Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
123697.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 633/23
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s.r.o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. ledna 2023 č. j. 9 As 194/2022 -26, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. října 2022 č. j. 59 A 23/2022 -28, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci ze dne 18. ledna 2022 č. j. ZKI LI-O-28/780/2021-9 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jablonec nad Nisou ze dne 5. října 2021 č. j. OR-237/2021-504-16, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci, sídlem Rumjancevova 149/10, Liberec a Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jablonec nad Nisou, sídlem Podzimní 3697/26, Jablonec nad Nisou, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listin y základních práva svobod (dále jen "Listina "), jakož i její právo podle čl. 90 Ústav y.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou (dále jen "katastrální úřad"), v řízení vedeném pod sp. zn. V-3753/2021-504 vymazal zástavní právo stěžovatelky ke stavební parcele p. č. 889 a k pozemkovým parcelám p. č. 810/12 a p. č. 1848, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013 -222, jímž bylo určeno, že zástavní právo stěžovatelky k určeným pozemkům neexistuje. Stěžovatelka podala ke katastrálnímu úřadu návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, v němž navrhla, aby bylo zástavní právo obnoveno, neboť výmaz byl neoprávněně proveden na základě rozsudku, který ji nezavazoval. Katastrální úřad oznámením ze dne 25. 8. 2021 č. j. OR-237/2021-504-10 stěžovatelce sdělil, že opravu neprovedl, protože k výmazu zástavního práva došlo vkladem ve vkladovém řízení v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, výmaz zástavního práva tudíž nebyl chybou ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb. , o katastru nemovitostí (katastrální zákon) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon "). Stěžovatelka katastrálnímu úřadu sdělila svůj nesouhlas s tímto oznámením, katastrální úřad proto zahájil správní řízení (§ 36 odst. 4 katastrálního zákona ) a rozhodnutím ze dne 5. 10. 2021 č. j. OR-237/2021-504-16 nesouhlasu nevyhověl ze stejných důvodů, jaké uvedl ve výše citovaném oznámení. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci zamítl s odůvodněním, že výmaz zástavního práva byl proveden v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a nejednalo se o zřejmý omyl při vedení katastru; proti provedenému vkladu se tedy stěžovatelka může bránit pouze podáním určovací žaloby a novým vkladem práva, nikoliv postupem podle § 36 katastrálního zákona .
3. Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci napadla stěžovatelka žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud"), který ji rozsudkem ze dne 13. 10. 2022 č. j. 59 A 23/2022 -28 zamítl. Krajský soud poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je smyslem opravy chyby postupem podle § 36 katastrálního zákona odstranění rozporů mezi údaji v katastru a údaji v listinách založených ve sbírce listin, nikoli náprava věcně nesprávného rozhodnutí o povolení vkladu, ani případných procesních vad vzniklých ve vkladovém řízení, takovému případnému pochybení se lze bránit pouze určovací žalobou podanou u civilního soudu. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním, že výmaz zástavního práva ve prospěch stěžovatelky není zřejmým omylem ve smyslu § 36 katastrálního zákona .
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem správních soudů, že výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí na základě pravomocného rozsudku civilního soudu není chybou, kterou lze napravit postupem dle § 36 katastrálního zákona , a to ani v případě, že katastrální úřad ve vkladovém řízení postupoval v rozporu s § 17 odst. 4 katastrálního zákona , když nepřihlédl k tomu, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. 9 C 281/2013 -222 není stěžovatelka vázána, neboť nebyla účastníkem tohoto řízení. Stěžovatelka uvádí, že sice z procesní opatrnosti podala k příslušnému soudu rovněž určovací žalobu, kterou se domáhá určení existence zástavního práva k předmětným nemovitostem, nicméně je přesvědčena, že vzniklé pochybení je nutno řešit postupem podle § 36 katastrálního zákona , tedy opravou chyby, kterou je nutno považovat za chybu zcela zjevnou. Stěžovatelka poukazuje na závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 10/16
ze dne 23. 5. 2017 (N 83/85 SbNU 439; 182/2017 Sb.), ve kterém se uvádí, že ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona bylo přijato s cílem, aby se zabránilo výmazu práv všech osob, které se neúčastnily řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí, jež má vliv na právní postavení těchto nezúčastněných osob. Pokud by katastrální úřad postupoval v souladu se zákonem a zkoumal závaznost rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 ve vztahu ke stěžovatelce, nedošlo by k povolení vkladu výmazem zástavního práva stěžovatelky, neboť v souladu s § 159a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Stěžovatelka má za to, že citovaný rozsudek je listino u, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem , a výmaz zástavního práva na základě této listin y je proto zřejmým omylem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008 č. j. 1 As 40/2007 -103).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Ústavní soud tedy napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud taktéž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná správními soudy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listin y, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález ze dne 10. 10. 2002
sp. zn. III. ÚS 173/02
(N 127/28 SbNU 95) či nález ze dne 6. 11. 2003
sp. zn. IV. ÚS 239/03
(N 129/31 SbNU 159) dostupné stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz].
7. Ústavní soud ve věci stěžovatelky neshledal žádné z takových pochybení a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelek zasaženo nebylo.
8. Krajský soud v napadeném rozsudku srozumitelně vysvětlil, že katastrální úřady mohou vykonávat státní správu pouze v oblasti správy katastru nemovitostí, jejich rolí je tedy evidence práv k nemovitostem v katastru na základě předložených listin, nikoli rozhodování v případě nejasností o tom, komu svědčí vlastnické právo. Součástí správy katastru je sice nepochybně také oprava případných chyb v katastrálním operátu ve smyslu § 36 katastrálního zákona , tato pravomoc je však katastrálnímu úřadu svěřena pouze v situacích, které lze podřadit pod odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto ustanovení. V nyní posuzované věci byl výmaz zástavního práva stěžovatelky proveden na základě pravomocného rozsudku soudu, kterým je katastrální úřad při provádění vkladu vázán. Vzhledem k tomu, že podle § 18 odst. 4 katastrálního zákona proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, nejsou přípustné opravné prostředky, lze se proti provedenému vkladu bránit jedině určovací žalobou podanou u civilního soudu.
9. Taktéž Nejvyšší správní soud konstatoval, že výmaz zástavního práva stěžovatelky nebyl zřejmým omylem ve smyslu § 36 katastrálního zákona , neboť katastrální úřad rozhodl v souladu s pravomocným rozsudkem soudu vydaným v občanském soudním řízení, ve kterém je výslovně uvedeno, že zástavní právo zapsané pro oprávněného REALIS-INVEST, s.r.o. neexistuje. Nelze proto akceptovat argumentaci stěžovatelky, že se katastrální úřad dopustil ve vkladovém řízení zřejmého omylu, když ve skutečnosti stěžovatelka namítá, že katastrální úřad postupoval v rozporu se zákonem, konkrétně s § 17 odst. 4 katastrálního zákona . Takové případné pochybení však správním orgánům v řízení o opravě chyby podle § 36 katastrálního zákona , ani správním soudům v soudním řízení správním nepřísluší hodnotit a obcházet tak záměrné vyloučení opravných prostředků proti rozhodnutí o povolení vkladu.
10. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by shora popsané závěry Nejvyššího správního soudu a krajského soudu neakceptoval, neboť mají racionální základ a jsou logicky a srozumitelně odůvodněny, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na přiléhavá odůvodnění napadených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, které při svém rozhodování vycházely z platného práva v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústav y a při interpretaci podústavního práva šetřily jeho podstatu a smysl, když vyšly z dostatečných skutkových zjištění a aplikovaly odpovídající zákonné normy i judikaturu Nejvyššího správního soudu.
11. Ústavní soud se již v minulosti otázkou řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zabýval, a to např. v usnesení ze dne 15. 11. 2016
sp. zn. II. ÚS 3601/16
či ze dne 20. 2. 2017 č. j.
, ve kterých uvedl, že účelem řízení o opravy chyby v katastru nemovitostí, jsou-li pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici. V této souvislosti odkazoval Ústavní soud na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je pojem "zřejmý omyl" potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností, zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listin ě či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listin ě obsažený, tak omyl právní, např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listin y, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem . Ústavní soud zdůraznil, že omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona bude způsoben činností pracovníka katastru - omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel, jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem.
12. S ohledem na citovanou judikaturu Ústavního soudu nelze mít závěr Nejvyššího správního soudu, že po vkladu výmazu zástavního práva stěžovatelky neexistuje rozpor mezi údajem v katastru a listinami ve sbírce listin, neboť právě naopak je údaj v katastru zjevně se sbírkou listin v souladu, a výmaz stěžovatelčina zástavního práva tudíž nebyl zřejmým omylem ve smyslu § 36 katastrálního zákona , za vybočující z mezí ústavnosti. Odkazuje-li stěžovatelka na závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 10/16
, tyto se otázkou výkladu § 36 katastrálního zákona nezabývaly, nýbrž se týkaly provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem, které posléze byly vydány v restitučním řízení oprávněným osobám, ve prospěch osob, které však účastníky tohoto restitučního řízení nebyly.
13. Ústavní soud uzavírá, že cestou opravy chyby v katastrálním operátu lze opravit pouze takový chybný údaj katastru, který vznikl některým ze zákona (§ 36 odst. 1 katastrálního zákona ) stanovených způsobů, tedy buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Z výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu je zřejmé, že ve věci stěžovatelky o zřejmý omyl ani o jiné v § 36 odst. 1 katastrálního zákona uvedené pochybení katastrálního úřadu nešlo. Závěry napadených rozhodnutí jsou proto ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat. Stěžovatelka toliko polemizuje s argumentací správních soudů v rovině běžného zákona, nesouhlasí s jejich výkladem právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas s právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu