Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 834/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Matyse, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2023 č. j. -179, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2022 č. j. -113 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. února 2022 č. j. -87, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nově Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na ochranu soukromí a na informační sebeurčení podle d (dále jen " "), práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle y, práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě podle y a práva na soudní ochranu podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl do listopadu 2020 komunálním politikem - veřejným funkcionářem podle , o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. U Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") se domáhal po vedlejší účastnici poskytnutí peněžitého i nepeněžitého zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající ve zpřístupnění informací o jeho soukromí (jeho majetkovém přiznání) podle zákona o střetu zájmů, přestože uvedená ustanovení Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 11. 2. 2020

sp. zn.

[(N 22/98 SbNU 257, č. 149/2020 Sb.), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Obvodní soud žalobu stěžovatele v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele shora označeným rozsudkem napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil, když shledal, že vedlejší účastnice se nedopustila nesprávného úředního postupu. Poukázal na to, že Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

sice zrušil ustanovení zákona o střetu zájmů umožňující neomezený anonymní přístup k obsahu majetkových přiznání některých veřejných funkcionářů, avšak odložil vykonatelnost svého rozhodnutí do konce roku 2020. Uzavřel proto, že po tuto dobu je třeba hledět na příslušná zákonná ustanovení jako na souladná s ústavním pořádkem České republiky a že stěžovateli právo na náhradu újmy způsobenou nesprávným úředním postupem nenáleží.

4. Dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů. Dovodil, že městský soud věc stěžovatele meritorně posoudil v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. , podle kterých platí, že postup vedlejší účastnice nepředstavoval nesprávný úřední postup, neboť zásah do práva na soukromí nedosahoval takové intenzity, aby odůvodňoval aplikaci nosných důvodů derogačního nálezu Ústavního soudu již v době před jeho vykonatelností.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že zveřejněním jeho oznámení o majetkových poměrech včetně osobních údajů v Centrálním registru oznámení mu byla způsobena nemajetková újma, přičemž Ústavní soud nálezem

sp. zn.

tuto povinnost shledal protiústavní. Na uvedený nález opětovně odkazuje a tvrdí, že vedlejší účastnice na něj měla zareagovat bez zbytečného odkladu a nikoliv teprve na základě předžalobní výzvy a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zdůrazňuje, že předmětná základní práva, která byla ze strany vedlejší účastnice porušena, jsou přímo aplikovatelná a ochrana před jejich porušováním nemůže být podmiňována podústavní právní úpravou. Podle jeho mínění je odpovědnost státu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odpovědností objektivní, neumožňuje liberaci a jejím předpokladem není zavinění. Má za to, že nelze akceptovat konstrukci, kdy určitý úřední postup neoprávněně zasahující do základních práv je soudem vyhodnocen jako správný. Tím, že obecné soudy (včetně Nejvyššího soudu) jeho procesnímu návrhu nevyhověly, porušily jeho základní práva. Odmítá argumentaci odloženou vykonatelností nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, kterou podle něj nelze vykládat tak, že po určitou dobu musí dotčený subjekt ještě strpět porušování svých základních práv. Tvrdí, že odklad vykonatelnosti je třeba vykládat jen jako lhůtu pro Parlament pro přijetí ústavně konformní zákonné úpravy a nikoliv pro jiné orgány státu, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. K tomu odkazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu, z nichž má plynout, že derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Argumentačně vychází zejména z nálezu ze dne 18. 10. 2022

sp. zn.

, který se zabýval stejnou právní otázkou. Navrhuje, aby bylo ústavní stížnosti vyhověno a napadená rozhodnutí obecných soudů byla zrušena.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

7. Byť advokátka stěžovatele nepředložila plnou moc splňující požadavky podle a , podle kterých plná moc musí být vystavena teprve poté, co byla vydána rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, Ústavní soud advokátku nevyzýval k doplnění řádné plné moci. Učinil tak z důvodu procesní ekonomie, protože z ústavní stížnosti vyplynul jiný důvod jejího odmítnutí, pro který by ani odstranění uvedené vady podání nemohlo nic změnit na výsledku řízení (srov. např. usnesení ze dne 11. 10. 2022

sp. zn.

).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. V posuzované věci jde primárně o určení, zda lze postup vedlejší účastnice posoudit jako nesprávný úřední postup s ohledem na účinky derogačního nálezu

sp. zn.

, kterým byl uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů (ve znění účinném od 30. června 2018). Ve zmíněném nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle (tj. vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku toho též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci) potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle y, a proto návrhu zčásti vyhověl a zrušil , b) a c) zákona o střetu zájmů. Učinil tak ovšem s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná. Protiústavnost shledal Ústavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech "politiků", nikoliv v rozsahu poskytovaných informací.

9. Podstatné je, že nález ze dne 18. 10. 2022

sp. zn.

, na který stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně odkazuje a obsáhle z něj cituje, byl prakticky okamžitě dne 29. 11. 2022 překonán postupem podle , tj. přijetím stanoviska pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. (č. 4/2023 Sb.), které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazné. Závěry tohoto stanoviska lze ve stručnosti rekapitulovat tak, že nález

sp. zn.

, od něhož stěžovatel svůj nárok odvozuje, neměl za následek nezákonnost postupu vedlejší účastnice, která jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovala podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením. Ústavní soud uzavřel, že samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 uvedeným způsobem, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu y (a ).

10. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu je v souladu s judikaturou tohoto soudu, přičemž meritorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. , na který Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení odkazuje, nejsou v ústavní rovině co do výsledků jakkoli podstatně rozporné se závěry stanoviska pléna sp. zn. . Je zřejmé, že nebyl-li stěžovatelem namítaný postup vedlejší účastnice umožňující plošné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů v období od vyhlášení nálezu

sp. zn.

do jeho vykonatelnosti nezákonný, nelze v úvahách a závěrech Nejvyššího soudu o nedostatku intenzity (případného) zásahu do soukromí veřejných funkcionářů a nutnosti uplatňování (případných) nároků toliko podle právní úpravy obsažené v zákoně č. spatřovat potencionál pro porušení základních práv a svobod dotčených osob, které jediné by mohlo být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu. Není pochyb o tom, že o nesprávný úřední postup z hlediska nároku na náhradu nemateriální újmy ve smyslu y (a ) ze strany vedlejší účastnice nešlo.

11. Za dané situace Ústavní soud považuje za dostačující odkázat na odůvodnění uvedeného stanoviska pléna sp. zn. , které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci (viz obdobně např. usnesení ze dne 24. 1. 2023

sp. zn.

či usnesení ze dne 13. 12. 2022

sp. zn.

).

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu