Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3552/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní korporace LEDIC a. s., sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4 - Michle, zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022 č. j. -276, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na přístup k soudu zaručené d.

2. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala po stěžovatelce zaplacení smluvní pokuty ve výši 560 000 Kč za prodlení stěžovatelky se zahájením prací plynoucí ze smlouvy o dílo uzavřené s vedlejší účastnicí. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, ve znění usnesení ze dne 13. 10. 2021 sp. zn. žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. -247 částečně rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, částečně změnil a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici 240 000 Kč.

3. Nejvyšší soud napadaným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky směřující proti rozsudku městského soudu, neboť dospěl k závěru, že dovolání trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Stěžovatelka sice obecně v úvodu dovolání uvedla více předpokladů přípustnosti dovolání, avšak u jednotlivých konkrétně formulovaných otázek již poté nespecifikovala, který z předpokladů přípustnosti má být u té které otázky naplněn, tj. která z nich nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo která z uvedených otázek by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením dovolacího soudu bylo porušeno její právo na přístup k soudu, neboť dovolání vadami netrpělo. V úvodu dovolání stěžovatelka sice uvedla, že "některé otázky právně podstatné pro posouzení věci dosud nebyly vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu a některé právní otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak", má však za to, že z obsahu dovolání je zřejmé, že důvodem přípustnosti k vymezeným otázkám je pouze, že takové otázky dosud nebyly vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Stěžovatelka sice formálně nevymezila důvody přípustnosti u každé jednotlivé posuzované otázky, nicméně informace o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle z něj dle stěžovatelky fakticky vyplývala.

5. Stěžovatelka namítá, že přístup Nejvyššího soudu je přepjatě formalistický. Nejvyšší soud by měl v případě pochybností volit vstřícnější přístup k účastníkům řízení. Konkrétní splnění zákonné náležitosti má být dle stěžovatelky posuzováno i s přihlédnutím k ostatním částem obsahu dovolání, byť tak neoznačeným.

6. Stěžovatelka dále namítá, že rozhodnutí městského soudu jako soudu odvolacího je nepřezkoumatelné a tuto námitku měl dovolací soud taktéž přezkoumat. Stěžovatelka připomíná, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud konfrontoval obsah napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s obsahem dovolání podaného stěžovatelkou přiloženého k ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Stěžovatelce lze sice přisvědčit v tom, že splnění zákonné náležitosti dovolání, tj. vymezení předpokladů přípustnosti, má být posuzováno s přihlédnutím k obsahu celého dovolání (tj. bez ohledu na to, zda je příslušná část dovolání formálně označena jako vymezení předpokladů přípustnosti dovolání). Odmítnutí dovolání však nespočívalo v tom, že by stěžovatelka vymezila předpoklady přípustnosti na špatném místě, či je formálně neoznačila. Nejvyšší soud s odkazem na svou dosavadní rozhodovací praxi zdůvodnil, že z dovolání musí být seznatelné, jaký předpoklad přípustnosti se ke každé vznesené právní otázce hmotného či procesního práva vztahuje. Jistě je v principu možné, je-li uveden jeden společný předpoklad přípustnosti dovolání pro více právních otázek, připouští-li to povaha věci (např. předpoklad přípustnosti spočívající v tom, že určitá právní otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena a otázek je poté formulováno více). Je-li však uvedeno v úvodu dovolání zcela obecně více předpokladů přípustnosti (tak jako v případě dovolání stěžovatelky) a následně bez jakékoli bližší specifikace je formulováno několik právních otázek (již bez jakékoli vazby k předpokladům přípustnosti), musel by dovolací soud podání fakticky dotvářet. Dovolacímu soudu tak nelze v tomto ohledu vytknout přepjatý formalismus, neboť dovolání představuje procesní prostředek sloužící pro přístup k jednomu z vrcholných soudů, jeho podání vyžaduje povinné právní zastoupení a jistá míra procesní přísnosti pak odpovídá danému typu řízení [srov. též sjednocující stanovisko pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Stejně tak šlo o přístup předvídatelný, jak plyne z citované prejudikatury dovolacího soudu v napadeném usnesení. U této námitky tak Ústavní soud porušení ústavních práv stěžovatelky neshledal.

10. Pokud stěžovatelka vytýká Nejvyššímu soudu, že se nezabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí městského soudu, i zde Nejvyšší soud přehledně vyložil, že stěžovatelka žádnou právní otázku procesního práva v tomto kontextu nevymezila. Cituje-li stěžovatelka z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (resp. prostřednictvím něj z nálezové judikatury Ústavního soudu) pasáž, podle níž je dovolací soud "povinen v rámci zformulované otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních lidských práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, v dovolání posoudit zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva stěžovatele (dovolatele)", zcela pomíjí, že v dovolání žádnou takovouto otázku vztahující se k ochraně základních práv neformulovala. V dovolání stěžovatelka ostatně ani žádná základní práva, která by měla být případně rozsudkem městského soudu porušena, vůbec nezmiňuje. Stejně v dovolání chybí jakákoli zmínka o tom, že by se snad měl dovolací soud při řešení této otázky "odchýlit od ustálené judikatury Ústavního soudu". Ani v tomto ohledu tak nemůže Ústavní soud stěžovatelce přisvědčit v tom, že by Nejvyšší soud odmítnutím dovolání porušil její ústavně zaručená práva.

11. Ústavní soud tak uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadeného rozhodnutí i obsahu doloženého dovolání, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadaným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu