Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1306/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky J. I. K., zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2023 č. j. -37, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. -35, rozhodnutí ministra vnitra ze dne 16. prosince 2021 č. j. MV-162535-3/SO-2021 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. září 2021 č. j. MV-193616-11/VS-2020 a s ní spojeném návrhu na zrušení , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, a Z. Z. o. K. a nezletilých M. K. a E. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to především odepřením práva na přístup k soudu. Dále byly podle stěžovatelky narušeny principy právního státu a dělby moci podle a y. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) [dále jen "zákon o státním občanství"].

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných správních spisů se podává, že Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo z důvodu uvedeného v § 13 odst. 2 zákona o státním občanství společnou žádost stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka, do níž byly zahrnuty jejich nezletilé děti (tj. nezletilí vedlejší účastníci), o udělení státního občanství České republiky s odůvodněním, že na základě stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky (dále jen "bezpečnostní sbory") vyšlo najevo, že stěžovatelka ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.

3. Ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl rozklad, který proti uvedenému rozhodnutí ministerstva podali stěžovatelka a první vedlejší účastník. Ministr si v rozkladovém řízení vyžádal aktualizované podklady od příslušného bezpečnostního sboru a z nich zjistil, že bezpečnostní riziko ze strany stěžovatelky je v současné době stále dáno.

4. Proti rozhodnutí ministra vnitra podala stěžovatelka k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") žalobu, kterou městský soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků, zúčastněných osob a o vrácení soudního poplatku (II. až IV. výrok). Odmítnutí žaloby odůvodnil závěrem, že rozhodnutí ministra vnitra je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství.

5. Stěžovatelka podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). V odůvodnění konstatoval, že k žádosti o udělení státního občanství České republiky si ministerstvo vyžádá stanoviska bezpečnostních sborů, která se nestávají součástí spisu, obsahují-li utajované informace. V takovém případě se v odůvodnění rozhodnutí pouze uvede, že žádost byla zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, a připomněl, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti je vyloučeno z přezkoumání soudem (§ 26 zákona o státním občanství).

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že podle současné právní úpravy udělování státního občanství je suverénem pouze exekutiva, bez kontroly soudní moci, čímž dochází k výraznému narušení principu dělby moci. Ztotožňuje se s názorem, který je obsažen v odlišném stanovisku soudců Uhlíře, Šimíčka, Davida a Šimáčkové k nálezu ze dne 2. 7. 2019

sp. zn.

(N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.), že napadené ustanovení je neústavní.

7. Porušení práva na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) spatřuje stěžovatelka v tom, že jí byl znemožněn přístup k soudu, resp. soudní přezkum rozhodnutí týkajících se jejích základních práv a svobod podle y. Dodává, že v její věci nebylo přihlédnuto k Evropské úmluvy o státním občanství (dále jen "Úmluva"), podle kterého každý smluvní stát je povinen zajistit, aby rozhodnutí o nabytí, zachování, pozbytí, opětovném nabytí nebo ověření jeho státního občanství obsahovala písemné odůvodnění. Dozví-li se stěžovatel při neudělení státního občanství podle zákona o státním občanství pouze, že mu občanství nebude uděleno, protože je bezpečnostním rizikem, nelze podle stěžovatelky hovořit o dostatečném písemném odůvodnění a tento postup je tak v rozporu s Úmluvy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu a usnesení městského soudu je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

9. V části směřující proti rozhodnutí ministra vnitra a rozhodnutí ministerstva je ústavní stížnost podána opožděně. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že zákona o státním občanství vylučuje rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky z přezkoumání soudem, bylo rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, napadené rozhodnutí ministra vnitra, jež nabylo, podle zjištění Ústavního soudu z vyžádaného spisu, právní moci dne 17. 12. 2021. Byla-li ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí a jemu předcházejícímu rozhodnutí ministerstva odeslána prostřednictvím datové schránky až dne 15. 5. 2023, jde o návrh podaný po lhůtě stanovené .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedené. Není jeho úkolem přezkoumání posuzované věci z pozice podústavního práva a není povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy.

11. V posuzované věci městský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu pro vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu podle § 26 zákona o státním občanství. Stěžovatelka přesto v řízení před Nejvyšším správním soudem i nyní v ústavní stížnosti namítá, že vyloučení soudního přezkumu tohoto rozhodnutí je neústavní.

12. Budiž připomenuto, že Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

uvedl, že právní úpravu vylučující ze soudního přezkumu rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žádost o udělení státního občanství z důvodu utajované informace o ohrožení bezpečnosti státu, nelze považovat za projev svévole zákonodárce; Ústavní soud tedy nepovažuje toto ustanovení za rozporné ani s principem demokratického právního státu ve smyslu y.

13. Je evidentní, že shora uvedené závěry se uplatní i ve stěžovatelčině věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, neboť závaznost vykonatelných nálezů podle y pro všechny orgány i osoby zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu.

14. Ústavní soud shledal, že stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnila již před správními soudy a která jimi byla dostatečným způsobem vypořádána. Ústavní soud zastává názor, že v posuzované věci není důvodu, aby závěr Nejvyššího správního soudu a městského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, neboť napadená rozhodnutí považuje za řádně odůvodněná a přesvědčivá.

15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu a usnesení městského soudu jako návrh zjevně neopodstatněný podle a v části směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 22. 8. 2017 a rozhodnutí ministerstva ze dne 20. 1. 2017 jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle . Návrh na zrušení zákona o státním občanství Ústavní soud odmítl podle ve spojení s , neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí "osud" odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu