Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1497/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Hrona, zastoupeného Mgr. Michalem Průžkem, advokátem, sídlem Smiřických 643/5, Říčany, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -1406 ze dne 28. 3. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a CASPER CONSULTING a.s., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byla dne 5. 6. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeném rozhodnutí obecného soudu.

2. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a vyslovení Ústavního soudu, že nesouhlasí s postupem uvedeného odvolacího řízení, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle a y.

3. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 28. 11. 2022 č. j. -1355, zamítl návrh stěžovatele na odklad exekuce ze dne 3. 11. 2022, ve kterém stěžovatel argumentoval zejména tím, že lze očekávat částečné zastavení této exekuce, neboť exekuční titul dle jeho názoru není materiálně vykonatelný a oprávněná není v části vymahatelného nároku aktivně legitimována. Proti tomuto zamítavému usnesení podal stěžovatel následně odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud však usnesením č. j. -1406 ze dne 28. 3. 2023 potvrdil usnesení soudu I. stupně.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v usnesení Městského soudu v Praze se nachází vnitřní rozpor, když nebylo postaveno najisto, co měl stěžovatel uhradit, zda úrok podle § 502 obchodního zákoníku nebo úrok z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku. Postup odvolacího soudu považuje stěžovatel za nesprávný, neboť dotčené rozhodnutí je materiálně nevykonatelné, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

II.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud je vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná o výklad běžného práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k soudním orgánům (a orgánům veřejné moci vůbec) dána pouze subsidiárně. Ke vzneseným námitkám lze stěžovatele zcela odkázat na odůvodnění jak nalézacího, tak i odvolacího soudu.

7. Ústavní soud dospěl k názoru, že obecné soudy se návrhem stěžovatele zabývaly a jejich závěrům nelze z pohledu ústavněprávního ničeho vytknout. Soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledal důvod, aby tyto dostatečně odůvodněné závěry obecných soudů z ústavního hlediska zpochybňoval.

8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu