Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 366/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -436 ze dne 18. 10. 2022, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále a) D. K., b) nezletilého D. K., c) nezletilého D. K. a d) nezletilé N. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Před Okresním soudem v Novém Jičíně (dále jen "nalézací soud") je vedeno řízení o úpravě poměrů nezletilých vedlejších účastníků, kteří jsou společnými dětmi stěžovatelky a vedlejšího účastníka a). Rozsudkem č. j. -275 ze dne 24. 2. 2022 svěřil nalézací soud děti do péče stěžovatelky (výrok I), upravil vyživovací povinnost otce (výroky II-VIII), jeho styk s nezletilými dětmi (výroky IX-XIII) a rozhodl o nákladech řízení (výrok XIV).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil výroky I a IX-XIII rozsudku nalézacího soudu tak, že se děti svěřují do rovnoměrně střídavé péče rodičů s týdenním intervalem. Zbývající výroky II-VIII a XIV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení soudu nalézacímu.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen "") a Úmluvy o právech dítěte.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatelka vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl bez změny skutkového stavu, aniž by dospěl současně k závěru, že nalézací soud zjistil skutkový stav nesprávně. Tato námitka ovšem není relevantní, neboť je pravomocí odvolacího soudu změnit právní posouzení věci na témže skutkovém základě (viz jasné znění stěžovatelkou citovaného ). Úvaha soudu o formě péče o nezletilé děti je navíc úvahou právní, nikoli skutkovou. Byla-li nadto srozumitelně a logicky odůvodněná (jako v projednávané věci), jde o výraz nezávislé rozhodovací činnosti odvolacího soudu, do níž je v takovém případě ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

6. Přisvědčit nelze ani stěžovatelčině námitce ohledně způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s vyjádřeními nezletilých. Podle jejího náhledu by měl být názor dětí obecným soudem bez dalšího přejímán jako jejich "autentický a setrvalý" nejlepší zájem. Podle Ústavního soudu se hodnocení názoru dětí odvolacím soudem nedostává jako "projev uvyklosti" na dosud fungující model do příkrého rozporu s jejich nejlepším zájmem chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Názor (přání) dítěte nelze bezvýhradně ztotožňovat s jeho nejlepším zájmem a klást tím na ně předčasnou a nepřiměřenou odpovědnost za vlastní osud; účelem soudního řízení je právě takové zátěže dítě uchránit. Smyslem naplnění participačních práv je dítě vyslechnout, zapojit do řízení v míře adekvátní věku i vůli, vzít jeho přání při rozhodování v potaz, ale ubezpečit je zároveň, že výsledek řízení je odpovědností soudu, nikoli jeho samotného. Odvolací soud hodnotil opakovaná sdělení dětí - v duchu právě uvedeného - kriticky a na základě jejich zhodnocení dospěl k (právnímu) závěru, že v jejich nejlepším zájmu je v současné době trávit čas rovnoměrně s oběma rodiči. Takovému posouzení není z ústavněprávního co vytknout; žádné ze stěžovatelkou citované judikatury Ústavního soudu se napadené rozhodnutí neprotiví.

7. V čem je třeba dát stěžovatelce za pravdu, je nežádoucí a řízení prodlužující postup odvolacího soudu, spočívající v kasaci navazujících výroků o výživném a zvláštní úpravě režimu prázdnin, namísto preferované definitivní úpravy poměrů. Ústavní soud však není s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti nadán pravomocí zasahovat do záležitostí, které jsou dosud v kompetenci jiného orgánu veřejné moci (zde v neskončeném řízení u obecných soudů).

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu