Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 438/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPERATIOR s. r. o., se sídlem v Liberci, Kociánova 453/11, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -877 ze dne 5. 9. 2022 a výroku II usnesení Městského soudu v Praze č. j. -851 ze dne 22. 4. 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Filomeny Kreysové, b) Martiny Kreysové, c) Ing. Patrika Kreysy, d) Jiřího Kreysy, e) RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka je jako procesní nástupkyně zaniklé žalobkyně OLEO CHEMICAL, a. s., na základě napadených usnesení povinna zaplatit vedlejším účastníkům jako žalovaným ve sporu o zaplacení 700 000 000 Kč s příslušenstvím na náhradě nákladů zastaveného řízení 16 504 521 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení d (dále jen " "). Obecným soudům vytýká ústavně nekonformní výklad procesního zavinění na zastavení řízení ( ), dále nevyužití moderačního práva soudu ( ) a svévolnou, konstantní judikatuře odporující aplikaci vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. K samotné problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své konstantní judikatuře staví značně rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) jen v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

5. Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky námitky, pro které by měl zrušit napadená rozhodnutí, a dospěl k závěru, že v daném případě nebyly zjištěny takové okolnosti, které by odůvodňovaly shora zmiňovaný kasační zásah Ústavního soudu.

6. Stěžovatelka (resp. její procesní předchůdkyně) měla v řízení před obecnými soudy možnost prezentovat svůj pohled na důvody zpětvzetí žaloby a na související rozhodnutí o nákladech řízení, kterou také využila. Z ústavní stížnosti je patrno, že předložená argumentace byla uplatněna již v řízení před obecnými soudy, které se jí z pohledu Ústavního soudu řádně zabývaly (obě napadená rozhodnutí se věnují jenom otázce nákladů řízení), pouze jí nepřisvědčily. Sama tato skutečnost porušení základních práv stěžovatelky nenasvědčuje.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu