Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1379/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky H. A., zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem, sídlem Radniční 237/13, Šumperk, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. února 2023 č. j. -373, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a P. E. R., D. B. a nezletilé J. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen " ") s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva na rodinný život a práva nezletilé vedlejší účastnice na rodinný život, na rodičovskou výchovu a péči (pozn. Ústavního soudu: tj. práva zaručená v d).

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 1. 8. 2022 č. j. -328 zamítl stěžovatelčin návrh na svěření nezletilé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") do její péče (I. výrok), svěřil nezletilou do pěstounské péče první vedlejší účastnice a upravil rozsah jejích práv a povinností (II. výrok), udělil souhlas za druhou vedlejší účastnici (dále jen "matka") se změnou bydliště nezletilé (III. výrok), rozhodl o předběžné vykonatelnosti III. výroku (IV. výrok) a o náhradě nákladů řízení (V. výrok). V odůvodnění konstatoval, že nezletilá byla jeho dřívějším rozsudkem svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu manželům Z. a P. Z. a byl zamítnut návrh stěžovatelky na svěření nezletilé do její péče s odůvodněním, že matka měla dlouhodobé problémy s užíváním návykových látek, které podstatným způsobem ovlivňovalo její chování, jež bylo neslučitelné s péčí o nezletilé dítě velmi útlého věku, a že neshledal důvody pro svěření nezletilé do péče její babičky (tj. stěžovatelky), byť jde o osobu nezletilé blízkou, která by měla být preferována při zajištění náhradní rodinné péče, neboť ani ona neskýtala podle , , záruku řádné péče. Následně okresní soud zamítl stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření o svěření nezletilé do její péče a poté usnesením ze dne 26. 4. 2022 č. j. -218 nařídil předběžné opatření, jímž byla nezletilá předána do předpěstounské péče druhé vedlejší účastnice. Po provedeném dokazování okresní soud shledal u stěžovatelky velkou řadu rizikových hledisek, která je nutné vyhodnocovat s ohledem na zvýšeně náročnou a dlouhodobou péči o dítě velmi útlého věku, a tudíž nelze její péči o nezletilou posuzovat jako souladnou s jejími zájmy. Po zhodnocení situace její matky okresní soud uzavřel, že péči o nezletilou není možno zajistit v rodinném prostředí, a je tudíž namístě jako nejvhodnější řešení uspořádání jejích poměrů svěřením do pěstounské péče.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, které neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). především přejal správná skutková zjištění okresního soudu, dokazování toliko doplnil a konstatoval, že stěžovatelka není objektivně schopna se starat o nezletilou a že správnost rozhodnutí o náhradní rodinné péči formou pěstounské péče podporuje i situace po vyhlášení rozsudku okresního soudu. V odůvodnění odkázal na právní úvahy okresního soudu o volbě mezi oběma variantami, tj. pěstounskou péčí vykonávanou cizí osobou a svěřenectvím babičce, jako příbuzné osoby, a konkrétně uvedl, že nepovažuje za odpovídající nejlepšímu zájmu nezletilé, aby byla vystavena de facto pokusu, jestli stěžovatelka ve svém věku 68 let zvládne také péči o ni, která s ohledem na útlý věk dvou let vyžaduje celodenní nasazení pečující osoby.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že soudy nezkoumaly nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a odkazuje na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Podle ní vyšlo před soudy obou stupňů najevo, že o nezletilou projevuje opravdový a intenzivní zájem, aktuálně se stará o jejího bratra, v péči o něj se osvědčila a je zdravotně schopna pečovat kromě něj také o nezletilou.

5. Dále stěžovatelka upozorňuje, že matka na posledním jednání u krajského soudu uvedla, že doporučuje péči stěžovatelky o její dceru, že je mezi ní a stěžovatelkou dobrá domluva, bydlí od sebe blízko a ráda by se s nezletilou u stěžovatelky pravidelně navštěvovala. Dodává, že bydlením v náhradní "rodině" se nezletilá postupně odcizí od své původní rodiny, a že odstěhováním nové "rodiny" do jižních Čech se kontakt nezletilé s původní rodinou výrazně omezí.

6. Podle stěžovatelky zaručuje svěření nezletilé do její péče právo matky na výchovu, resp. intenzivní kontakt se svým dítětem, a stěžovatelka je zárukou, že nezletilé poskytne veškeré další potřeby, které aktuálně nedokáže poskytnout její matka. To vše je nejlepším zájmem nezletilé, tedy být vychovávána pokud možno co nejbližší rodinou a mít co nejintenzivnější kontakt se svou biologickou matkou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Výklad a použití podústavního práva bývají stiženy takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

11. Ve stěžovatelčině věci Ústavní soud neshledal v postupech a rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo by vést ke zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro úpravu péče o nezletilou. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelčiny stručné námitky obsažené v ústavní stížnosti mají skutkovou povahu, přičemž oba soudy se podrobně zabývaly skutkovými podmínkami a předpoklady pro příslušnou variantu péče o nezletilou, a proto odkazuje na odůvodnění jejich rozsudků, zejména na body 12. až 14. odůvodnění rozsudku okresního soudu a body 9. až 12. odůvodnění rozsudku krajského soudu.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem byla porušena základní práva stěžovatelky, a proto odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu