Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 43/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky VIRIBUS UNITIS - investiční poradenství, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Braunova 902/11, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -542 ze dne 13. 10. 2022 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze č. j. -474 ze dne 22. 10. 2021 a Městského soudu v Praze č. j. -390 ze dne 15. 7. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Bc. Martina Steinera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejšímu účastníkovi vydání akcií emitovaných společností TOMA, a. s. a zaplacení 2 254 920 Kč. Žaloba byla obecnými soudy pravomocně zamítnuta a stěžovatelce byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelky z více důvodů jako nepřípustné.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení ve spojení s d (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2009 (N 123/53 SbNU 553), nález

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2018 (N 185/91 SbNU 297), nález

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2017 (N 45/84 SbNU 527)] stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, vady hodnocení důkazů ústící v extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními a nesprávnost aplikace řady ustanovení (v otázce neplatného či zdánlivého právního jednání a výkladu pojmu dobrých mravů). Sama stěžovatelka uvádí, že svou argumentaci uplatnila již v řízení před obecnými soudy, které ji z jejího pohledu nevypořádaly dostačujícím způsobem. Podle Ústavního soudu se obecné soudy však stěžovatelčinou argumentací řádně zabývaly (odvolací soud podrobně v bodech 19-39 rozsudku, dovolací soud v bodech 8-21 usnesení), pouze jí nepřisvědčily.

5. Ústavní soud nemá, co by rozhodnutím obecných soudů vytkl - jeho úlohou není výklad podústavního práva, protože není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li porušení základního práva či svobody jednotlivce, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčí tvrzením stěžovatele, posoudí rozhodné otázky odlišně od jeho přesvědčení a své právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodní, jde o výkon pravomoci ústavně nezávislých soudů, do níž je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

6. Stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy možnost prezentovat svůj pohled na věc, kterou také od začátku řízení využívala. Sama skutečnost, že obecné soudy nepřesvědčila, porušení jejích základních práv nenasvědčuje, neboť obsahem y není právo na příznivý výsledek soudního řízení.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu