Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1103/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky X, právně zastoupené Mgr. Bc. Jiřím Hrabánkem, advokátem, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2023 č. j. -46, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021 č. j. -71 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 6. 2018 č. j. 21248/18/5300-22442-709739, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Finančním úřadem pro hlavní město Prahu byla ve vztahu ke stěžovatelce zahájená dne 3. 7. 2014 daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014. Na základě kontrolních zjištění správce daně vydal dodatečný platební výměr, kterým byla stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za zdaňovací období leden 2014 ve výši 18 791 41 Kč, a současně byla stanovena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 3 758 348 Kč. Stěžovatelka podala proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, o němž rozhodlo odvolací finanční ředitelství tak, že pouze změnilo splatnost a v ostatním ponechalo výrok dodatečného platebního výměru beze změn. Stěžovatelka napadla rozhodnutí finančního orgánu žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přičemž její námitky se týkaly podepsání dodatečného platebního výměru neoprávněnou osobou, neprokázání chybějící daně, okolností, které podle správních orgánů měly svědčit o jejím povědomí o podvodu, a přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud žalobu zamítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí finančního orgánu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle věty poslední zamítl.

3. Bližší obsah napadených rozhodnutí ani průběh řízení není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jejich obsah je účastníkům dostatečně znám.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že všechna napadená rozhodnutí trpí zásadním deficitem spočívajícím v identifikaci chybějící daně a prokázání řetězce transakcí tak, aby mohl být stěžovatelce odepřen nárok na odpočet. Z tohoto důvodu jsou podle ní tato rozhodnutí nepřezkoumatelná a stěžovatelka navrhuje jejich zrušení.

5. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.

7. Námitky stěžovatelky směřují k provádění a hodnocení důkazů v daňovém řízení a navazujícím soudním řízení správním. Jak se podává z právě uvedeného, řízení o ústavní stížnosti není pokračováním řízení před (správními) soudy, nýbrž jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. V řízení o ústavní stížnosti se tedy nelze domáhat zpochybnění (správními) soudy učiněných skutkových zjištění a závěrů, a to včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování. Pouze (správní) soud hodnotí provedené důkazy podle svého uvážení v souladu se zákonem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů ( a y). Respektuje-li (správní) soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede-li, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.

8. K tomu však v daném případě nedošlo. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu není stižen vadou nepřezkoumatelnosti, a to ani pro nedostatek důvodů, ani pro nesrozumitelnost, i když explicitně neodpovídá na každou z žalobních námitek. Městský soud v základních rysech vyložil, v čem spatřoval daňový podvod a v čem podle jeho názoru spočívaly zásadní skutečnosti postačující pro to, aby bylo možno konstatovat, že stěžovatelka mohla nebo měla vědět o své účasti na podvodném řetězci. Podle městského soudu nemohla opatření přijatá stěžovatelkou zamezit její účasti na podvodu. Nejvyšší správní soud pak dospěl k závěru, že v daném případě byla existence daňového podvodu prokázána, a to včetně chybějící daně, přičemž tento svůj závěr také dostatečně rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to včetně subjektivní stránky.

9. Po přezkoumání napadených rozhodnutí lze uzavřít, že správní orgány a správní soudy se souzenou věcí podrobně zabývaly a aplikovaly adekvátní podústavní právo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v opakované polemice s právními závěry správních soudů, které se v napadených rozsudcích s její argumentací vypořádaly a své závěry řádně odůvodnily.

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu