Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 839/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného Mgr. Martinem Hejzlarem, advokátem, sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. -447, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím byla porušena základní práva (svobody) zakotvená v a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 6. 2022 č. j. -366 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle , , spáchaný ve stadiu pokusu, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvanácti měsíců. Druhý obžalovaný J. M. byl tímto rozsudkem podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ v neprospěch obou obžalovaných (tedy i v neprospěch stěžovatele), na jehož základě usnesením ze dne 20. 10. 2022 č. j. -393 rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil a věc podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 11. 2022 č. j. -430, kterým stěžovatele uznal vinným obdobně, jako v prvním rozsudku, a druhého obžalovaného opět zprostil obžaloby. Ke druhému odvolání státního zástupce ústavní stížností napadeným usnesením podle § 258 odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu zrušil rozsudek okresního soudu a přikázal, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu okresního soudu. V závěru napadeného usnesení uvedl poučení o možnosti podat proti němu dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti informuje, že této možnosti využil, byť přípustnost dovolání může být diskutabilní. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nebyly splněny pro to, aby věc přikázal k rozhodnutí jinému senátu okresního soudu, a že zasahuje do hodnocení důkazů prováděného okresním soudem. Stěžovatel požádal Ústavní soud, aby jeho ústavní stížnost projednal jako naléhavou, příp. aby odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

3. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených předpokladů řízení. V dané věci však dospěl k závěru, že předpoklady řízení naplněny nejsou.

4. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (např. usnesení ze dne 17. 12. 2008

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv výlučně Ústavního soudu, a konkrétně je vyjádřen v , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Jak se podává ze shora uvedeného, ve věci stěžovatele došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadeného usnesení, a to ústavní stížnosti a dovolání. Byla-li by proto v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o stěžovatelem podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud. Z tohoto důvodu je posuzovaná ústavní stížnosti předčasná.

6. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí ústavní stížnosti pro její předčasnost nezasahuje do stěžovatelova práva na přístup k soudu, protože pokud by stěžovatel nebyl srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněn po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost (budou-li splněny ostatní předpoklady řízení) může být věcně projednatelná Ústavním soudem.

7. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily o naplnění podmínek pro postup podle , neboť v obou usneseních vyhověl judikaturním požadavkům Ústavního soudu na postup podle § 262 trestního řádu [srov. nález ze dne 13. 12. 2016

sp. zn.

(N 243/83 SbNU 767)].

8. Na základě výše uvedených zjištění Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost [podle ve spojení s ] jako návrh nepřípustný.

9. O stěžovatelových návrzích na přednostní projednání a odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud zvlášť nerozhodoval, neboť stěžovatelovu návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti fakticky vyhověl. Z toho důvodu se stal bezpředmětným i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2023

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj