Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 633/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s.r.o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. ledna 2023 č. j. -26, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. října 2022 č. j. -28, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci ze dne 18. ledna 2022 č. j. ZKI LI-O-28/780/2021-9 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jablonec nad Nisou ze dne 5. října 2021 č. j. OR-237/2021-504-16, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci, sídlem Rumjancevova 149/10, Liberec a Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jablonec nad Nisou, sídlem Podzimní 3697/26, Jablonec nad Nisou, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v a 2 a y základních práva svobod (dále jen " "), jakož i její právo podle y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou (dále jen "katastrální úřad"), v řízení vedeném pod sp. zn. V-3753/2021-504 vymazal zástavní právo stěžovatelky ke stavební parcele p. č. 889 a k pozemkovým parcelám p. č. 810/12 a p. č. 1848, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. -222, jímž bylo určeno, že zástavní právo stěžovatelky k určeným pozemkům neexistuje. Stěžovatelka podala ke katastrálnímu úřadu návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, v němž navrhla, aby bylo zástavní právo obnoveno, neboť výmaz byl neoprávněně proveden na základě rozsudku, který ji nezavazoval. Katastrální úřad oznámením ze dne 25. 8. 2021 č. j. OR-237/2021-504-10 stěžovatelce sdělil, že opravu neprovedl, protože k výmazu zástavního práva došlo vkladem ve vkladovém řízení v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, výmaz zástavního práva tudíž nebyl chybou ve smyslu , o katastru nemovitostí , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka katastrálnímu úřadu sdělila svůj nesouhlas s tímto oznámením, katastrální úřad proto zahájil správní řízení ( ) a rozhodnutím ze dne 5. 10. 2021 č. j. OR-237/2021-504-16 nesouhlasu nevyhověl ze stejných důvodů, jaké uvedl ve výše citovaném oznámení. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci zamítl s odůvodněním, že výmaz zástavního práva byl proveden v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a nejednalo se o zřejmý omyl při vedení katastru; proti provedenému vkladu se tedy stěžovatelka může bránit pouze podáním určovací žaloby a novým vkladem práva, nikoliv postupem podle .

3. Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci napadla stěžovatelka žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud"), který ji rozsudkem ze dne 13. 10. 2022 č. j. -28 zamítl. Krajský soud poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je smyslem opravy chyby postupem podle odstranění rozporů mezi údaji v katastru a údaji v listinách založených ve sbírce listin, nikoli náprava věcně nesprávného rozhodnutí o povolení vkladu, ani případných procesních vad vzniklých ve vkladovém řízení, takovému případnému pochybení se lze bránit pouze určovací žalobou podanou u civilního soudu. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním, že výmaz zástavního práva ve prospěch stěžovatelky není zřejmým omylem ve smyslu .

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem správních soudů, že výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí na základě pravomocného rozsudku civilního soudu není chybou, kterou lze napravit postupem dle , a to ani v případě, že katastrální úřad ve vkladovém řízení postupoval v rozporu s , když nepřihlédl k tomu, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 č. j. -222 není stěžovatelka vázána, neboť nebyla účastníkem tohoto řízení. Stěžovatelka uvádí, že sice z procesní opatrnosti podala k příslušnému soudu rovněž určovací žalobu, kterou se domáhá určení existence zástavního práva k předmětným nemovitostem, nicméně je přesvědčena, že vzniklé pochybení je nutno řešit postupem podle , tedy opravou chyby, kterou je nutno považovat za chybu zcela zjevnou. Stěžovatelka poukazuje na závěry nálezu

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2017 (N 83/85 SbNU 439; 182/2017 Sb.), ve kterém se uvádí, že ustanovení bylo přijato s cílem, aby se zabránilo výmazu práv všech osob, které se neúčastnily řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí, jež má vliv na právní postavení těchto nezúčastněných osob. Pokud by katastrální úřad postupoval v souladu se zákonem a zkoumal závaznost rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 4. 2021 ve vztahu ke stěžovatelce, nedošlo by k povolení vkladu výmazem zástavního práva stěžovatelky, neboť v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Stěžovatelka má za to, že citovaný rozsudek je u, která nesplňuje požadavky stanovené , a výmaz zástavního práva na základě této y je proto zřejmým omylem podle (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008 č. j. -103).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Ústavní soud tedy napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud taktéž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná správními soudy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté y, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález ze dne 10. 10. 2002

sp. zn.

(N 127/28 SbNU 95) či nález ze dne 6. 11. 2003

sp. zn.

(N 129/31 SbNU 159) dostupné stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz].

7. Ústavní soud ve věci stěžovatelky neshledal žádné z takových pochybení a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelek zasaženo nebylo.

8. Krajský soud v napadeném rozsudku srozumitelně vysvětlil, že katastrální úřady mohou vykonávat státní správu pouze v oblasti správy katastru nemovitostí, jejich rolí je tedy evidence práv k nemovitostem v katastru na základě předložených listin, nikoli rozhodování v případě nejasností o tom, komu svědčí vlastnické právo. Součástí správy katastru je sice nepochybně také oprava případných chyb v katastrálním operátu ve smyslu , tato pravomoc je však katastrálnímu úřadu svěřena pouze v situacích, které lze podřadit pod odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto ustanovení. V nyní posuzované věci byl výmaz zástavního práva stěžovatelky proveden na základě pravomocného rozsudku soudu, kterým je katastrální úřad při provádění vkladu vázán. Vzhledem k tomu, že podle proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, nejsou přípustné opravné prostředky, lze se proti provedenému vkladu bránit jedině určovací žalobou podanou u civilního soudu.

9. Taktéž Nejvyšší správní soud konstatoval, že výmaz zástavního práva stěžovatelky nebyl zřejmým omylem ve smyslu , neboť katastrální úřad rozhodl v souladu s pravomocným rozsudkem soudu vydaným v občanském soudním řízení, ve kterém je výslovně uvedeno, že zástavní právo zapsané pro oprávněného REALIS-INVEST, s.r.o. neexistuje. Nelze proto akceptovat argumentaci stěžovatelky, že se katastrální úřad dopustil ve vkladovém řízení zřejmého omylu, když ve skutečnosti stěžovatelka namítá, že katastrální úřad postupoval v rozporu se zákonem, konkrétně s . Takové případné pochybení však správním orgánům v řízení o opravě chyby podle , ani správním soudům v soudním řízení správním nepřísluší hodnotit a obcházet tak záměrné vyloučení opravných prostředků proti rozhodnutí o povolení vkladu.

10. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by shora popsané závěry Nejvyššího správního soudu a krajského soudu neakceptoval, neboť mají racionální základ a jsou logicky a srozumitelně odůvodněny, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na přiléhavá odůvodnění napadených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, které při svém rozhodování vycházely z platného práva v souladu s y a při interpretaci podústavního práva šetřily jeho podstatu a smysl, když vyšly z dostatečných skutkových zjištění a aplikovaly odpovídající zákonné normy i judikaturu Nejvyššího správního soudu.

11. Ústavní soud se již v minulosti otázkou řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zabýval, a to např. v usnesení ze dne 15. 11. 2016

sp. zn.

či ze dne 20. 2. 2017 č. j.

, ve kterých uvedl, že účelem řízení o opravy chyby v katastru nemovitostí, jsou-li pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici. V této souvislosti odkazoval Ústavní soud na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které je pojem "zřejmý omyl" potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností, zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové ě či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové ě obsažený, tak omyl právní, např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě y, která nesplňuje požadavky stanovené . Ústavní soud zdůraznil, že omyl ve smyslu bude způsoben činností pracovníka katastru - omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel, jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem.

12. S ohledem na citovanou judikaturu Ústavního soudu nelze mít závěr Nejvyššího správního soudu, že po vkladu výmazu zástavního práva stěžovatelky neexistuje rozpor mezi údajem v katastru a listinami ve sbírce listin, neboť právě naopak je údaj v katastru zjevně se sbírkou listin v souladu, a výmaz stěžovatelčina zástavního práva tudíž nebyl zřejmým omylem ve smyslu , za vybočující z mezí ústavnosti. Odkazuje-li stěžovatelka na závěry nálezu

sp. zn.

, tyto se otázkou výkladu nezabývaly, nýbrž se týkaly provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem, které posléze byly vydány v restitučním řízení oprávněným osobám, ve prospěch osob, které však účastníky tohoto restitučního řízení nebyly.

13. Ústavní soud uzavírá, že cestou opravy chyby v katastrálním operátu lze opravit pouze takový chybný údaj katastru, který vznikl některým ze zákona ( ) stanovených způsobů, tedy buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Z výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu je zřejmé, že ve věci stěžovatelky o zřejmý omyl ani o jiné v uvedené pochybení katastrálního úřadu nešlo. Závěry napadených rozhodnutí jsou proto ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat. Stěžovatelka toliko polemizuje s argumentací správních soudů v rovině běžného zákona, nesouhlasí s jejich výkladem právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas s právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu