Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1810/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Martinem Blaškem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Olbrachtova 1334/27, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 4. května 2023, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 6. dubna 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -228 ze dne 31. července 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 31. července 2022 byl stěžovatel vzat do vazby a dalším usnesením ze dne 6. dubna 2023 soud prvního stupně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby. Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") napadeným usnesením stížnost proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel se ústavní stížností, splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení shora označených usnesení, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 5 a v d (dále jen " ").

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jeho vazební stíhání je nezákonné od samého počátku, neboť k němu neexistoval žádný zákonný důvod ani neexistovaly důkazy stěžovatele s trestnou činností spojující. V usnesení, jímž byl vzat do vazby, soud prvního stupně vycházel z usnesení o zahájení trestního stíhání, podle kterého prokazují zapojení stěžovatele do trestné činnosti tři skupiny důkazů - sledování (§ 158d odst. 2 a 3 trestního řádu) a odposlechy (§ 88 trestního řádu). Podle stěžovatele nebyly záznamy o sledování opatřeny příslušnými protokoly (§ 158d odst. 7 trestního řádu), neexistovaly relevantní důkazy, a proto ani důvod pro jeho vzetí do vazby, což namítal ve stížnosti proti usnesení ze dne 6. dubna 2023 s odkazem na nález

sp. zn.

ze dne 11. prosince 2013 (N 215/71 SbNU 517), který soud prvního stupně při rozhodování dne 31. července 2022 neaplikoval.

4. Stížnostní soud se podle stěžovatele jeho námitkami nezabýval a nevyhodnotil je při rozhodování o stížnosti proti usnesení ze dne 6. dubna 2023 správně; je přesvědčen, že při rozhodování o jeho vzetí do vazby měl soud prvního stupně provést nezávislý a nestranný přezkum jak návrhu na vzetí do vazby, tak i usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatel dále odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 27. března 2003 (N 43/29 SbNU 401), v němž Ústavní soud uvedl: "Byla-li rozhodnutí o prodloužení vazby vydána v rozporu se zákonem, tato nezákonnost se přenáší i na navazující usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, i když posuzována izolovaně, sama o sobě v souladu se zákonem byla. Nezákonnost prvních usnesení se z povahy věci přenáší i na usnesení druhá stejně, jako se jed z otráveného stromu přenáší na jeho plody". Z toho dovozuje, že bylo-li nezákonné jeho vzetí do vazby, je nezákonné i následné rozhodnutí o ponechání v ní.

5. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), nikoli dalším stupněm v soustavě trestních soudů; proto reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle podústavního práva vadný, současně porušuje ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

6. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí především proti tomu, jak se stížnostní soud vypořádal s jeho námitkami proti usnesení ze dne 31. července 2022.

7. Podle lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Jak Ústavní soud zjistil dotazem u soudu prvního stupně, usnesení ze dne 31. července 2022 nabylo ve vztahu ke stěžovateli právní moci dne 2. srpna 2022. Stěžovatel tedy zjevně usnesení, jímž byl vzat do vazby, nenapadl stížností podle § 74 trestního řádu, a jeho zrušení se domáhá až nyní v ústavní stížnosti. Svou úvahu o "zachování lhůty" dovozuje ze subjektivního přesvědčení o protiprávnosti usnesení, která se podle teorie "ovoce z otráveného stromu" přenáší i na další rozhodnutí, a tuto úvahu odvozuje z nálezu

sp. zn.

. V tehdy projednávané věci [obdobně i v nálezu

sp. zn.

ze dne 27. února 2001 (N 38/21 SbNU 339)] však byla napadena primárně závadná usnesení a Ústavní soud s jejich zrušením spojil i zrušení rozhodnutí navazujících, právě proto, že jeho šetřením verifikované porušení práv se přeneslo i na rozhodnutí následná. Stěžovatelem zvoleným postupem však není možné obnovit lhůtu, která uplynula bezmála před rokem, nadto v situaci, kdy stěžovatel tehdy nevyužil příslušný opravný prostředek. Ve vztahu k usnesení č. j. -228 ze dne 31. července 2022 je ústavní stížnost podaná po lhůtě, a proto byla odmítnuta jako opožděná podle .

8. Z usnesení sp. zn. ze dne 6. dubna 2023 bylo zjištěno, že stěžovatel je stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) ve spolupachatelství podle . Stěžovatel se měl podílet na nelegální výrobě cigaret distribuovaných do zahraničí, čímž měla státu vzniknout škoda blízká 100 000 000 Kč, je proto ohrožen vysokým trestem, má vazby na cizinu, dostatek prostředků, trestná činnost probíhala konspirativně a podle provedených odposlechů se chystalo zprovoznění další výrobní linky. Za dané situace soud prvního stupně vyslovil závěr, že nadále existují důvody pro vazbu útěkovou a předstižnou.

9. Stížnostní soud ve svém rozhodnutí především reflektoval, že proti stěžovateli (a dalším osobám) byla dne 13. dubna 2023 podána obžaloba (věc je vedena u stížnostního soudu pod sp. zn. ). Rozhodování o vazbě je v této fázi v kompetenci soudce rozhodujícího o obžalobě - naposledy tak byl stěžovatel ponechán ve vazbě usnesením ze dne 10. května 2023 a jeho stížnost zamítl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 29. června 2023, tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. I za této situace stížnostní soud dostál své povinnosti, přezkoumal stížnost proti usnesení ze dne 6. dubna 2023 a dospěl k závěru, že neexistovaly důvody, pro které by mělo být žádosti o propuštění z vazby vyhověno.

10. Podle y je osobní svoboda zaručena (odstavec 1) a nikdo nesmí být vzat do vazby než z důvodů a na dobu stanovenou zákonem na základě rozhodnutí soudu (odstavec. 5). O žádosti stěžovatele na propuštění z vazby rozhodoval věcně a místně příslušný soud, který vyhodnotil předestřené námitky stěžovatele jako nedostačující pro jeho propuštění. Vysvětlil, jaké vazební důvody existují a proč je považuje za relevantní v projednávané věci. Stěžovatel vedle primárního nesouhlasu s vazbou neuvádí v ústavní stížnosti nic, v čem by bylo možno v postupu obecných soudů spatřovat porušení jeho práva na osobní svobodu. Právo na přístup k soudu ( y) představuje záruku, že o věci bude rozhodovat soud podle předem stanovených pravidel, nezaručuje ovšem, že soudní rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy, svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.

11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ve vztahu k usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. dubna 2023 a usnesení stížnostního soudu odmítl stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu