Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 831/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Ing. Pavla Chrásta, zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2023 č. j. -54 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a a 2 d (dále jen " ") ve spojení s y.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") domáhal zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu města M. č. j. 34215/2010-MURI/OUPRR/1177 (dále též jen "územní plán"), schváleného usnesením zastupitelstva města M. ze dne 24. 9. 2018 pod č. j. 18-07-003, a to v části, v níž se pozemek parc. č. X1 v katastrálním území M. (v tomto katastrálním území se nachází všechny dále zmiňované pozemky) vyčleňuje mimo zastavěné území a hranice zastavitelnosti vede po kontaktu s pozemky parc. č. X2, X3, X4 a X5, a dále v části, v níž byla na pozemky parc. č. X1 a X6 umístěna vodní plocha (rybník). Krajský soud návrh stěžovatele v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud následně zamítl jeho kasační stížnost.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti toliko stručně rekapituluje průběh předchozího řízení. Návrh dále - vyjma obecného tvrzení o porušení ústavně zaručených práv - zcela postrádá kvalifikovanou (relevantní) ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel sice uvádí, že ústavní stížnost doplní do 10 dnů, "popř. ve lhůtě stanovené Ústavním soudem", nicméně v uvedené lhůtě žádné doplnění nezaslal. A není pak povinností Ústavního soudu vyzývat k doplnění argumentace, to je věcí navrhovatele, resp. jeho právního zástupce.

Ústavní soud po posouzení napadaných rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

).

Přestože stěžovatel neuvedl v ústavní stížnosti žádnou argumentaci na podporu svých tvrzení, Ústavní soud přezkoumal napadená soudní rozhodnutí a nenalezl v nich vady, které by nepřípustně postihly tvrzená ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Oba správní soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě a v ě, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná. Jak Nejvyšší správní soud, tak před ním i krajský soud, vyšly z dostatečných skutkových zjištění, rozhodovaly nestranně, s námitkami stěžovatele se řádně vypořádaly, při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s relevantními ustanoveními a , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Jejich závěr, že napadený územní plán města M. ani proces jeho pořizování netrpí namítanými vadami, považuje Ústavní soud za dostatečně a logicky odůvodněný. Argumentaci správních soudů, tak jak je rozvedena v rozhodnutích vydaných v předmětné věci, má Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal ani extrémními ani nepřiměřenými.

K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud dodává, že dané právo není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2023

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu