolává proto ústavní pochybnosti.

8. Ústavní soud proto neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Proto jeho ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ve spojení s , neboť takový návrh sdílí právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu