Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 70/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti RANDA s. r. o., sídlem Školní 866, Pardubice, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, sídlem Tovární 1130, Chrudim, proti I. výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2022 č. j. -801, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Davida Jánošíka, správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 1. 2023, stěžovatelka navrhla částečné zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v a d (dále jen " "), jakož i porušení , a y (dále jen " ").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Před Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") je pod sp. zn. vedeno konkursní řízení na majetek úpadce obchodní společnosti VITKA Brněnec a. s. (dále jen "úpadce"). Někdejší správce konkursní podstaty zapsal v roce 2005 do soupisu konkursní podstaty úpadce také 88 621,65 kg pletacích přízí. Stěžovatelka se jako vlastnice těchto pletacích přízí domáhala jejich vyloučení z konkursní podstaty žalobou podle , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"). Po vrácení 56 837,85 kg pletacích přízí správcem konkursní podstaty vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Předmětem vylučovací žaloby nicméně zůstalo 31 783,80 kg pletacích přízí, z nichž část se ztratila při uskladnění u obchodní společnosti BUSTREX s. r. o. (6 015,3 kg) a část byla zcizena někdejším správcem konkursní podstaty (25 768,5 kg). V této části byly zahrnuty i pletací příze o hmotnosti 1 332,6 kg, které tento správce prodal Boženě Minářové v roce 2006 za částku 345 828 Kč. Uvedená částka sice nebyla zaplacena, pletací příze ale tato kupující vydala stěžovatelce.

3. Rozsudkem krajského soudu ze dne 10. 9. 2010 č. j. -420 bylo zastaveno řízení o vyloučení 56 837,85 kg pletacích přízí ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Jde-li o vyloučení zbylých 31 783,80 kg pletacích přízí, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta a správci konkursní podstaty bylo uloženo zaplatit stěžovatelce částku 7 204 658,85 Kč jako náhradu za nevydané pletací příze. Žaloba byla zamítnuta v části, v níž se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 1 440 931,77 Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z přiznané náhrady.

4. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 22. 12. 2011 č. j. -463, avšak pouze v částech, v nichž krajský soud uložil správci konkursní podstaty zaplatit stěžovatelce částku 7 204 658,85 Kč a zamítl její žalobu o zaplacení částky 1 440 931,77 Kč. Věc byla v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 1. 3. 2012 vzala stěžovatelka žalobu zpět co do částky 1 581 992 Kč, kterou jí správce konkursní podstaty vyplatil jako náhradu za nevydané pletací příze. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 č. j. -517 krajský soud připustil změnu (rozšíření) žaloby o nárok na zaplacení částky 7 063 598,62 Kč. Vrchní soud (jako nejblíže společně nadřízený soud) pak usnesením ze dne 2. 11. 2012 č. j. -28 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"). Obchodní společnost BUSTREX s. r. o. zaplatila stěžovatelce v roce 2019 částku 27 606 Kč jako částečnou náhradu za ztracené pletací příze. V soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 30. 4. 2019 byly zapsány finanční prostředky na pokladně ve výši 5 650 Kč a na bankovním účtu ve výši 1 273 799,31 Kč. Dále jsou v něm sepsány pohledávky úpadce za jeho dlužníky v celkové výši 18 614 369 Kč. Pletací příze v soupisu zapsány nejsou.

5. Rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 11. 2019 č. j. -719 bylo rozhodnuto, že se z konkursní podstaty úpadce vylučují ve výroku tohoto rozsudku specifikované pletací příze o hmotnosti 1 332,6 kg, nebo pohledávka konkursní podstaty úpadce ve výši 345 828 Kč vůči Boženě Minářové (výrok I.). Dále byla z konkursní podstaty vyloučena částka 3 109 700,80 Kč (výrok II.) a částka 1 127 279,76 Kč (výrok III.). Žaloba byla zamítnuta v části, v níž se stěžovatelka domáhala vyloučení částky 2 453 184,12 Kč (výrok IV.) a řízení bylo zastaveno v části, v níž se domáhala vyloučení částky 27 606 Kč (výrok V.). Vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 18 411 Kč (výrok VI.).

6. Proti výroku IV. rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Vedlejší účastník podal odvolání proti výrokům I. až III. a VI. O odvoláních rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 2. 6. 2020 č. j. -766 tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). V části výroku II., kterou byla z konkursní podstaty úpadce vyloučena částka 1 124 101,64 Kč, rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II.), a ve zbylé části, kterou byla vyloučena částka 1 985 599,16 Kč, tento rozsudek změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá (výrok III.). Dále změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III. tak, že žaloba na vyloučení částky 1 127 279,76 Kč z konkursní podstaty se zamítá (výrok IV.). Ve výroku IV. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok V.). Žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.).

7. Důvodem zrušení I. výroku rozsudku okresního soudu a částečného zastavení řízení byla skutečnost, že předmětem řízení bylo v době rozhodování uvedeného soudu jen vyloučení náhradního peněžitého plnění, a nikoli vyloučení věcí (tedy ani vyloučení 1 332,60 kg pletacích přízí). O nároku na vyloučení věcí bylo pravomocně rozhodnuto (zamítavě) v původním řízení rozsudkem krajského soudu č. j. -420. Vyloučení pohledávky za třetí osobou ve výši 345 828 Kč pak nebylo předmětem řízení nikdy. Pakliže okresní soud přesto o těchto nárocích rozhodl, učinil tak v rozporu s . Tyto nároky již nebyly předmětem řízení.

8. Podle krajského soudu by rozhodnutí okresního soudu ale v tomto rozsahu nemohlo obstát ani věcně. Z konkursní podstaty nelze vyloučit pletací příze, které v ní nejsou zapsány. Nadto je třeba uvést, že žaloba na vyloučení věcí z konkursní podstaty je svou povahou žalobou určovací a jako taková z povahy věci nepřipouští alternativní výrok, u něhož by nebylo zřejmé, ke kterému z alternativních určení se vztahuje a ke kterému, jako k nevyužité alternativě, nikoli. Okresní soud nevzal v potaz ze samotné logiky vyplývající zásadu, že z konkursní podstaty lze vyloučit jen věc, která se v ní k datu rozhodnutí nachází. Věc, která do konkurzní podstaty vůbec zapsána není, není možné v konkursním řízení ani zpeněžit.

9. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2022 č. j. -801 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako zjevně bezdůvodné (výrok I.). K dovolání vedlejšího účastníka byl rozsudek krajského soudu zrušen ve výrocích II. a VI. a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení (výrok II.). Podle Nejvyššího soudu v posuzované věci nebylo sporu o tom, že po zamítnutí návrhu stěžovatelky na vyloučení 31 783,80 kg pletacích přízí z konkursní podstaty úpadce byl předmětem sporu jen její návrh na vyloučení náhradního peněžitého plnění. Rozhodl-li okresní soud za této situace, že se z konkursní podstaty úpadce vylučuje 1 332,6 kg pletacích přízí "nebo pohledávka" ve výroku blíže specifikovaná, rozhodl zjevně o něčem jiném, než bylo předmětem sporu, aniž k tomu byly splněny předpoklady podle . Tato pohledávka není výtěžkem zpeněžení (části) konkursní podstaty, jímž může být pouze částka dosažená zpeněžením.

III.

Argumentace stěžovatelky

10. Stěžovatelka zdůrazňuje, že smyslem a účelem zákazu zpeněžení majetku do uplynutí lhůty k podání žaloby na jeho vyloučení z konkursní podstaty, případně po dobu do pravomocného skončení řízení o ní, je zajistit, aby třetí osoba, uplatňující k sepsanému majetku právo vylučující jeho soupis, mohla své právo účinně uplatnit a dosáhnout vyloučení takového majetku. Opustí-li totiž v důsledku platného zpeněžení majetek konkursní podstatu, nelze již jeho vyloučení prostřednictvím žaloby podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání dosáhnout. Zpeněží-li správce konkursní podstaty majetek, o němž ví či vědět má a může, že k němu třetí osoba uplatňuje právo vylučující jeho soupis, aniž by uplynula lhůta k podání žaloby na jeho vyloučení z konkursní podstaty, případně aniž bylo řízení o takové žalobě pravomocně skončeno, hledí se na takový majetek, nejde-li o výjimku uvedenou v § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, jako by byl stále zapsán v soupisu konkursní podstaty (srov. rozsudek ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. ). Bylo-li proto v průběhu řízení o vylučovací žalobě zjištěno, že 1 332,6 kg pletacích přízí bylo prodáno Boženě Minářové, měl soud tyto pletací příze vyloučit. Stěžovatelka návrh na jejich vyloučení vznesla na jednání dne 11. 11. 2019, kdy řízení o vylučovací žalobě ještě nebylo skončeno.

11. Krajský soud rozsudkem č. j. -420 zamítl žalobu na vyloučení 31 783,80 kg pletacích přízí s odůvodněním, že i když tyto pletací příze náleží stěžovatelce, nejsou zapsány v konkursní podstatě. Protože však skutečnost, že část z nich byla prodána Boženě Minářové, vyšla najevo až později, nic nebrání na jejím základě znovu rozhodnout o jejich vyloučení. Stejně tak nelze zamítnout návrh na vyloučení výtěžku z nich jen z toho důvodu, že nebyl dosud Boženou Minářovou zaplacen. Nejvyšší soud se nijak nevypořádal s námitkou stěžovatelky vztahující se k tomuto návrhu.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

12. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

13. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y, a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.

14. Ústavní soud konstatuje, že napadený výrok rozsudku Nejvyššího soudu je založen na správném posouzení předmětu řízení o vylučovací žalobě stěžovatelky podané podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. V době, kdy ve věci rozhodoval okresní soud, již bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v rozsahu týkajícím se 31 783,80 kg pletacích přízí, zahrnujících také 1 332,6 kg pletacích přízí specifikovaných ve výroku rozsudku okresního soudu. O žalobě na vyloučení uvedených pletacích přízí proto nemohlo být rozhodnuto opětovně. Předmětem řízení o vylučovací žalobě zároveň nebyla pohledávka za Boženou Minářovou na zaplacení částky ve výši 345 828 Kč. Tuto pohledávku nelze považovat za výtěžek prodeje uvedených pletacích přízí, neboť tím by mohla být pouze částka dosažená jejich zpeněžením. Závěry obsažené ve stěžovatelkou odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020 č. j. -338, podle nichž (zjednodušeně řečeno), je-li v průběhu řízení o vylučovací žalobě zpeněžen majetek, o jehož vyloučení jde, pak rozhodnutí o vyloučení výtěžku zpeněžení nevyžaduje změnu žaloby, nejsou za této situace pro posouzení věci stěžovatelky rozhodné.

15. Jak již ve svém rozsudku uvedl krajský soud, okresní soud v souladu s nemohl o uvedených návrzích stěžovatelky rozhodnout, natožpak alternativním určením. Ztotožnil-li se Nejvyšší soud ve svém rozsudku s těmito závěry krajského soudu, rozhodl v souladu s platnou zákonnou úpravou a jeho rozhodnutí nelze z hlediska zásad řádného procesu nic vytknout. Napadeným výrokem rozsudku nebylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v y ani její základní právo vlastnit majetek podle y.

16. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako návrhu zjevně neopodstatněného.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2023

Josef Fiala v. r.

předseda senátu