Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1492/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti CZECHCITY, a.s., se sídlem v Brně, náměstí Svobody 74/10, zastoupené Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem, se sídlem v Brně, Jezuitská 14/13, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2023 č. j. -186 a výroku II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2023 č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných usnesení obecných soudů, a to s odkazem na tvrzené porušení a d. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. se stěžovatelka domáhala po statutárním městě Brně (vedlejším účastníkovi řízení před Ústavním soudem) jako žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání parkovišť ve výši 20 440 000 Kč s příslušenstvím, které byly postaveny na pozemcích vedlejšího účastníka. Toto řízení bylo na návrh stěžovatelky přerušeno do doby pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . S ohledem na pravomocné ukončení uvedeného soudního řízení, ve kterém byl vydán rozsudek ze dne 29. 4. 2021 ve kterém soud určil, že statutární město Brno je vlastníkem předmětných parkovišť, a toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Brně a v současné době je vedeno ve věci řízení o dovolání, vzala stěžovatelka z důvodu hospodárnosti podanou žalobu ve věci pod sp. zn. zpět.

2. V důsledku toho vydal Městský soud dne 24. 1. 2023 usnesení č. j. -176, ve kterém rozhodl o zastavení řízení (výrokem I.) a ve výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 132 150 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Výrokem III. žalobci bude po právní moci usnesení vrácena část soudního poplatku ve výši 817 600 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Brně.

3. Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Brně, a to pouze jeho výroku II., tedy do výroku o náhradě nákladů řízení, podal stěžovatel odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl svým usnesením ze dne 27. 3. 2023 č. j. -186, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Podle názoru stěžovatelky, podrobně vyjádřeného v odůvodnění ústavní stížnosti, Krajský soud v Brně v dané věci nezohlednil základní skutečnosti, týkající se jak podané žaloby, průběhu soudního řízení, tak povahy a charakteru projednávané věci, a nesprávně prý posoudil její složitost ve vazbě na nezbytnost zastoupení v řízení advokátem, a to v nesouladu zejména (nikoliv výlučně) s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

. Podle této judikatury lze u statutárních měst a jejich městských částí presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů.

5. Závěry a právní názory obou soudů o povinnosti stěžovatelky hradit náklady řízení jsou podle ní tedy nesprávné a nevycházejí ze specifických okolností daného případu. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že předmětem řízení v projednávané věci bylo vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných parkovišť širokou veřejností (občany statutárního města Brna), kdy k těmto sporům je dle platné judikatury pasivně legitimovaný vedlejší účastník (jako obec - statutární město) a tedy se jednalo o běžnou agendu vedlejšího účastníka spjatou s majetkem vedlejšího účastníka.

6. Stěžovatelka má tedy za to, že Krajský soud v Brně (a před ním Městský soud v Brně) v napadených rozhodnutích neposoudil výdaje vedlejšího účastníka související se zastoupením vedlejšího účastníka advokátem z hlediska jejich potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva, jak to dovozuje judikatura Ústavního soudu, ale i Nejvyššího soudu.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud, jak již mnohokrát konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně na přezkumu dodržování ústavněprávních principů, tj. zda v řízení - rozhodnutím v něm vydaným - nebyly dotčeny ústavního pořádkem chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Do autonomie interpretace jednoduchého práva Ústavní soud obvykle nezasahuje, neboť výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jsou rovněž samostatnou záležitostí obecných soudů.

9. Uvedené platí tím spíše v případech, týkajících se pouze nákladů řízení, kdy soudní rozhodnutí mohou z povahy věci jen velmi výjimečně zasáhnout do chráněné ústavněprávní oblasti. Z odůvodnění napadených usnesení obecných soudů je patrné, že jejich závěry jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Městský soud v Brně výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tak, že soud přiznal vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) právo na náhradu nákladů řízení, uplatněných v tomto řízení za zastoupení advokátem, když takové zastoupení bylo zcela na místě, neboť se jedná o věc značně komplikovanou, a ohledně obdobného nároku probíhalo souběžné několik sporů.

10. Podle odvolacího soudu z nálezů Ústavního soudu k dané problematice nijak nevyplývá, že by v žádném případě statutární město nemělo mít nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení. V projednávané věci bylo třeba jako otázku předběžnou posuzovat věcnou legitimaci účastníků a tedy otázky vlastnického práva a též to, zda stavba dopravních komunikací postavená na pozemcích představujících účelové komunikace, může být samostatnou stavbou ve smyslu občanskoprávním, a tedy v tomto řízení byla důvodnost zastoupení statutárního města advokátem dána, když složitost věci vyžaduje kvalifikovaného zástupce a nelze tak po žalovaném statutárním městě spravedlivě požadovat, aby náklady takového kvalifikovaného zástupce hradilo ze svého, je-li úspěšné.

11. S uvedenými závěry je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Žádné zásadnější pochybení, zasahující do ústavní roviny, tak Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatelky s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do soudního řízení zásadnějším způsobem vstupovat a napadená rozhodnutí podrobněji přezkoumávat. Stěžovatelka sice zastává jiný právní názor, to však k vyhovění ústavní stížnosti samozřejmě nepostačuje.

12. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu