Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1070/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -128 ze dne 22. 2. 2023 a usnesení Okresního soud Plzeň-město č. j. -122 ze dne 18. 1. 2023, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní korporace SPM INVEST a. s., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Stříbrná Lhota 747, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "nalézací soud") se vedlejší účastnice domáhala proti stěžovateli zaplacení 72 499,30 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným usnesením nalézací soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení nalézacího soudu.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d.

3. Podle stěžovatele mělo být jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno. Je přesvědčen, že dostatečně doložil svoji životní a finanční situaci, která je velice nepříznivá s ohledem na závažnou srdeční příhodu (infarkt); od té doby je poznamenán nejen po fyzické stránce, ale rovněž po stránce psychické. Chyběla-li soudu nějaká tvrzení týkající se jeho majetkových či zdravotních poměrů, měl stěžovatele poučit a vyzvat k doplnění žádosti. Stěžovatel nemá žádný majetek ani další movité věci, které by mohl prodat a mohl si dovolit právní zastoupení. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele formalistická a nezohledňují jeho konkrétní situaci. K ústavní stížnosti stěžovatel přiložil také tři rozhodnutí v jiných věcech, v nichž bylo jeho žádosti o ustanovení zástupce jinými soudy vyhověno.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro (výjimečné) osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [viz usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Ingerence Ústavního soudu je v těchto věcech na místě pouze výjimečně, například v případech nerespektování kogentní normy, interpretace v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)], extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 22. 5. 2006 (N 103/41 SbNU 309) nebo

sp. zn.

ze dne 15. 10. 2009 (N 216/55 SbNU 33)] nebo při absenci jakéhokoli odůvodnění - o žádný z těchto případů v nyní posuzované věci nejde.

6. Nalézací soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků podle , coby předpoklad pro ustanovení zástupce z řad advokátů ( ), primárně z toho důvodu, že jde ze strany stěžovatele o zjevně bezúspěšné bránění práva. Naproti tomu odvolací soud toto stanovisko nesdílel; dospěl však k závěru, že stěžovatel neposkytl nalézacímu soudu dostatečnou součinnost a nedoložil své osobní a majetkové poměry v plném rozsahu a věrohodným způsobem. Skutečnost, že s tímto posouzením stěžovatel nesouhlasí, porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá. Podle Ústavního soudu odvolací soud své úvahy přesvědčivě a srozumitelně vyložil, řádně zhodnotil celkové poměry stěžovatele a adekvátním způsobem reagoval na jeho tvrzení a námitky, aniž by přitom vybočil z mezí ústavnosti.

7. Neopodstatněná je námitka stěžovatele, že měl být vyzván k doplnění tvrzení ohledně jeho osobních a majetkových poměrů. Jak přiléhavě zdůraznil odvolací soud, důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně účastník řízení (viz bod 13 usnesení odvolacího soudu; srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 24. 2. 2015). Je na účastníkovi řízení, aby věrohodně přesvědčil soud o tom, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků (a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů). Aktivita je tedy na žádajícím účastníkovi, nikoli na soudu.

8. Jde-li o stěžovatelem akcentovaný nepříznivý zdravotní stav, již odvolací soud v této souvislosti uzavřel, že stěžovatel předložil pouze starší lékařské zprávy z roku 2021 a 2022 (z nichž navíc vyplývá, že stěžovatel je schopen lehké fyzické práce v jednosměnném provozu), ale nedoložil stav současný; zohlednil přitom, že od prodělání infarktu (aniž by zlehčoval komplikovanou situaci po jeho prodělání) uplynuly téměř dva roky a z ničeho nevyplývá, že by měl být i nadále překážkou v dosahování příjmů (bod 16 usnesení odvolacího soudu). Ani v ústavní stížnosti stěžovatel nepředkládá žádnou relevantní argumentaci proti parafrázované části odůvodnění odvolacího soudu, se kterou by bylo nutno se vypořádat.

9. Konečně, odkazuje-li stěžovatel na rozhodnutí v jiných věcech, v nichž byl osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, nelze z nich bez dalšího dovozovat, že shodně mělo být postupováno i v nynější věci. Soud totiž rozhoduje o osvobození od soudního poplatku v každém individuálním případě na podkladě konkrétní žádosti účastníka řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 6. 2020); nehledě na skutečnost, že k ústavní stížnosti přiložená rozhodnutí byla vydána ve věcech správního soudnictví a v jedné z nich byl stěžovatel navíc osvobozen od soudních poplatků ze zákona.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu