Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3175/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obec Baška, se sídlem Baška 420, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2022 č. j. -46 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022 č. j. -83, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na samosprávu.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Ministerstvo pro místní rozvoj stěžovatelce nevyplatilo část dotace, neboť stěžovatelka dle názoru poskytovatele dotace neoprávněně vyzvala uchazeče o veřejnou zakázku k objasnění nabídky a následně jej ze zadávacího řízení vyloučila, neboť na výzvu nereagoval. K námitkám stěžovatelky ministryně pro místní rozvoj opatření poskytovatele dotace potvrdila.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že závěry správních soudů jsou sice logické, nejsou však jediné možné a ústavně konformní. Stěžovatelka má za to, že jednala v souladu se zákonem a její jednání je pouze správními orgány nesprávně vykládáno k její tíži. Stěžovatelka zejména nesouhlasí se závěrem správních soudů, že její jednání bylo protiprávní již v době, kdy ho činila. Má naopak za to, že jednala v souladu se zákonem a správní orgány její jednání pouze retroaktivně posoudily jako protiprávní. Dále stěžovatelka namítá, že po ní nelze žádat, aby dovozovala úmysl zákonodárce, zákon by měl být srozumitelný a jednoznačný; stěžovatelka v tomto kontextu upozorňuje, že Ústavní soud vůči malým obcím prokazuje "výkladovou velkorysost" (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

). Z citovaného nálezu Ústavního soudu rovněž dle stěžovatelky vyplývá, že příjemce dotace nelze stíhat za to, co nemohl v době, kdy rozhodoval, jakkoli předvídat. Dále stěžovatelka namítá, že ustanovení , o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, je veskrze obecné a vykládá se vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. Stěžovatelka nemohla dle svého tvrzení předvídat, že Ministerstvo pro místní rozvoj vyloží podmínky pro vyloučení uchazeče jinak než stěžovatelka. V tomto kontextu stěžovatelka upozorňuje, že ministerstvo samo muselo k posouzení této otázky přizvat externí odborníky. Stěžovatelka shrnuje, že v jednání správních orgánů spatřuje porušení ústavního principu, že povinnosti lze ukládat pouze na základě zákona. Stěžovatelka dále upozorňuje, že vyloučený uchazeč si své vyloučení způsobil sám, a to svou nečinností.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti pouze pokračuje v polemice s právními závěry správních orgánů a správních soudů, přičemž opakuje zcela shodné argumenty, které uvedla již v řízení před Nejvyšším správním soudem. Správní soudy se však se všemi jejími námitkami již vypořádaly, zejména stěžovatelce vysvětlily, v čem spočívalo porušení zásady rovnosti v zadávacím řízení (stěžovatelka s uchazeči ve srovnatelném postavení zacházela rozdílně), a podrobně se vypořádaly i se stěžovatelčiným odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Ústavní soud shledává závěry správních soudů přesvědčivě odůvodněnými a z ústavního hlediska zcela udržitelnými.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že namítaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu