Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1433/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající pověřenou zaměstnankyní JUDr. Zuzanou Feldmanovou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -147 ze dne 9. 3. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -123 ze dne 27. 1. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. -92 ze dne 3. 5. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ing. Lenky Afaedor, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost uzavřít s vedlejší účastnicí smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví tam specifikovaného spoluvlastnického podílu k pozemku. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil (ve formulačně pozměněném znění) rozhodnutí nalézacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a jednající v souladu se zákonnými požadavky [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítá porušení a y.

3. Stěžovatelka od počátku řízení namítá, že předmětný spoluvlastnický podíl se váže k zemědělskému pozemku, který má jiný charakter než pozemek sousedící. Obecné soudy nepřípustnou volnou úvahou charakter pozemku změnily tak, že o zemědělský pozemek nejde; jediný subjekt, který je oprávněn o tom rozhodnout, je přitom Ministerstvo zemědělství. Obecné soudy posuzovaly otázku převodu spoluvlastnického podílu podle nesprávného právního předpisu. Jestliže aplikovaly , o majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namísto , o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aniž by se vypořádaly se stěžovatelčinou námitkou o prekluzi nároku, nedůvodně zvýhodnily vedlejší účastnici oproti ostatním osobám. Dále stěžovatelka namítá, že vyhověním žalobě vedlejší účastnice zabránily stěžovatelce ohledně tohoto pozemku postupovat v souladu se , čímž byly sekundárně vytvořeny podmínky pro žaloby dalších osob, jež jsou jako vedlejší účastnice vlastníky bytových jednotek v sousedící nemovitosti, čímž je podstatně zmenšován majetek stěžovatelky.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; taková pochybení v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal.

6. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je nesouhlas se závěrem obecných soudů učiněným v rovině podsútavního práva, že předmětný pozemek není zemědělský. Podle Ústavního soudu obecné soudy srozumitelně a přesvědčivě s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vyložily, že pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu je třeba splnění materiálního (faktického) i formálního (právního) znaku. Následně uzavřely, že předmětný pozemek nenaplňuje od 70. let minulého století až dosud materiální znak zemědělské půdy, neboť od uvedené doby nebyl ani neměl být nadále zemědělsky obhospodařován (srov. zejm. body 25 až 27 rozsudku nalézacího soudu a bod 10 rozsudku odvolacího soudu). Tento právní závěr učinily na základě nalézacím soudem zjištěného skutkového stavu, jemuž Ústavní soud nemá z ústavněprávního hlediska co vytknout.

7. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek nebyl podle obecných soudů zemědělský, aplikovaly , namísto (speciálního) , jenž se na převody nezemědělských pozemků nepoužije (viz bod 29 rozsudku nalézacího soudu či bod 11 rozsudku odvolacího soudu); ani v tomto závěru neshledává Ústavní soud nic protiústavního.

8. Obecné soudy rovněž řádně odůvodnily, že nejsou vázány předchozími rozhodnutími správních orgánů, v nichž byl předmětný pozemek podřazen režimu zákona o půdě (viz bod 25 rozsudku nalézacího soudu či str. 4 usnesení Nejvyššího soudu). Není pravdivé tvrzení stěžovatelky, že se obecné soudy nevypořádaly s její námitkou prekluze, naopak se jí výslovně a pečlivě zabývaly (viz bod 30 rozsudku nalézacího soudu a bod 12 rozsudku odvolacího soudu).

9. Nepřípadná je konečně námitka zásahu do rovnosti lidí v právech ( y) a porušení zákazu diskriminace ( y), neboť stěžovatelka se dovolává ústavněprávní ochrany za jiné osoby, vůči nimž měly být tyto ústavní kautely porušeny. Řízení o ústavní stížnosti je však založeno na bezprostřednosti zásahu do základních práv stěžovatelů a tzv. actio popularis není přípustná.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu