Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2687/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Autometal, spol. s r. o., se sídlem Zalužany 99, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2022 č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Celní úřad pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 2. 11. 2016 č. j. 140481-9/2016-510000-11 doměřil stěžovatelce clo ve výši 5 337 Kč, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelkou dovezené zboží patří do jiné podpoložky kombinované nomenklatury a podpoložky Taricu s vyšší sazbou dovozního cla, než pod kterou stěžovatelka původně zboží deklarovala. Generální ředitelství cel rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdilo rozhodnutím ze dne 11. 4. 2017 č. j. 24372/2017-900000-304.1. Stěžovatelka se následně bránila žalobou ve správním soudnictví. Rozsudkem ze dne 24. 11. 2020 č. j. -49 shledal Městský soud v Praze žalobu nedůvodnou; v záhlaví uvedeným rozsudkem Nejvyšší správní soud pak zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná; samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že její právo na soudní ochranu bylo porušeno tím, že oba správní soudy zamítly její návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru strojírenství. Stěžovatelka má za to, že pouze navržený důkaz mohl jednoznačně prokázat, zda se jedná o konečné výrobky či nikoli. Neprovedením navrženého důkazu došlo dle stěžovatelky k porušení zásady materiální pravdy. Dále má stěžovatelka za to, že Nejvyšší správní soud nesprávně posoudil i další otázky. Stěžovatelka namítá, že z provedených důkazů vyplývá, že se jedná o výrobky z nerezové oceli, které před dalším zpracováním nemají jasně daný účel použití, a zboží nemůže být chápáno jako část, součást ani příslušenství motorových vozidel.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti pouze pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry správních orgánů a správních soudů, které se však se všemi jejími námitkami již opakovaně vypořádaly, přičemž Ústavní soud shledává jejich závěry udržitelnými. Pokud jde o neprovedení důkazu znaleckým posudkem, pak Ústavní soud konstatuje, že z hlediska stěžovatelkou namítaného porušení práva na soudní ochranu je podstatné, že obecné soudy neprovedení důkazu dostatečně a logicky odůvodnily, a nejedná se tak o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu setrvalé judikatury zdejšího soudu, což teprve by mohlo být považováno za ústavněprávní deficit [srv. nález

sp. zn.

ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339)]. Ke stejnému závěru již ostatně Ústavní soud ve věci stěžovatelky již jednou dospěl, a to v usnesení ze dne 10. 9. 2019

sp. zn.

.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že namítaná základní práva stěžovatelky napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu