Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 838/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Rady, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2023 č. j. -152, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se žalobou domáhal po žalované omluvy a zaplacení částky 30 000 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle , o střetu zájmů, ve znění , a to z důvodu působení stěžovatele jako starosty obce L. v období od září 2017 do listopadu 2020. Tím mělo dojít k zásahu do jeho práv na ochranu soukromí, jak vyplynulo z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020

sp. zn.

, jímž byla vyslovena protiústavnost této úpravy.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 1. 2022 č. j. -72 zamítl žalobu stěžovatele o omluvu a o zaplacení částky 30 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2022 č. j. -104 rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Následné dovolání proti rozsudku městského soudu v celém rozsahu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, přičemž dovolání do výroku o nákladech řízení, stejně tak jako do nároku na zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, shledal objektivně nepřípustnými.

4. Stěžovatel již podal ústavní stížnost proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, která byla u Ústavního soudu vedena pod

sp. zn.

a byla usnesením ze dne 24. 1. 2023 Ústavním soudem odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle .

5. I přesto, že Ústavní soud již o rozsudku Městského soudu v Praze jednou rozhodoval, nejedná se o překážku věci rozhodnuté podle , neboť předcházející ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením, přičemž pouze meritorní přezkum zakládá překážku res iudicata.

6. Vzhledem k tomu, že se Ústavní soud již jednou k projednávané věci vyjadřoval a stěžovatel je v nynějším řízení zastoupen stejnou právní zástupkyní, lze na odůvodnění usnesení ze dne 24. 1. 2023

sp. zn.

odkázat, stejně tak jako na stanovisko pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. (dále jen "stanovisko pléna").

7. Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, přičemž meritorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. , na který Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení odkazuje, nejsou v ústavní rovině co do výsledků jakkoli podstatně rozporné se závěry (pozdějšího) stanoviska pléna. Nebyl-li totiž stěžovatelem namítaný postup Ministerstva spravedlnosti umožňující plošné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů v období od vyhlášení nálezu

sp. zn.

do jeho vykonatelnosti nezákonný, nelze v úvahách a závěrech Nejvyššího soudu o nedostatku intenzity (případného) zásahu do soukromí veřejných funkcionářů a nutnosti uplatňování (případných) nároků toliko dle právní úpravy obsažené v OdpŠk spatřovat potencionál pro porušení základních práv a svobod dotčených osob, které jediné by mohlo být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování Nejvyššího soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu