Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 950/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

2. Stěžovatel uvádí, že napadenými rozsudky byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž jimi obecné soudy porušily jeho základní práva zaručená d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto je navrhuje zrušit.

3. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat obsahem ústavní stížnosti, musel posoudit, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky řízení. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

4. Ustanovení § 72 odst. 3 uvedeného zákona stanoví k podání ústavní stížnosti dvouměsíční lhůtu, běžící od doručení rozhodnutí o posledním (efektivně vyčerpaném) opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Tato lhůta však u ústavní stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018 zjevně není splněna, když ústavní stížnost byla podána teprve dne 4. 4. 2023, tedy téměř po pěti letech.

5. Ústavní soud navíc z veřejně přístupné databáze https://infosoud.justice.cz/ zjistil, že proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze stěžovatel podal dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. -146. Z datace tohoto rozhodnutí je zřejmé, že i když by stěžovatel výslovně napadl i toto usnesení Nejvyššího soudu (což však neučinil), byla by ústavní stížnost podána rovněž zjevně opožděně.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh opožděný, přičemž z důvodu procesní ekonomie stěžovatele nevyzýval k odstraňování vad ústavní stížnosti (zejména absence právního zastoupení), jelikož by to bylo neúčelné. Opožděnost návrhu totiž představuje vadu, kterou odstranit nelze.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2023

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj