Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 568/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Jiřího Všetečky, advokáta, sídlem Orlická 163/18, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 2023 č. j. -1057 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. prosince 2022 č. j. -1036, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle a 3 a d (a že jimi bylo zasaženo do práva obviněného podle d).

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Hradci Králové podle § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), přiznal stěžovateli jako obhájci odsouzeného A. D. odměnu ve výši 7 200 Kč, (paušální) náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 2 200 Kč a náhradu cestovného 3 112,80 Kč a dále zamítl stěžovatelův návrh na přiznání odměny ve výši 1 800 Kč a (paušální) náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč. Jde-li o zamítavý výrok, uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovateli nenáleží odměna a související paušální náhrada za poradu s klientem ve věznici dne 24. 9. 2021, 8. 10. 2021 a 29. 10. 2021, neboť šlo o další poradu s klientem, která nepřesáhla jednu hodinu, takže nebyla splněna podmínka , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

3. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel stížností, tu však Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. K tomu uvedl, že porady obhájce s klientem nedosahující délky jedné hodiny nelze považovat za samostatné úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, ale za součást vedení obhajoby, a v této souvislosti odmítl stěžovatelovy úvahy o významu těchto porad pro obhajobu ve srovnání s jinými úkony jako irelevantní s tím, že nejsou dány podmínky, aby tyto úkony byly honorovány stejně jako účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí v poloviční výši [§ 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 advokátního tarifu], jak stěžovatel požadoval.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel tvrdí, že jednání nutná pro řádný výkon obhajoby, která nedosahují jedné hodiny, mohou být posouzena podle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. f) per analogiam advokátního tarifu, neboť nejbližším úkonem, který nepřesahuje jednu hodinu, je účast na jednání, na kterém dojde jen k vyhlášení rozhodnutí. Podle stěžovatelova názoru bylo uplatnění "půlúkonu" zcela namístě, neboť i za úkony, jako je účast na jednání, kde se vyhlašuje rozhodnutí, nebo výzva k plnění, či za úkony uvedené v § 11 odst. 2 advokátního tarifu, které jsou méně náročné na výkon obhajoby, je přiznávána poloviční sazba. V posuzované věci soudy vycházely z nepodloženého předpokladu jednoduchosti porady s klientem nepřesahující jednu hodinu a nijak nereflektovaly, že obsah tohoto úkonu se blížil plnému úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, a nepřiznaly mu ani "půlúkon" této právní služby.

5. Stěžovatel má za to, že tímto výkladem dochází k degradaci práce ustanovených advokátů bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění, a jeho ustálení by mohlo vést k nežádoucímu efektu, kdy by si obhájci hlídali délku porady s klientem nad jednu hodinu, aby si mohli účtovat "plný" úkon právní služby. Podle stěžovatele by bylo rozumnější ocenit přístup advokáta, resp. obhájce, který účelově poradu neprotahuje a účtuje si jen "půlúkon" právní služby.

6. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020

sp. zn.

(N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.) a ze dne 22. 10. 2013

sp. zn.

(N 178/71 SbNU 105; 396/2013 Sb.) stěžovatel tvrdí, že bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivou odměnu, když nebyla reflektována účelnost provedených úkonů, nýbrž paušální časové hledisko, a když mu nebyly pokryty náklady, které mu v souvislosti s poskytnutím právní služby vznikly (a jež představují čas strávený s klientem). Dále má stěžovatel za to, že přiznaná odměna za účelně vykonanou obhajobu (v nulové výši) je extrémně nepřiměřená, a tudíž v rozporu s y, přičemž se odvolává na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016

sp. zn.

(N 174/82 SbNU 693) a ze dne 24. 9. 2019

sp. zn.

(N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.)].

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Stěžovatel tvrdí, že mu vznikl nárok za odměnu za prokazatelně a účelně provedené úkony spočívající v poradách s klientem, byť tyto nepřesahovaly jednu hodinu, a to podle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 písm. f) per analogiam advokátního tarifu, přičemž vytýká obecným soudům, že uvedený předpis vadně interpretovaly a aplikovaly, v důsledku čehož došlo i k porušení ústavnosti.

10. Jak ale plyne z výše uvedeného, stěžovatel napadá ústavní stížností soudní rozhodnutím, kterými byl zkrácen o částku 2 400 Kč. S ohledem tuto skutečnost nutno danou věc kvalifikovat jako tzv. bagatelní [srov. , , , ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech přitom opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

11. Stěžovatel netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byl z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčen na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku (tzv. kvalitativní hledisko). Po Ústavním soudu pouze požaduje, aby se znovu zabýval tím, zda je správný výklad obecných soudů, který vychází z § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, podle kterého má obhájce v případě další porady s klientem právo na odměnu, (jen) když tato porada přesáhne jednu hodinu, anebo jeho interpretace, která se opírá o § 11 odst. 3 téhož předpisu a podle níž obhájci takové právo vznikne, i když uvedená podmínka není splněna (to však jen v poloviční výši). Stěžovatel nepochybně vychází z toho, že vykoná-li obhájce (prokazatelně a účelně) nějaký úkon právní služby, který není v advokátním tarifu uveden, náleží mu za něj vždy odměna, jejíž výše se pak stanoví per analogiam.

12. Podstatou ústavní stížnosti tak je polemika s výkladem a použitím podústavního práva, která ovšem opodstatněnost ústavní stížnosti není s to založit ani v těch případech, kdy o tzv. bagatelní věc nejde, neboť věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu; důvodem zásahu Ústavního soudu může být až, je-li daný "proces" zatížen prvkem libovůle či dokonce svévole [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)], což platí tím spíše v tzv. bagatelních věcech.

13. Pochybení takové povahy zjištěno nebylo. Krajský soud stěžovateli v napadeném usnesení dostatečně vysvětlil, proč mu za předmětné úkony odměna nepřísluší. Na daném závěru, vycházejícím z toho, že nešlo o samostatné úkony, ale o součást vedení obhajoby, a postaveném na argumentu a contrario, Ústavní soud nic ústavně nekonformního neshledal, a to ani s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře, neboť v ní se k otázce zde obecnými soudy řešené nevyjadřoval.

14. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu