Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1020/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. N., zastoupeného Mgr. Michalem Honem, advokátem, se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2023 č. j. -878, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku obecného soudu. Uvedl, že jím byla porušena jeho práva zaručená v a v d.

2. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021 č. j. -654 bylo rozhodnuto, že stěžovatel jako otec je povinen přispívat na výživu nezletilé E. V. ode dne 27. 9. 2014 do 31. 8. 2020 částkou 500 EUR měsíčně a od 1. 9. 2020 dále částkou 800 EUR měsíčně, a to vždy do 10. dne v měsíci předem k rukám matky; a nedoplatek na výživném za dobu od 27. 9. 2014 do 30. 11. 2021 pro nezletilou v částce 47 567 EUR je otec povinen zaplatit k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

3. Po podaném odvolání Krajský soud v Brně v ústavní stížností napadeném rozsudku nově rozhodl tak, že: rodičům ukládá zřídit ve lhůtě 1 měsíce účet na jméno nezletilé s tím, že dispoziční oprávnění k účtu budou mít oba rodiče společně, a smlouvu předložit opatrovníkovi nezletilé a soudu prvního stupně ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé ode dne 27. 9. 2014 do 31. 8. 2020 částkou 500 EUR, z toho částkou 300 EUR měsíčně k rukám matky a částkou 200 EUR měsíčně na účet nezletilé, a od 1. 9. 2020 nadále částkou 800 EUR měsíčně, z toho částkou 400 EUR měsíčně k rukám matky a částkou 400 EUR měsíčně na účet nezletilé (výrok II.); ve výroku V. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že dluh na výživném za dobu od 27. 9. 2014 do 30. 11. 2021 pro nezletilou v celkové částce 47 567 EUR je otec povinen zaplatit tak, že částku 27 356 EUR je otec povinen zaplatit na účet nezletilé ve 20 měsíčních splátkách po 1000 EUR a v 21. splátce 227 EUR spolu s běžným výživným (výrok III.) Ve zbytku bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení.

4. Podle názoru stěžovatele, vyjádřeném v odůvodnění ústavní stížnosti, odvolací soud mechanicky aplikoval ust. , , které stanoví, že "výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne", a to bez toho, aby aplikaci tohoto ustanovení provedl dle individuálních okolností případu a zejména v souladu s ústavně zaručenými právy stěžovatele. V konkrétním případě byl počátek vyživovací povinnosti stěžovatele - pro účely výpočtu nedoplatku - určen k datu 27. 9. 2014, tedy za více jak sedm let zpětně vzhledem k okamžiku určení otcovství. Stěžovatel se domnívá, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení v plné míře, jelikož byly dány četné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které však odvolací soud nehodnotil nebo je hodnotil nesprávně, a to pouze k tíži stěžovatele.

5. Dle odůvodnění rozsudku např. soud přičítá k tíži stěžovatele, že si zablokoval e-mailovou komunikaci s matkou nezletilé, a to již v lednu 2014. Ten tak ale tehdy učinil z toho důvodu, že tyto kontakty považoval za obtěžující. Šlo o kontakty obsahující prý nepodstatnou komunikaci, navazující na jejich intimní sblížení. Stěžovatel jednoduše neměl zájem o žádný vztah s matkou nezletilé. Do doby ukončení této komunikace ze strany stěžovatele - oním zablokováním e-mailové komunikace z adresy matky nezletilé - však předmětem e-mailů vůbec nebylo možné těhotenství. Takto zásadní otázku by stěžovatel samozřejmě patřičně řešil. Byla to tedy matka nezletilé, která může za to, že se stěžovatel patřičně nedozvěděl o možnosti svého otcovství a později o existenci řízení, vedeného před českými soudy.

6. Stěžovatel prý v řízení prokázal, že je zatížen několika zásadními závazky (např. půjčkou na univerzitní studium), jejichž splácení je při jeho příjmech, nákladném životě v Německu a Lucembursku, zdravotních problémech a při hrazení běžného výživného na nezletilou ve výši 800 EUR měsíčně velmi obtížné.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud připomíná, že zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je totiž především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy, a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu.

9. K takové situaci podle Ústavního soudu v daném případě nedošlo. Krajský soud dostatečně podrobně zmapoval majetkové poměry matky i otce nezletilé (viz odst. 34 - 36 napadeného rozsudku krajského soudu), i majetkové poměry, jakož i náklady na živobytí nezletilé (viz odst. 33 napadeného rozsudku krajského soudu), přičemž z těchto údajů dovodil i výši výživného, a to včetně výživného, hrazeného za účelem tvorby úspor.

10. Za takové situace nelze na napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně shledat nic neústavního. Ústavní soud jen pro úplnost podotýká, že stěžovatel může kdykoli podat nový návrh na určení (snížení) výživného, pokud bude mít za to a dostatečně prokáže, že skutečně došlo k výraznější změně poměrů.

11. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného důvodu je rovněž bezpředmětný stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu