Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 177/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022 č. j. -555, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle a d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil výrok II. shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor o určení vlastnictví k pozemkům podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (žalobcem Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou). Stěžovatel však v rámci ústavní stížnosti brojí pouze proti posouzení účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení stěžovatele - hlavního města Prahy (postavení prvního žalovaného).

3. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 27. 8. 2021 č. j. -474, žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že Česká republika - Státní pozemkový úřad je vlastníkem pozemků parc. č. 1774/3 a 1774/2, kat. území Hloubětín, obec Praha (výrok I.), a určil, že Česká republika - Státní pozemkový úřad je vlastníkem pozemků parc. č. 1774/8, 263/4. 263/3, 522/2, 254/4, 1779/1, 1780/1, 1780/3, 1782/3, kat. území Hloubětín, obec Praha (výrok II.). Současně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení (mj. ve vztahu ke stěžovateli ve výši 40 419 Kč). Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; žalobci uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady ve výši 18 200 Kč.

4. Odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení zdůraznil, že podle ustálené judikatury lze v případě statutárních měst presumovat, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů. Výjimku tvoří pouze případy, kdy předmětem sporu byla velmi specializovaná problematika, avšak i v tomto případě by podle judikatury měli být pracovníci s vysokoškolským vzděláním schopni řešit právní záležitosti týkající se činností příslušných subjektů (třebaže nepůjde o standartní agendu, ale například o restituční spory). Proto soud stěžovateli přiznal na náhradě nákladů řízení - kromě uhrazeného soudního poplatku - paušální náhrady za 44 úkonů podle ve spojení s , o stanovení výše paušální náhrady.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že předmětný spor trval více než osm let a zdůraznil jeho složitost a náročnost. Polemizuje též s odůvodněním napadeného rozsudku, které nepovažuje za adekvátní dané problematice a uvádí, že Městský soud v Praze o dané problematice nerozhoduje jednotně. Soud podle něj rezignoval na zkoumání (ne)splnění kritérií, kterými judikatura podmiňuje přiznání náhrady nákladů na právní zastoupení. Oproti tomu - místo, aby uvedl konkrétní skutečnosti a okolnosti daného případu - odkázal na obecné formulace bez bližšího porovnání.

6. Ústavní soud po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. V nyní posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávními přezkumu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstantně upozorňuje, že problematika nákladů řízení zpravidla není předmětem ústavní ochrany, neboť ji nelze klást z hlediska zásad spravedlivého procesu na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, jakkoliv se může (citelně) dotknout některého z účastníků řízení [srov. usnesení ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307)].

8. Na druhé straně je třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Takovéhoto extrémního vykročení ze zákonem stanovených pravidel či svévolné interpretace či aplikace zákona se však Městský soud v Praze nedopustil. Samotné rozhodování o nákladech řízení je věcí právních úvah obecného soudu; je tedy primárně doménou tohoto soudu a Ústavní soud není oprávněn takové rozhodnutí v detailech přezkoumávat. K tomu je zapotřebí dodat, že podle zjištění Ústavního soudu je napadené rozhodnutí odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Městský soud přehledně uvedl, jaké judikatorní závěry na danou věc aplikoval a proč tedy nakonec přistoupil ke "krácení" náhrady nákladů řízení stěžovatele (oproti nákladům stěžovatelem vyčísleným). Jakkoliv tedy obecný soud v odůvodnění užil spíše obecné příměry a judikatorní závěry, nečiní to jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Nadto se jedná o spor, který trvá řadu let (jak upozornil sám stěžovatel) a postoj soudu k otázce nákladů řízení proto již svou povahou nemůže být pro účastníky zcela překvapivý (obdobný spor nevede stěžovatel poprvé).

9. Ústavní soud na závěr rovněž zdůrazňuje, že v posuzované věci nebylo vydáno konečné rozhodnutí. Žalobce podal proti napadenému rozsudku obecného soudu dne 20. 1. 2023 dovolání. Nemůže být proto vyloučeno, že rozhodnutí soudu - mj. i v případě nákladového výroku - dozná změn. I z tohoto důvodu by byl případný zásah Ústavního soudu nejen předčasný, ale i nepřípadný, jelikož řízení před obecnými soudy dále pokračuje.

10. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu