Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1381/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., právně zastoupeného Mgr. Romanem Hanzelkou, advokátem, sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2023 č. j. -3828, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho právo na soudní ochranu, zaručené d (dále jen " ").

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného soudního rozhodnutí, usnesením Okresního soudu v Opavě byla stěžovateli (dále též "otec") uložena povinnost strpět od začátku 2. pololetí školního roku 2022/2023 po dobu tří měsíců docházku nezletilého Š. do Základní školy a Mateřské školy X. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž se domáhal změny napadeného rozhodnutí ve smyslu zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. V odůvodnění uvedl, že tímto předběžným opatřením soud nahrazuje dosud ani písemně nevyhotovené rozhodnutí ve věci samé, když z totožných důvodů bylo matce již v srpnu 2022 zamítnuto. Předběžné opatření na změnu úpravy péče předjímá výsledek soudního sporu o péči a změně školského zařízení. Otec uvedl, že změna školského zařízení není na místě, protože se jedná o změnu prakticky nezvratnou, a to minimálně do konce školního roku a nikoliv na 3 měsíce, jak uvádí soud, když i v případě úspěchu otce v odvolacím řízení by nebylo vhodné, aby došlo ke změně školského zařízení v průběhu pololetí už jen z důvodu možných rozdílů ve výuce mezi jednotlivými školami. Nezletilý do školy dojíždět nemusí, když může bydlet u otce, a pokud nezletilý uvádí, že si to nepřeje, tak pak se nejedná o skutečné přání syna, ale o příkaz matky, která otci upírá jakýkoliv kontakt s nezletilým. Otec uvedl, že u jednání soudu dne 13. 1. 2023 navrhl, aby mu byl umožněn kontakt s nezletilým proto, aby si mohl sám s nezletilým bez zasahování třetích osob promluvit s tím, že pokud zjistí, že změna školy je skutečným přáním syna, je ochoten udělit se změnou školy a péče souhlas. Otec dále uvedl, že v řízení prokázal, že nezletilý opakovaně v průběhu doby, kdy je u matky, lže, a to jak do protokolu OSPOD, tak při výslechu na PČR, kdy rozpornosti nebyl schopen vysvětlit. Otec má za to, že nezletilý je ze strany matky manipulován a jediná možnost, jak to prokázat, je zpracovat pedagogicko-psychologický posudek.

3. Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že otec je povinen od začátku 2. pololetí školního roku 2022/2023 strpět docházku nezletilého Š. do Základní školy a Mateřské školy X (nikoli tedy jen tři měsíce). Aniž by krajský soud dopředu předjímal výsledek řízení o změně péče a určení školy, vzal v potaz skutečnost, že v případě nezletilého Š. se jedná již o třináctiletého chlapce, který má sám negativní zkušenosti s otcem v rámci jejich společného soužití. Jeho stanovisko k nové úpravě péče a školy vychází z jeho vlastních zkušeností a prožitků. Pokud otec namítá, že Š. je vůči němu zmanipulován matkou, pak je třeba konstatovat, že dítě v jeho věku již není možné tak snadno ovlivnit, přičemž sám nezletilý uvedl racionální důvody, které ho vedou k závěru přejít do péče matky a v té souvislosti změnit školu.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že oba opatrovnické soudy výrazně zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, když ze strany Okresního soudu v Opavě byly v řízení ve věci samé prakticky zamítnuty veškeré jeho důkazní návrhy, a to zejména jeho požadavek na zpracování pedagogicko-psychologického posudku na nezletilého, když tento požadavek byl zdůvodněn abnormálním vyhrocením postoje nezletilého vůči otci. Stěžovatel popisuje průběh soudního řízení a tvrzení nezletilého, na jejichž základě bylo přistoupeno ke změně školského zařízení, a označuje je za lživá.

5. Po přezkoumání napadeného usnesení Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti. Na straně druhé však platí, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou v některých případech vybočovat z mezí hlavy páté y, jakož i z principů ovládajících právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.

7. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti [ a písm. d) y, dále jen "Ústava")], nikoliv "běžné" zákonnosti, a proto mu ani nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako se tomu děje v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou - obecně řečeno - způsobilá zasáhnout do základních práv jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či změněna. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko přezkoumat, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu y ČR a , odst. 3 y) [viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171); či

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377)]. Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 3. 2014) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě zrušení takového rozhodnutí [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59)].

8. Výše uvedené zcela platí i pro rozhodnutí obecných soudů o předběžných opatřeních, na jejichž základě dochází k zatímní úpravě výchovných poměrů nezletilých dětí, jako tomu je i v nyní projednávaném případě stěžovatele, jejichž ústavní konformitu je ovšem nadto nezbytné hodnotit též prizmatem ústavněprávních kritérií, která Ústavní soud vymezil ve své judikatuře v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se právě této problematiky [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález

sp. zn.

ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu pak Ústavní soud vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo vedeno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu nezletilého dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).

9. Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě všechna výše uvedená východiska respektoval a v odůvodnění svého usnesení podrobně a přesvědčivě vysvětlil důvody, proč potvrdil, resp. v drobnosti změnil rozhodnutí prvostupňového soudu. Vzhledem k věku nezletilého Š. soud vycházel zejména z jeho názoru, který vyjádřil opakovaně již před orgánem sociálně právní ochrany dětí i před soudem, že ho kontakty s otcem stresují, má strach, že ho otec odveze ze školy k sobě domů, dále uvedl, že v rámci soužití s otcem se často hádali, otec na něj vulgárně křičel, bil a zesměšňoval. Z výše uvedených důvodů je nezletilý ochoten podstoupit i komplikované a zatěžující denní dojíždění do školy, jen aby nemusel bydlet u otce. Nezletilý sdělil, že by chtěl navštěvovat školu v O., ve které se byl podívat a kde se mu líbilo. Podle odvolacího soudu tak setrvání nezletilého ve stávajícím školském zařízení ve V. není jednoznačně v zájmu nezletilého, neboť za situace, kdy zcela odmítá jakýkoliv kontakt s otcem, představuje docházka do této školy pro nezletilého obrovskou zátěž z hlediska každodenního dojíždění. V neposlední řadě se tato zátěž promítá i do školní docházky nezletilého, kdy měl za první pololetí velkou absenci, byť omluvených hodin. Postoj otce v dané věci se podle soudu jeví z jeho pohledu spíše jako "principiální", než korelující se zájmy nezletilého Š. Otec na jedné straně připouští udělení souhlasu se změnou péče a školy u nezletilého, což však podmiňuje tím, že si s nezletilým pohovoří, aby mohl zjistit jeho skutečné stanovisko, na druhé straně opakovanými návrhy na výkon rozhodnutí situaci eskaluje a domáhá se "svého" za každou cenu.

10. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že rozhodnutí o nařízení předběžného opatření je pouze zatímní úpravou výchovných poměrů nezletilých dětí do doby, než bude pravomocně rozhodnuto ve věci samé, přičemž soudy do situace stěžovatele a nezletilého zasahují pouze z toho důvodu, že nedošlo k dohodě mezi rodiči o tom, jak výchovné poměry upravit. V této situaci je evidentní, že žádné soudní rozhodnutí nebude pro výchovné poměry nezletilého ideální, neboť ideálním řešením je právě a jedině oboustranně akceptovaná a naplňovaná dohoda rodičů. Tím spíše Ústavní soud nevidí důvody k tomu, aby svým zásahem situaci dále destabilizoval.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu