Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1510/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti společnosti Pod křídly, s.r.o., sídlem Na Míčánce 1532/32, Praha, zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2023 č. j. -75 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2022 č. j. -48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " ").

II.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v dané věci byla předmětem řízení otázka, zda stěžovatelka (žalovaná) porušila smlouvu o základním psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze tím, že žalobkyni neumožnila vstoupit do části II. výcviku a získat tak příslušný certifikát. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 5. 5. 2022 č. j. -25 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 166 500 Kč s příslušenstvím z titulu porušení uvedené smlouvy. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni požadovanou částku. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany stěžovatelky nedošlo k porušení smluvní povinnosti, odvolací soud konstatoval, že jmenovaný soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, avšak právní závěry, k nimž na základě provedených důkazů dospěl, za správné považovat nelze. Nelze akceptovat jeho závěr, že nebyl naplněn již první z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti na straně stěžovatelky. Z předmětné smlouvy a jejích příloh totiž vyplývá, že za situace, kdy žalobkyně splnila všechny požadavky pro ukončení výcvikové části I., jí mělo být umožněno vstoupit do výcvikové části II; tato skutečnost ostatně vyplývá také z nesporných tvrzení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné podle

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu vnucena vůle uzavřít se žalobkyní smlouvu o poskytnutí druhé fáze výcviku v biosyntéze, čímž došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na ochranu autonomie vůle chráněného y. Porušení svého práva na spravedlivý proces pak spatřuje v postupu odvolacího soudu, který přehodnotil skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž stěžovatelce poskytl procesní prostor na změněnou situaci reagovat.

IV.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mimo jiné proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je tak povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení jeho důvodu a předpokladů jeho přípustnosti.

Nejvyšší soud v odůvodnění podle navíc podrobněji rozvedl, v čem spatřuje splnění obligatorních předpokladů přípustnosti dovolání podle , které stěžovatelka řádně (v intencích až 238a ) nevymezila. Stěžovatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Nesplnila tak své povinnosti, v důsledku čehož bylo její dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle . Proto ve vztahu k tomuto rozhodnutí Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu