Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3495/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 42/217, Praha 9 - Vysočany, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10 - Záběhlice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. října 2022 č. j. -21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, spolku Pankrácká společnost, z. s., sídlem Hudečkova 1097/12, Praha 4 - Podolí, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), které jí zaručuje d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") probíhá řízení o žalobě prvního vedlejšího účastníka proti rozhodnutí druhého vedlejšího účastníka o žádosti hlavního města Prahy o povolení kácení dřevin podle zákona České národní rady č. , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím druhého vedlejšího účastníka bylo kácení za stanovených podmínek povoleno, tj. po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a rozhodnutí povolujících realizaci příslušných stavebních oddílů tvořících součást stavby, přičemž stavebníkem jednoho ze stavebních oddílů stavby je stěžovatelka. Městský soud vyrozuměl stěžovatelku o probíhajícím řízení vyvěšením na úřední desku soudu, včetně výzvy ke sdělení [podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], zda bude v tomto řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatelka městskému soudu doručila podání, v němž uvedla, že práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat bude, nicméně městský soud vzhledem k tomu, že šlo o podání doručené jeden den po uplynutí desetidenní lhůty počítané od uveřejnění zmíněného vyrozumění na úřední desce soudu, usnesením ze dne 30. 6. 2022 č. j. -140 rozhodl, že stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení.

3. Proti rozhodnutí podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které uvedla, že u ní nejsou naplněny předpoklady pro doručení výzvy k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení prostřednictvím úřední desky soudu podle , a že s ohledem na to nemohl tento způsob doručení být vůči ní procesně účinným doručením. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) s odůvodněním, že žádná z kasačních námitek není důvodná, a rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka je přesvědčena, že v odůvodnění napadeného rozsudku není uvedeno, který z předpokladů pro doručování výzvy k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení vyvěšením na úřední desce soudu, jak jsou vymezeny v , byl údajně u ní naplněn. Dále považuje za nesprávný závěr soudu, že je třeba individuálně doručovat vyrozumění podle pouze tzv. hlavním účastníkům předchozího správního řízení ve smyslu , . Tento závěr v rozporu se zněním upírá právo na individuální doručení vyrozumění a výzvy ve smyslu těm osobám, které kritéria pro doručování veřejnou vyhláškou nesplňují, a které (ačkoli nejsou tzv. hlavními účastníky předchozího správního řízení) zároveň jsou ve smyslu osobami přímo dotčenými na svých právech vydáním správního rozhodnutí, jež je předmětem řízení o správní žalobě. Stěžovatelka brojí proti tomu, že soudy bez opory v zákoně diskriminačně rozdělily osoby zúčastněné na řízení na dvě kategorie, přičemž první privilegovaná z nich, a to účastníci správního řízení dle , mají právo na privilegované doručování do vlastních rukou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

7. Těžištěm ústavní stížnosti jsou stěžovatelčiny námitky týkající se doručování výzvy k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení, nikoliv podle , ale individuálně, s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka byla stavebníkem stavby, která je důvodem pro kácení dřevin povolených rozhodnutím, jež bylo napadeno žalobou. Ústavní soud připomíná, že stěžovatelka nebyla účastnicí řízení, z něhož vzešlo toto rozhodnutí o povolení kácení dřevin, tudíž rozhodnutí samo o sobě nezakládá, nemění ani neruší její práva či povinnosti a ani neurčuje závazně, že určitá práva má či nemá. Tak jako Nejvyšší správní soud, ani Ústavní soud nepochybuje, že toto rozhodnutí má pro stěžovatelku význam, a to s ohledem na provázání se stavebním povolením jednoho ze stavebních oddílů stavby, jehož stavebníkem je stěžovatelka, nicméně míra dotčení jejích práv a důvody použití byly pro soudy stěžejní pro posouzení formy doručování výzvy k uplatnění práv osoby zúčastněné. Skutečnost, že stěžovatelka nebyla účastnicí předchozího správního řízení, tohoto postavení se ani nedomáhala, Nejvyšší správní soud zohlednil při zodpovězení otázky míry dotčení jejích práv a navazujícího použití

8. Při výkladu je třeba vycházet z jeho účelu, kterým je zejména zabránit nepřiměřenému administrativnímu přetížení soudu či průtahům v řízení při velkém počtu osob zúčastněných na řízení, což byla, resp. je posuzovaná věc (tuto okolnost v žalobě uvedl vedlejší účastník a stěžovatelka ji nikterak nepopírá). Nelze také opomíjet právo všech zúčastněných osob na rovné zacházení, resp. pro všechny v úvahu připadající zúčastněné osoby soudního řízení, a to i při doručování, příp. při formě doručování výzvy k uplatnění práv.

9. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud se náležitě vypořádal se všemi stěžovatelčinými námitkami, přičemž v ústavní stížnosti stěžovatelka svoji dřívější argumentaci vesměs opakuje a pomíjí, že výklad podústavních předpisů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Skutečnost, že se stěžovatelka s právním hodnocením soudu neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Ústavní soud si ověřil, že Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí dostatečně objasnil důvody, které jej vedly k zamítnutí kasační stížnosti.

10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl její ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu