Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1071/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Skočovského, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 21, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1505 ze dne 7. 2. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022 č. j. -1394 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2021 č. j. -1275, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byla dne 18. 4. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů.

2. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle a d (dále jen " ") a práva na soudní ochranu dle Úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), zaručené též v Dodatkového protokolu k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv.

3. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 2. 7. 2021 č. j. -1275, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému předložit žalobci doklady, na jejichž základě provedl vyúčtování bytových služeb za rok 2013 a za období od 1. ledna 2014 do 8. října 2014 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem č. j. -1394 ze dne 1. 3. 2022 potvrdil zamítavý výrok I. o předložení dokumentace za rok 2013 a změnil výrok II. Obvodního soudu pro Prahu 9 tak, že uložil žalovanému povinnost předložit žalobci doklady, z nichž vycházelo vyúčtování služeb za byt za období od 1. ledna 2014 do 28. února 2014 a rovněž rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal následně žalobce dovolání. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti potvrzující části výroku II. rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť jím žalobce nenapadl právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí v této části výroku II. spočívalo. Nejvyšší soud uvedl, že dovolání trpělo vadami, pro něž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady dovolatel včas v průběhu trvání lhůty k dovolání neodstranil ( ).

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na soudní ochranu ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivý proces dle a d, když při absenci vhodného právního předpisu nevyužily dostatečně možnosti právo dotvářet dle své vlastní úvahy v souladu s právem. Rovněž se dle stěžovatele obecné soudy dopustily porušení jeho práv konstatováním, že z okolností, kdy stěžovatel již není nájemce, vyplývá jeho pozbytí práva na řádné vyúčtování služeb, neboť tato právní úprava má směřovat pouze na ochranu nájemce. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem mu bylo obecnými soudy odepřeno právo brojit proti nesprávnému vyúčtování za poskytované služby, přestože je stěžovatel platil i po skončení nájmu. Stěžovateli tak bylo odepřeno zákonem stanoveným způsobem se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

II.

5. Ústavní soud připomíná, že jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a to ještě před podáním samotné ústavní stížnosti. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná, jelikož se jedná o subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po využití všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje.

6. Jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro vady spočívající v nenapadení právní otázky, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom neuvedl žádný argument, jímž by závěry Nejvyššího soudu týkající se vadnosti podaného dovolání jakkoliv zpochybnil. Ústavní soud je toho názoru, že Nejvyšší soud postupoval v projednávané věci ústavně konformním způsobem. Srozumitelně a řádně odůvodnil, proč nemůže v dané věci přistoupit k projednání podaného dovolání, jeho závěr o odmítnutí dovolání pro vady je z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný a nelze jej považovat za vybočující či překvapivý (viz shora). V jeho postupu tak nelze spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y. V plenárním stanovisku sp. zn. soud výkladem dovodil, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ) a je-li proto odmítnuto pro vady, jedná se o případ, kdy stěžovatel nevyužil všechny dostupné procesní prostředky nápravy řádným způsobem, a v takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost, s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, za nepřípustnou.

7. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1505 ze dne 7. 2. 2023 podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022 č. j. -1394 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2021 č. j. -1275 podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu