Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 108/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti RAVAK a.s. se sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, proti výroku II. exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3 ze dne 8. 12. 2022 č. j. 091 EX 06178/22-017, spojené s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "provedl na ni započtení", takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení věta druhá d (dále jen " "), domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného exekučního příkazu vydaného v exekučním řízení povinného Ing. Michala Urbánka (dále jen "povinný") a oprávněné společnosti CRUZ DEL SUR, a.s. (dále jen "oprávněná") a dlužníka povinného - stěžovatelky pro pohledávku povinného vůči dlužníku povinného.

Z obsahu ústavní stížnosti, jejího doplnění ze dne 7. 3. 2023 a napadeného exekučního příkazu se podává, že v záhlaví označeným exekučním příkazem soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová (dále jen "soudní exekutorka") rozhodla o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný vůči stěžovatelce z titulu náhrady nákladů řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. ve spojení s řízením u Krajského soudu v Praze sp. zn. k vymožení nepřednostní pohledávky oprávněného (výrok I.). Pod bodem II. výroku soudní exekutorka rozhodla, že stěžovatelce se zakazuje, aby od okamžiku, kdy jí byl doručen exekuční příkaz, povinnému jeho pohledávku vyplatila, provedla na ni započtení nebo s ní jinak nakládala. Pod bodem III. výroku soudní exekutorka stěžovatelce přikázala, aby v den, který následuje po doručení vyrozumění o tom, že do rejstříku zahájených exekucí byla zapsána doložka provedení exekuce, a tento exekuční příkaz nabyl právní moci, vyplatila soudnímu exekutorovi pohledávku v rozsahu, v jakém byla postižena exekucí na konkrétní, zde uvedený účet. Není-li pohledávka v tento den dosud splatná, přikazuje se stěžovatelce, aby ji na uvedený účet vyplatila, jakmile se stane splatnou. V dalších bodech III. a IV. byly povinnému uloženy zde vymezené povinnosti a zákazy.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady řízení o předmětné ústavní stížnosti, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení , musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ust. zákona o Ústavním, soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný prostředek, jenž orgán, který o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Ve výše citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již (standardním postupem) není možná (srov. např. usnesení

sp. zn.

, ,

,

,

aj.).

Ústavní soud uvedl, že si je vědom toho, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného v exekučním řízení mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu soudního exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k ust. však především s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti i v takovém případě Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv před podáním ústavní stížnosti poskytuje (srov. usnesení

sp. zn.

a

).

Podle ust. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), není proti exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek. Obranou proti nepřiměřenému rozsahu exekuce je návrh na zastavení exekuce (ať již zcela nebo zčásti) podle exekučního řádu, ve spojení s ust. a ust. exekučního řádu.

Stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti uvádí, že v obdobné věci Ústavní soud odmítl ústavní stížnost (

sp. zn.

) s odůvodněním, že stěžovatelka nevyužila všechny právní prostředky, které měla ke své obraně k dispozici, zejm. návrh na částečné zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu. Stěžovatelka tedy podala návrh na odklad a zastavení exekuce. Okresní soud v Mělníku (č. j. -191) návrh na odklad zamítl, a to s odůvodněním, že stěžovatelka jako dlužník povinného není podle exekučního řádu oprávněna podat návrh na odklad ani zastavení exekuce. Stěžovatelka tedy uvádí, že ani v tomto případě nemá žádné právní prostředky obrany proti napadenému exekučnímu příkazu.

K tomu je třeba uvést následující. Stěžovatelkou uváděným usnesením Okresního soudu v Mělníku bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky na odklad exekuce, nikoli o návrhu na její zastavení, které Ústavní soud v rozhodnutí uváděném stěžovatelkou uváděl jako možný prostředek obrany. O nemožnosti podání návrhu na zastavení exekuce se soud zmiňuje pouze v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Stěžovatelka neuvádí, že by již bylo o návrhu na zastavení pravomocně rozhodnuto.

Ústavní soud k tomu ještě dodává, že i v případě, že by soud dospěl k pravomocnému závěru, že stěžovatelka není legitimována k podání návrhu na zastavení exekuce, má dlužník povinného i jiné možnosti obrany. Nevyplatí-li dlužník povinného přikázanou pohledávku řádně a včas, je ze strany oprávněného na místě postup podle , tj. oprávněný proti dlužníku povinného může vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Dlužník povinného pak svoje námitky může uplatnit v rámci těchto řízení.

V předmětné věci stěžovatelka dosud nevyužila všechny procesní prostředky, které měla ke své obraně k dispozici. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle ust. § 75 odst. 1 zákona Ústavním soudu nepřípustná.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl. Návrh na zrušení , , ve slovech "provedl na ni započtení", jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2023

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu