Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 977/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Tomáše Bendla a Daniely Bendlové, zastoupených Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti části I. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2023 č. j. -242 a části II. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. listopadu 2022 č. j. -226, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Jiřího Trávníčka, Václava Bendla a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení části nákladových výroků (viz níže) v záhlaví uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen " ") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle d (dále jen " ") a právo vlastnit majetek podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením ze dne 21. 11. 2022 zastavil řízení, v němž se první vedlejší účastník domáhal určení, že je vlastníkem specifikovaného pozemku v katastrálním území Třeboradice (I. výrok) a uložil mu povinnost uhradit druhému vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 4 114 Kč, stěžovatelům v částce 25 458,40 Kč (pozn. tuto část výroku stěžovatelé napadli ústavní stížností), vedlejší účastnici částku 12 342 Kč (II. výrok) a rozhodl o vrácení soudního poplatku (III. výrok).

3. Proti II. výroku usnesení obvodního soudu podal odvolání první vedlejší účastník, a proti části tohoto výroku podali odvolání stěžovatelé. Městský soud shledal, že obě odvolání jsou částečně důvodná, a proto usnesením ze dne 2. 2. 2023 č. j. -242 změnil II. výrok usnesení obvodního soudu a rozhodl, že výše náhrady druhého vedlejšího účastníka činí 6 800 Kč, každého ze stěžovatelů 15 912 Kč (pozn. tuto část výroku napadli stěžovatelé ústavní stížností) a vedlejší účastnice 900 Kč, ve zbytku jej potvrdil (I. výrok) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Městský soud při výpočtu výše náhrady nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč uvedené v vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a objasnil důvody, pro které nevycházel z ceny pozemku stanovené znaleckým posudkem vyhotoveným znaleckým ústavem obchodní společností Grant Thornton Valuations, a. s., na částku 18 730 000 Kč, neboť důkaz znaleckým posudkem nebyl v řízení proveden a účastníci neměli prostor se k němu vyjádřit, přičemž zjištění hodnoty pozemku by znamenalo vznik nepřiměřených nákladů a vedlo by k průtahům řízení.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé nesouhlasí s výší přiznané náhrady nákladů řízení a namítají, že soudy vycházely nesprávně z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a), resp. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, místo toho, aby zohlednily zjištěnou hodnotu pozemku podle znaleckého posudku, tj. částku 18 730 000 Kč. Stěžovatelé namítají, že za situace, kdy je z obsahu spisu zřejmý právně relevantní podklad o hodnotě nemovité věci (případně je možné zjistit tuto hodnotu bez neúměrného zatížení a nutnosti prodloužení řízení), je nutno postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a za tarifní hodnotu sporu považovat zjištěnou hodnotu nemovité věci (k tomu uvádí řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. , ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. nebo ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. ). S ohledem na disproporci obou tarifních hodnot jsou stěžovatelé přesvědčeni, že obecné soudy vybočily z konstantní rozhodovací praxe [srov. nález ze dne 19. 12. 2017

sp. zn.

(N 230/87 SbNU 763)] a dopustily se nepřípustného a závažného porušení jejich ústavních práv.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud, po odstranění vad návrhu, posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí obsahující výroky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů.

7. Těžištěm ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatelů proti určení tarifní hodnoty sporu a ve výsledku proti výši přiznaných nákladů řízení; nesouhlasí s tím, že soudy při rozhodování o určovací žalobě nevyšly ze skutečné hodnoty pozemku a neprovedly v tomto ohledu potřebné dokazování. Jde zjevně o výklad příslušných ustanovení advokátního tarifu, tj. podzákonného práva, který Ústavnímu soudu bez zjištění pochybení představujícího tzv. kvalifikovanou vadu nepřísluší. Jelikož Ústavní soud neshledal žádné vykročení z pravidel, jež by znamenalo zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů, zachová i v tomto případě při posuzování náhrady nákladů nanejvýš zdrženlivý přístup.

8. Ke stěžejním námitkám stěžovatelů Ústavní soud připomíná rozhodovací praxi, podle které je soud povinen při absenci ověřitelného údaje o ceně nemovité věci (shodně jako v tomto řízení) vyjít z § 9 odst. 3 písm. a), resp. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tj. z fixní tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč [(srov. nález ze dne 17. 10. 2017

sp. zn.

(N 187/87 SbNU 71)].

9. Ústavní soud z odůvodnění rozhodnutí obsahující napadené části výroků zjistil, že obecné soudy nedisponovaly ověřitelným údajem o ceně pozemku. Určení hodnoty pozemku podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu by vyžadovalo rozsáhlé dokazování a celkově by došlo k neúměrnému zvýšení nákladů řízení a k průtahům. Tomuto postupu soudů proto nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, důvody ke zrušení nákladových výroků napadených usnesení Ústavní soud neshledal, přičemž samotný nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením věci jej založit nemůže a odkazovaná judikatura na posuzovaný případ v tomto směru nedopadá.

10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jejich ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu