Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 637/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek 16, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. -129 ze dne 16. ledna 2023, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor Rychnov nad Kněžnou, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), vydal dne 8. září 2022 usnesení č. j. KRPH-78613-37/TČ-2022-050781, jímž rozhodl o zajištění věci podle § 79a odst. 1 trestního řádu (ve výroku specifikované nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele), neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jde o nástroj trestné činnosti. Stížnost podezřelého (stěžovatele) Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých práv zaručených v a 4 a d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně uvádí, že policejní orgán vydal několik usnesení o zajištění jeho nemovitostí a okresní soud jednotlivé stížnosti odmítl. Podle stěžovatele nemůže podezření odůvodňující zajištění obstát, neboť popsaným jednáním nebyla naplněna skutková podstata uvedených trestných činů. V projednávané věci se poškozený pokouší trestním oznámením dosáhnout plnění ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, od které stěžovatelova bývalá družka odstoupila, aniž by se účelově snažila zbavit majetku převedením na stěžovatele (předmětnou nemovitost získal stěžovatel na základě rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. -50 ze dne 1. března 2022, kterým bylo rozhodnuto o vrácení daru pro nevděk). Bývalá družka se pokusila poškozenému vrátit jeho plnění, ten to však odmítl a u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se nejprve neúspěšně domáhal nahrazení projevu její vůle (sp. zn. ), nyní se téhož domáhá vůči stěžovateli (sp. zn. ).

4. Stěžovatel má za to, že v důsledku zajištění majetku je omezen v nakládání s ním, aniž by k takovému postupu existoval důvod. Trestní právo nemůže sloužit jako prostředek nápravy soukromoprávních vztahů, zejména nejsou-li splněny všechny předpoklady trestněprávní odpovědnosti [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 23. března 2004 (N 42/32 SbNU 405) či

sp. zn.

ze dne 27. září 2007 (N 150/46 SbNU 489)]. Jeho majetek byl zajištěn, přestože není možné prokázat, že by se dopustil trestného činu podvodu, nadto hodnota zajištěného majetku je vyšší, než jaká je tvrzená škoda. Je přesvědčen, že zajištění přesahuje zákonnou míru přiměřenosti, a to za situace, kdy civilní soudy již dříve vydaly předběžná opatření zakazující nakládání s byty. Výpisem z účtu dokládá, že on i jeho bývalá družka jsou způsobilí skutečný dluh vůči "poškozeným" uhradit. Stěžovatel namítá porušení práva pokojně užívat majetek (čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě) a na projednání věci urychleně a bez zbytečných průtahů (§ 2 odst. 4 trestního řádu), jak požaduje rovněž judikatura Ústavního soudu [viz například nález

sp. zn.

ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291)]. Proto požaduje, aby Ústavní soud napadené usnesení okresního soudu zrušil.

5. Z lustra Ústavního soudu se podává, že shodnou argumentaci jako v projednávané věci užil stěžovatel i v dalších podáních (věci vedené pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

), v nichž napadá rozhodnutí okresního soudu týkající se dalších rozhodnutí policejního orgánu o zajištění ostatních nemovitostí (bytových jednotek ve stejném objektu), které měly být užity k páchání téže trestné činnosti. Podle usnesení policejního orgánu stěžovatel (případně bývalá družka) uzavřel smlouvy o budoucích kupních smlouvách, a poté, co poškození uhradili kupní ceny, snažil se vyhnout převodu vlastnického práva k již zaplaceným bytovým jednotkám na poškozené. S ohledem na ne zcela přehledné majetkové poměry, popsané jednání stěžovatele, jímž měl způsobit škodu přesahující 9 800 000 Kč, a při povědomí o probíhajících soudních řízeních o nahrazení projevu vůle, rozhodl policejní orgán o zajištění předmětných nemovitostí, které měly být nástrojem trestné činnosti.

6. Z napadeného usnesení je patrné, že stěžovatel namítal subsidiaritu trestní represe a vyjádřil přesvědčení, že probíhající občanskoprávní řízení vylučují paralelní řízení trestní. Podle okresního soudu jsou ale závěry policejního orgánu správné, stávající okolnosti odůvodňující podezření, že zajištěné nemovitosti mohly sloužit jako nástroj trestné činnosti a ani probíhající občanskoprávní řízení nemůže vyloučit naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu podle a 4 písm. d) , přečinu poškození věřitele podle a odst. 3 písm. b) nebo přečinu krádeže podle a 3 .

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Jeho úkolem není zjišťovat, jaké konkrétní okolnosti vedly orgány činné v trestním řízení k aplikaci toho kterého procesního nástroje. Ústavní soud reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která skutečně poruší základní práva nebo svobody účastníka řízení, jsou-li jejich závěry nepřiléhavé, nepřiměřené nebo projevem libovůle. Taková situace ale v projednávané věci nenastala; z napadeného rozhodnutí vyplývá důvodné podezření, že stěžovatel mohl s využitím zajištěných nemovitostí spáchat trestný čin.

8. Právo vlastnit majetek ( y) není bezbřehé a zavazuje vlastníka nezneužít je na újmu práv druhých, tedy prostřednictvím vlastnictví neškodit ( y). Existuje-li podezření, že k zapovězené činnosti došlo, jsou orgány činné v trestním řízení oprávněny použité věci (nástroje trestné činnosti) zajistit (§ 79a trestního řádu). Zajištění je zákonným omezením vlastnického práva v dispozici s majetkem; nejde o vyvlastnění ( y). Okresní soud (ani policejní orgán) svým rozhodnutím nepřekročil zákonné meze, ale aplikoval státní moc způsobem, který zákon předvídá ( y), a proto nemohl porušit základní práva stěžovatele. Právo na přístup k soudu ( y) ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) neposkytuje záruku, že soudy rozhodnou v souladu s očekáváním účastníka, ale "pouze", že jejich rozhodování bude odpovídat předem stanoveným pravidlům a chránit oprávněné zájmy každého z účastníků. Z ústavní stížnosti není patrné, jak měla být napadeným usnesením okresního soudu porušena jeho základní práva. Sama nespokojenost či přesvědčení, že mělo být rozhodnuto jinak, neznamená porušení práva na soudní ochranu ani nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu