Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 796/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti PAMUKALE s.r.o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2023 č. j. -186 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2022 č. j. -164, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a města Vratimov, sídlem Frýdecká 853/57, Vratimov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 3. 2023, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení základních práv zaručených v a d (dále jen " ").

II.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník vystavěl v letech 1996 až 1997 cyklostezku, která je pozemní komunikací 4. třídy a slouží veřejnému účelu. Tato cyklostezka má asfaltový povrch v rozsahu 459 m2 a vede po koruně protipovodňové hráze umístěné na pozemku parc. č. 1207/14 o výměře 2126 m2, v obci a katastrálním území Vratimov (dále jen "pozemek"). V období od 13. 9. 2017 do 30. 6. 2019 byly spoluvlastníky pozemku stěžovatelka a Česká republika, u níž právo hospodaření náleželo Povodí Odry, státnímu podniku. Podle odhadu znalce zasahuje cyklostezka pozemek v rozsahu 797 m2. Stěžovatelka jako spoluvlastnice pozemku vyzvala vedlejšího účastníka k úhradě částky 143 286,57 Kč jako bezdůvodného obohacení za užívání pozemku za uvedené období. Následně se žalobou domáhala zaplacení této částky s příslušenstvím.

3. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 10. 5. 2022 č. j. -103 byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 14 676 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Co do částky 128 610,57 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 62 837,62 Kč (výrok III.) a náklady státu ve výši 16 464 Kč (výrok IV.). Podle okresního soudu je cyklostezka samostatnou věcí ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Stěžovatelka má vůči němu nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku bez právního důvodu, nikoli však ve výši obvyklého nájemného. Pro daný pozemek se totiž uplatní regulované nájemné pro pozemky veřejné infrastruktury podle příslušných cenových rozhodnutí uveřejněných v cenovém věstníku Ministerstva financí. Vedlejší účastník dovozoval nedostatek pasivní legitimace ze skutečnosti, že cyklostezka se nachází jen na části pozemku, a je tak stavbou na stavbě vodního díla - hráze. Okresní soud se ale s tímto názorem neztotožnil a stavby považoval za samostatné a stojící vedle sebe.

4. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že se žaloba na zaplacení částky 14 676 Kč s příslušenstvím zamítá, a ve výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.). Stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení 62 838 Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 26 991 Kč (výrok IV.). Dále jí byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 16 464 Kč (výrok III.). Krajský soud uvedl, že považuje cyklostezku i protipovodňovou hráz za samostatné stavby. U protipovodňové hráze jde o liniovou stavbu, která se nachází na více pozemcích, včetně pozemku ve spoluvlastnictví stěžovatelky. U vodních děl zřízených před 1. 1. 2002 bylo na základě , o vodách a o změně některých zákonů , ve znění (dále jen " "), zřízeno zákonné věcné břemeno zatěžující pozemky, na nichž se vodní dílo nachází. Tato skutečnost rovněž svědčí ve prospěch závěru o samostatnosti vodních děl i z hlediska soukromého práva. Byť jde o hráz sypanou, nelze automaticky sypané hráze považovat za součást pozemku. Jejich povahu je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vždy posuzovat případ od případu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018 sp. zn. ). Pozemek ve spoluvlastnictví stěžovatelky je nejprve zatížen stavbou hráze, a až na ní (na její koruně) se nachází předmětná cyklostezka. Pozemek je zatěžován primárně hrází, a nikoli cyklostezkou. Vedlejší účastník se proto neobohacuje na úkor stěžovatelky. Pro cyklostezku užívá stavbu ve vlastnictví jiného subjektu.

5. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu. Přípustnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nebyla založena otázkou, která se týkala vzniku bezdůvodného obohacení na úkor vlastníka stavby zatěžované stavbou ve vlastnictví jiného, užívá-li i vlastník zatěžované stavby pozemek, na němž je stavba umístěna, bez právního důvodu. Podle Nejvyššího soudu tato otázka vůbec nebyla součástí řešení přijatého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016 sp. zn. , neboť pro její právní posouzení absentoval jakýkoli skutkový podklad. Spojuje-li stěžovatelka přípustnost dovolání s požadavkem na odchylné posouzení této otázky oproti závěrům přijatým v uvedeném usnesení, přehlíží, že v poměrech projednávané věci krajský soud na odkazovaném rozhodnutí dovoláním dotčený rozsudek nezaložil a jeho závěry do svých úvah vůbec nezařadil.

6. Přípustnost dovolání nebyla dána ani pro řešení otázky hmotného práva, zda v individuálně daných poměrech projednávané věci je protipovodňová hráz nacházející se na pozemku ve vlastnictví stěžovatelky věcí samostatnou v právním slova smyslu nebo zda je součástí pozemku. Nejvyšší soud zdůraznil, že protipovodňová hráz byla vybudována ještě před vybudováním cyklostezky, a tudíž posouzení povahy stavby hráze podléhá ve smyslu , , právní úpravě , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen " z roku 1964"). Pro kvalifikaci stavby jako nemovitosti bylo vyžadováno, aby byla spojena se zemí pevným základem ( z roku 1964). Současně tento zákon stanovil, že stavba není součástí pozemku ( z roku 1964).

7. Podle Nejvyššího soudu závěry vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 26. 8. 2003 sp. zn. , na který odkazovala stěžovatelka, nevylučují posouzení protipovodňové hráze jako věci v právním smyslu samostatné. Toto rozhodnutí shodně jako rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. vytýčilo kritéria, která by měl soud při posuzování samostatnosti věci vzít v úvahu. Dále z něj vyplývá, že u staveb určitého provedení, jež objektivně formulování úsudku o jejich samostatnosti ztěžuje, je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Z obou připomenutých rozsudků, jakož i těch, na něž je jimi odkazováno, vyplývá, že judikatura ustavila několik kritérií pro posouzení samostatnosti stavby, jejichž okruh ovšem nemusí být uzavřen (např. stavební provedení, vhodnost, či účelnost stavby být samostatným předmětem soukromoprávního poměru, možnost vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba).

8. V posouzení, že stavba protipovodňové hráze umístěná na pozemku je věcí samostatnou v právním smyslu, Nejvyšší soud neshledal rozpor se svou ustálenou rozhodovací praxí, přestože nelze veškerá hlediska zmíněná krajským soudem považovat za relevantní [např. kategorizaci protipovodňové hráze jako vodního díla podle nebo existenci zákonného věcného břemena podle ]. Rozhodné bylo, že krajský soud poměřoval stavbu protipovodňové hráze judikaturou aprobovanými hledisky. V tomto ohledu zohlednil, že jde o hráz sypanou, již lze v okolním terénu, z něhož vystupuje, jednoznačně rozlišit. Je zřejmé, kde se nachází povrch pozemku, nebýt samotné hráze. Případným odtěžením masy hmoty tvořící hráz přitom nebude pozemek nijak dotčen. Dále bude moci sloužit svému účelu jako trávnatý pozemek poblíž řeky.

9. Pokud na základě těchto skutečností dospěl krajský soud k závěru o samostatnosti protipovodňové hráze v právním slova smyslu, pak podle Nejvyššího soudu jeho výsledná úvaha není nijak nepřiměřená. Samostatnost protipovodňové hráze sice pro překážku spočívající v zákazu pravé retroaktivity nelze dovodit z , ve znění novely provedené , účinném od 1. 3. 2017, přesto však platí, že judikaturou ustavenému hledisku "zda podle zvyklostí v právním styku, je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů" konvenuje hospodářský účel protipovodňové, tedy ochranné hráze. Pro liniovou stavbu je vlastní, že prochází přes vícero pozemků, že její účel s těmito pozemky nesouvisí [ochrana zastavěných oblastí před povodňovou (zátopovou) vodou] a že plněním daného účelu jsou uspokojovány potřeby širokého okruhu osob (akcent odůvodněné nadřazenosti obecných potřeb před individuálními potřebami vlastníka pozemku).

III.

Argumentace stěžovatelky

10. Stěžovatelka zastává právní názor, že sypaná hráz není samostatnou věcí v právním smyslu, ale je pouhým zpracováním povrchu pozemku. Cyklostezka je proto umístěna přímo na jejím pozemku. Poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. není přiléhavý, neboť je v něm místo sypané hráze řešen zemní val. Stěžovatelka má za to, že existuje ustálená judikatura o povaze sypané hráze, tedy že není samostatnou věcí v právním smyslu. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , podle něhož samotná skutečnost, že hráz rybníka je vodním dílem, neznamená, že jde o samostatnou věc ve smyslu občanského práva a že může být samostatným předmětem právních vztahů. Tyto závěry nezpochybnil ani Ústavní soud, o čemž svědčí např. usnesení ze dne 29. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 26. 6. 2014

sp. zn.

nebo ze dne 20. 11. 2014

sp. zn.

.

11. Nejvyšší soud měl stěžovatelce odepřít soudní ochranu svým formalistickým posouzením přípustnosti dovolání. Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením, že jí uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. bylo konfrontováno se zcela odlišnými skutkovými poměry. Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že je-li stavba na stavbě (přístřešek MHD na pozemní komunikaci), pak vlastník stavby na stavbě (vlastník přístřešku) se bezdůvodně obohacuje na úkor vlastníka stavby (vlastníka pozemní komunikace), a nikoli na úkor vlastníka pozemku pod pozemní komunikací. Podle stěžovatelky krajský soud založil své závěry na tomto rozhodnutí, byť na něj ve svém rozsudku neodkázal.

12. Vzhledem k tomu, že protipovodňová hráz je na pozemku stěžovatelky, jí podle jejího názoru náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by vlastník hráze měl sám profitovat z toho, že někdo další užívá bez právního důvodu jeho stavbu, v rozporu s by těžil ze svého protiprávního jednání. Právní závěry, že vlastník pozemku není legitimován ve sporu o zaplacení bezdůvodného obohacení proti vlastníkovi stavby na stavbě, jsou v rozporu s , podle kterého je součástí pozemku prostor nad povrchem, i , podle kterého vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit. Cyklostezka je stále umístěna na pozemku stěžovatelky. K tomuto se však dovolací soud vůbec nevyjádřil.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

13. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná (stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle ), byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem ( až 31 ).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

14. V řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává pravomocné rozhodnutí nebo postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.

15. V posuzované věci jde o posouzení, zda právní závěry obecných soudů obstojí z hlediska požadavků, které ve vztahu k jejich rozhodování vyplývají z práva na soudní ochranu zaručeného v y. Námitky stěžovatelky, jimiž opodstatňuje svůj závěr o porušení ústavně zaručeného základního práva, směřují především k posouzení přípustnosti dovolání Nejvyššího soudu, jakož i vůči posouzení jejího nároku krajským soudem. Nesprávné posouzení přípustnosti dovolání mělo být následkem toho, že a) nebyla řádně vypořádána stěžovatelkou tvrzená nutnost odchýlit se od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , a b) nebyla respektována údajná dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž protipovodňová hráz, která je hrází sypanou, není samostatnou věcí.

16. Ústavní soud konstatuje, že pro posouzení přípustnosti dovolání nebylo rozhodné, zda krajský soud výslovně odkazoval na právní závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo zda jeho rozhodnutí bylo toliko založeno na v něm vysloveném právním názoru. Jak vyplývá z napadeného usnesení, právní otázka, k níž se měl vztahovat odkaz na uvedené rozhodnutí, vycházela z předpokladu, že sám vlastník protipovodňové hráze užívá pozemek ve spoluvlastnictví stěžovatelky bez právního důvodu (viz bod 5 tohoto usnesení). Tak tomu ale v posuzované věci není. Podle je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Vlastníku protipovodňové hráze tak v období, za nějž stěžovatelka uplatňovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení, svědčilo zákonné věcné břemeno, na jehož základě pozemek užíval. Pozemek nebyl užíván bez právního důvodu. Za této situace uvedená otázka objektivně nemohla založit přípustnost dovolání podle . Pokud Nejvyšší soud v této souvislosti dospěl ke stejnému závěru, nelze mu vytýkat, že by postupoval přepjatě formalisticky, nebo že by odepřel stěžovatelce soudní ochranu tím, že se touto otázkou věcně nezabýval.

17. Věcné posouzení žaloby stěžovatelky nicméně záviselo především na posouzení otázky, zda protipovodňová hráz nacházející se na pozemku je samostatnou věcí v právním smyslu. K této otázce se Nejvyšší soud v napadeném usnesení podrobně vyjádřil, byť dovolání nakonec neshledal přípustným. Zohlednil také skutečnost, že jde o hráz sypanou, což však bez dalšího neznamená, že nemůže jít o samostatnou věc. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nevyplývá kategorický závěr, že sypaná hráz nemůže být samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž nutnost "posouzení konkrétní situace. Přitom bude třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví pozemku a vlastníka hráze." (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Otázku, zda určitý výsledek stavební činnosti je součástí pozemku nebo samostatnou věcí, nelze řešit pro všechny myslitelné případy stejně, a její posouzení v hraničních případech zůstává na úvaze soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Těmto východiskům nijak neodporuje ani dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, na kterou odkazuje stěžovatelka (viz rozhodnutí uvedená v bodu 10 tohoto usnesení).

18. Nejvyšší soud i krajský soud se povahou protipovodňové hráze na pozemku ve spoluvlastnictví stěžovatelky zabývaly a své právní závěry řádně a přesvědčivě odůvodnily. Jde o otázku podústavního práva, jejíž řešení Ústavní soud nemá důvod přehodnocovat, jestliže se obecné soudy nedopustily žádného kvalifikovaného pochybení, jež by mohlo mít za následek vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Na základě právního závěru o povaze protipovodňové hráze jako samostatné věci a skutkového zjištění, že cyklostezka vede po koruně této hráze, krajský soud dovodil, že umístění cyklostezky neomezuje stěžovatelku jako spoluvlastnici pozemku nad rámec omezení, které pro ni vyplývají již ze samotného umístění protipovodňové hráze. Tím byl opodstatněn závěr, že stěžovatelka nemá vůči vedlejšímu účastníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ani v těchto navazujících závěrech neshledal Ústavní soud žádnou skutečnost, pro kterou by takovéto posouzení nemohlo z ústavněprávních hledisek obstát. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených rozhodnutí. Nejde o případ, kdy by vlastník cyklostezky v rozporu s těžil ze svého protiprávního jednání.

19. Ústavní soud závěrem konstatuje, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, jejichž ochrany se domáhala ústavní stížností (viz bod 1 tohoto usnesení). Podle proto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí její ústavní stížnosti jako návrhu zjevně neopodstatněného.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2023

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu