Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 829/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Christianem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -3030 ze dne 20. prosince 2022 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -2971 ze dne 27. července 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") uložil stěžovateli povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje zaplacené ustanovenému obhájci státem. Obhájci byla přisouzena a vyplacena částka 399 396,80 Kč, stěžovateli byl přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši 50 %, a proto mu byla uložena povinnost zaplatit státu 199 698,40 Kč. Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") stížnost proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel se ve své včas podané ústavní stížnosti, splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), s odkazem na porušení blíže neurčených základních práv, domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, které mu jako pravomocně odsouzenému uložily povinnost nahradit státu náklady vynaložené na jeho nutnou obhajobu.

3. Stěžovatel namítá, že některé úkony obhájce byly oceněny dvojnásobně, neboť bylo nutno užívat cizí jazyk a tím vzrostla celková hodnota odměny; je přesvědčen, že uložení povinnosti hradit zvýšené náklady je v rozporu s jeho právem na právní pomoc, která má být poskytována bez ohledu na rasu národnost či jazyk. Zvoleným postupem byla však jeho pozice cizince ve srovnání s občanem České republiky ztížena, a proto by měl navýšení nákladů nést stát. Obecné soudy však jeho argumentaci nepřijaly, stížnostní soud nadto uvedl, že bylo věcí stěžovatele, kde se rozhodl páchat trestnou činnost.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není však součástí soustavy obecných soudů, a nemůže do jejich rozhodování zasahovat. Uvedené omezení je prolomeno pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy na úkor stěžovatele z mezí ústavně zaručených základních lidských práv ( a písm. d) y), zejména jsou-li jejich závěry hrubě nepřiléhavé nebo jsou-li projevem svévole.

5. Soud prvního stupně uložil stěžovateli povinnost nahradit státu polovinu nákladů vynaložených na jeho obhajobu. Z odůvodnění usnesení stížnostního soudu se podává, že stěžovatel ve stížnosti (i ve svých dřívějších podáních) užil shodnou argumentaci jako v ústavní stížnosti. Stížnostní soud však v odůvodnění svého usnesení vysvětlil, za jakých podmínek je možno rozhodnout o náhradě nákladů státu, že tyto kumulativní podmínky byly v případě stěžovatele splněny, a proto není důvod rozhodnutí o výši náhrady měnit či rušit.

6. Podle § 33 odst. 2 trestního řádu platí, že osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne soud o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Podle § 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu je povinen pravomocně odsouzený, nemá-li nárok na bezplatnou obhajobu, nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci státem. Podle y lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Lidé jsou si v právech rovní ( y) a rovni si jsou i všichni účastníci řízení ( y).

7. Byl-li stěžovateli přiznán nárok na obhajobu ve výši 50 % odměny vyplacené obhájci, nejsou obecné soudy oprávněny požadovat vyšší částku, než jaká odpovídá právě polovině odměny vyplacené obhájci, což se v tomto případě nestalo. Stěžovatel brojí proti aplikaci trestního řádu a opakovaně se domáhá rozhodnutí odpovídajícího jeho vlastní intepretaci zákona, aniž by z ústavní stížnosti bylo možno dovodit porušení jakéhokoli základního práva či svobody. Obecné soudy postupovaly v řízení řádně a svá rozhodnutí srozumitelně odůvodnily.

8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu