Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2619/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ECS Eurofinance, s.r.o. se sídlem Mimoňská 3223, Česká Lípa, zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022 č. j. -187 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2021 č. j. -134, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle d a dle , Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, žalobkyně se domáhala náhrady škody spočívající v krácení dotace Ministerstva práce a sociálních věcí o 25 %, kdy stěžovatelka měla s žalobkyní uzavřenu smlouvu o spolupráci při administraci finanční podpory (dále jen "smlouva o spolupráci"). Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 14. 11. 2019 č. j. -74 zamítl žalobu o zaplacení částky 249 284 Kč s příslušenstvím a částky 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi účastníky a státem (výrok II. a III.). Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu ve výroku I. změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 249 284 Kč s příslušenstvím a částku 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) a ve vztahu mezi účastníky a státem (výrok III). Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením odmítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nevymezení a neodůvodnění konkrétní porušené povinnosti stěžovatelky jako administrátora dotace v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který naprosto pominul i jednání a okolnosti, které opravdu ke krácení dotace vedly. Dále namítá, že Nejvyšší soud neměl dovolání odmítnout, neboť odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí a také se nevypořádal s jednotlivými námitkami uplatňovanými stěžovatelkou v odvolacím řízení.

4. Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele.

5. K takovému porušení práv stěžovatelky však v posuzovaném případě nedošlo. Očekává-li stěžovatelka, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683) nebo ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529)].

6. Obecné soudy ověřily, že žalobkyně neměla dostatek zkušeností s dotacemi a proto se stěžovatelkou sjednala smlouvu o spolupráci, přičemž spoléhala v rámci celého řízení na odbornou radu stěžovatelky. Vzhledem k vyhlášeným podmínkám výběrového řízení, které stanovily lhůtu pro podání nabídky uchazečů do 14. 10. 2013 do 14:00 hod v sídle žalobkyně, stěžovatelka nevyhodnotila správně pozdní doručení nabídky uchazeče. Stěžovatelka, jako odborník na administraci výběrového řízení, měla vyhodnotit pozdní doručení nabídky uchazeče v souladu s jednoznačně stanovenými podmínkami vymezenými v zadávací dokumentaci zakázky, které pro žalobkyni zpracovala. Tím porušila sjednanou smluvní povinnost postupovat s nejvyšší možnou odbornou péčí.

7. Ústavní soud konstatuje, že je nepochybné, že k uzavření smlouvy o spolupráci došlo za účelem využití služeb profesionála v oboru s odbornými znalostmi, právě proto, aby žalobkyně vzhledem k absenci svých odborných znalostí a zkušeností předešla pochybení v administraci veřejných zakázek, a vyhnula se tak správnímu postihu. Jestliže stěžovatelka, jako odbornice, pochybila ve svých smluvně stanovených povinnostech, následkem čehož vznikla žalobkyni škoda v podobě krácení dotace, nese nepochybně soukromoprávní odpovědnost, ke které se sama ve smlouvě o spolupráci zavázala.

8. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky, neboť obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti a rozsudky řádně odůvodnily. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro případný kasační zásah.

9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 21. března 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu