Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 717/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Andreje Kruglikova, zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, sídlem Kardinála Berana 967/8, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. ledna 2023 č. j. -98, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle , a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen "správce daně") rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 č. j. 370340/18/2301-52521-402902 vyměřil stěžovateli daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2016 ve výši 618 807 Kč.

3. Odvolání stěžovatele vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 15. 10. 2018 č. j. 45777/18/5200-10423-708571 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Předmětem sporu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem je posouzení toho, jaká částka představovala příjem stěžovatele podle , o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen " "), za zdaňovací období roku 2016. Daňové orgány vycházely při jejím vyměření z celé kupní ceny 6 500 000 Kč, za kterou stěžovatel prodal bytovou jednotku, zatímco stěžovatel vycházel pouze z její části ve výši 500 000 Kč, která byla poukázána na jeho účet. Podle vedlejšího účastníka na základě prodeje nemovitosti došlo k zvýšení majetku stěžovatele podle , a to i přesto, že se stěžovatel části takto nabytého majetku dobrovolně vzdal ve prospěch JUDr. Strakatého. Skutečnost, že na nemovitosti vázlo zástavní právo, nemůže mít na výši dosaženého příjmu z prodeje nemovitosti žádný vliv. Za příjem podléhající dani je nutno pokládat zvýšení majetku daňového poplatníka, přičemž se musí jednat o příjem skutečný, a nikoliv toliko zdánlivý. Stěžovatel vlastní nemovitost dobrovolně prodal, přičemž kupní cena činila 6 500 000 Kč, což je o 4 200 000 Kč více, než cena, za kterou stěžovatel nemovitost koupil. Zvýšení majetku se tak v právní sféře stěžovatele reálně projevilo a bylo využitelné, i když se stěžovatel této částky dobrovolně vzdal ve prospěch JUDr. Strakatého na úhradu jeho dluhu. Předmětem daně z příjmů fyzických osob není stěžovatelem dosažený zisk, nýbrž dosažený příjem.

4. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") nejprve rozsudkem ze dne 20. 11. 2020 č. j. -59 rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí vedlejšího účastníka není v souladu s názorem vysloveným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006 č. j. -136.

5. Nicméně tento rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2022 č. j. -34, který dospěl k závěru, že skutečnost příjmu se posuzuje podle toho, zda stěžovatel se zvýšeným majetkem může volně disponovat. Skutečným příjmem tak byla celá kupní cena nemovitosti. S tímto příjmem se rozhodl stěžovatel naložit tak, že z jeho části uhradí dluh třetí osoby, čímž se prokázalo i to, že o příjem stěžovatele šlo. Pro posouzení reálnosti zvýšení majetku stěžovatele nebylo rozhodné, že stěžovatel souhlasil s tím, že část peněz z kupní ceny nemovitosti nepůjde na jeho účet.

6. Následně krajský soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu krajský soud uzavřel, že celá kupní cena z bytu byla příjmem skutečným. Zvýšení majetku se skutečně projevilo v právní sféře stěžovatele, přičemž nebylo nutné, aby fakticky přišly peníze na jeho účet.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel zejména namítá, že příjmem se podle rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou. Příjmem je tudíž to, co příjemce skutečně přijme, tedy získá, z čeho má peněžní či nepeněžní prospěch, neboli zisk, o co se podle zvýší jeho majetek. Stěžovatel však žádný zisk z prodeje bytu neměl, neboť současně s prodejem bylo třeba vyplatit závazek váznoucí na bytu zapsaný v katastru nemovitostí jako omezení vlastnického práva. Bylo-li při prodeji třeba vyplatit závazek váznoucí na nemovitosti zapsaný v katastru nemovitostí, nemůže se tato částka započítávat do stěžovatelova příjmu, neboť ten z celé kupní ceny utržil toliko částku 500 000 Kč, přičemž ale byt zakoupil od manželů Strakatých v roce 2012 za částku 2 300 000 Kč. Příjmem je to, co stěžovatel skutečně přijal a o co se zvýšil jeho majetek, jak vyplývá z jazykového výkladu pojmu příjem, nikoli to, co bylo uvedeno v kupní smlouvě jako kupní cena. Stěžovatelův majetek se tak o částku 4 200 000 Kč nezvýšil, jak se chybně domnívají správní soudy, protože stěžovatel vyplácel manžele Landovy nikoli za jejich dlužníka JUDr. Strakatého, ale z důvodu zrušení zástavy váznoucí na bytě. Stěžovatel by měl příjem jedině v tom případě, jestliže by mu JUDr. Strakatý peníze zaplacené jeho věřitelům manželům Landovým uhradil, což se však s ohledem na to, že je JUDr. Strakatý ve výkonu trestu a v insolvenci, nestalo a nestane.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, když kasační stížnost proti napadenému rozsudku je v posuzované věci nepřípustná, jelikož krajský soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, přičemž se řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu [srov. nález ze dne 2. 7. 2019

sp. zn.

(N 129/95 SbNU 66)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Proces výkladu a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

11. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním (daňovém) řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních (daňových) orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

12. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

13. Ústavní soud konstatuje, že právní závěry správních soudů, resp. zejména Nejvyššího správního soudu (sub 5), ale i na něj navazující závěry krajského soudu (sub 6), jsou ústavně souladné, jsou obsáhle a důkladně odůvodněny s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní.

14. Nejvyšší správní soud a následně krajský soud srozumitelně a logicky vyložily, proč byla skutečným příjmem stěžovatele celá kupní cena nemovitosti, přičemž na klíčovém závěru, že skutečnost, že na nemovitosti vázlo zástavní právo, nemůže mít na výši dosaženého příjmu z prodeje nemovitosti žádný vliv, když za příjem podléhající dani je nutno pokládat zvýšení majetku daňového poplatníka, které se tak v právní sféře stěžovatele reálně projevilo, i když se stěžovatel této částky dobrovolně vzdal ve prospěch JUDr. Strakatého na úhradu jeho dluhu, neshledal Ústavní soud cokoliv neústavního, v čem by spatřoval prostor pro svůj případný kasační zásah.

15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, když kasační stížnost proti napadenému rozsudku je v posuzované věci nepřípustná, jelikož krajský soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, přičemž se řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu [srov. nález ze dne 2. 7. 2019

sp. zn.

(N 129/95 SbNU 66)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Proces výkladu a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

11. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním (daňovém) řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních (daňových) orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

12. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

13. Ústavní soud konstatuje, že právní závěry správních soudů, resp. zejména Nejvyššího správního soudu (sub 5), ale i na něj navazující závěry krajského soudu (sub 6), jsou ústavně souladné, jsou obsáhle a důkladně odůvodněny s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní.

14. Nejvyšší správní soud a následně krajský soud srozumitelně a logicky vyložily, proč byla skutečným příjmem stěžovatele celá kupní cena nemovitosti, přičemž na klíčovém závěru, že skutečnost, že na nemovitosti vázlo zástavní právo, nemůže mít na výši dosaženého příjmu z prodeje nemovitosti žádný vliv, když za příjem podléhající dani je nutno pokládat zvýšení majetku daňového poplatníka, které se tak v právní sféře stěžovatele reálně projevilo, i když se stěžovatel této částky dobrovolně vzdal ve prospěch JUDr. Strakatého na úhradu jeho dluhu, neshledal Ústavní soud cokoliv neústavního, v čem by spatřoval prostor pro svůj případný kasační zásah.

15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu