Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3309/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Jurajem Koprdou, advokátem, sídlem Konopišťská 1153/6, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2022 sp. zn. a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. září 2022 č. j. 1 KZV 14/2022-130, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , , a a 3 odst. 1d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení (dále jen "policejní orgán") ze dne 25. 1. 2022 č. j. KRPA-24914-7/TČ-2022-000073 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle alinea druhá, odst. 3 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník), kterého se měl dopustit stěžovatel vůči své nezletilé dceři jednáním popsaným v usnesení.

3. V době zahájení trestního stíhání stěžovatele byly u něj spatřovány důvody vazby podle § 67 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Vazební důvod podle § 67 písm. b) tr. řádu odpadl, neboť nezletilá poškozená i její matka byly již na počátku řízení vyslechnuty jako svědkyně.

4. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ze dne 26. 1. 2022 bylo stěžovateli podle § 88m odst. 2 tr. řádu uloženo předběžné opatření podle § 88d odst. 1 tr. řádu - zákaz styku s nezletilou poškozenou a její matkou, spočívající v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozené a její matky, a to jak osobně, tak i telefonicky či prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků. Po přezkoumání spisového materiálu a vyhodnocení důkazní situace městské státní zastupitelství, shodně jako policejní orgán, dospělo k závěru, že by bylo možno vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. řádu nahradit vydáním předběžného opatření podle § 88b a násl. téhož zákona. Stěžovatel s uložením předběžného opatření vyslovil souhlas.

5. Napadeným usnesením městského státního zastupitelství byla zamítnuta žádost stěžovatele o zrušení či změnu předběžného opatření s odůvodněním, že důvody nařízeného předběžného opatření trvají i nadále. Šlo o druhou stěžovatelovu žádost, když o první žádosti rozhodlo městské státní zastupitelství dne 8. 4. 2022 jejím zamítnutím.

6. Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") dalším napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel kategoricky nesouhlasí se závěry městského státního zastupitelství, neboť má za to, že se dostatečně nevypořádalo s jeho argumentací o opomenutých důkazních návrzích a nedůvodně posvětilo nezákonný postup policejního orgánu. Napadené usnesení označuje za nepřezkoumatelné. Pokud důvodem k zamítnutí jeho žádosti byly závěry znaleckého posudku o duševním stavu nezletilé poškozené, stěžovatel vznesl námitky proti odbornosti znalkyně. Poukazuje na svou žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a tr. řádu, v níž uvedl námitky proti způsobu výslechu poškozené, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Argumentaci městského státního zastupitelství, že předběžným opatřením byla u stěžovatele nahrazena vazba, považuje za irelevantní a nepřiléhavou, když s ohledem na jeho osobu a poměry by pravděpodobnost vzetí do vazby byla minimální. Vznáší námitky proti jednostrannému způsobu dokazování prováděného policejním orgánem, který městské státní zastupitelství akceptuje a polemizuje s jeho závěry opřenými o závěry znaleckého posudku. Nesouhlasí ani se způsobem, jakým se vypořádalo s jeho požadavkem na minimalizaci zásahů do práva na soukromý a rodinný život a práva na péči a výchovu nezletilého dítěte. Za stejně nepřezkoumatelné stěžovatel označuje i závěry městského soudu, s nimiž rovněž polemizuje. Konstatuje, že mezi ním a nezletilou poškozenou existuje silná citová vazba, což vyplývá i z výpovědí slyšených svědků, přičemž tento vztah narušilo předběžné opatření. Orgány činné v trestním řízení přitom nekompromisně upřednostňují zájem policie na průběhu vedeného trestního řízení před rodinným životem i vazbami stěžovatele a jeho dcery, což může vést ke ztrátě vzájemného kontaktu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti.

10. Ústavní soud při posuzování předběžných opatření sice vychází z toho, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců, avšak práva a povinnosti jsou jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha a urgentnost potřeby vydání rozhodnutí o předběžných opatřeních snižuje standard požadavků na takovéto urgentní a dočasné rozhodování. Ústavní soud přezkoumává, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu y a , odst. 3y) [viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171); či

sp. zn.

ze dne 1. 10. 2014]. Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 3. 2014, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59)]. Výše uvedená kritéria logicky platí i pro případy rozhodnutí obecných soudů o předběžných opatřeních upravených v § 88b a násl. tr. řádu.

11. Ústavní soud si je v nyní posuzovaném případě vědom dotčení stěžovatelova práva na rodinný život a péči o nezletilou poškozenou napadeným předběžným opatřením, neshledal však takovou intenzitu zásahu v porovnání s legitimním účelem tohoto zásahu, aby bylo třeba přistoupit k meritornímu přezkumu stěžovatelova návrhu. V nyní posuzovaném případě totiž proti sobě stojí základní právo stěžovatele na rodinný život a proti němu pak důležitý veřejný zájem na ochraně obětí násilných trestných činů i potenciálně ochrana práv a zájmu dítěte. Nelze pominout, že vydaným předběžným opatřením byla nahrazena vazba, která stěžovateli reálně hrozila z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu. Vazba by nepochybně daleko zásadněji zasáhla do života stěžovatele a i v takovém případě by bylo jeho kontaktu s nezletilou poškozenou zamezeno. Nutno též zohlednit, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro sexuálně motivovaný zvlášť závažný zločin, kterého se měl dopustit jednáním vůči své nezletilé dceři. Je v zájmu nezletilé, aby byla chráněna od případného dalšího jednání stěžovatele a kontaktu s ním. Za dané situace se povolení kontaktu s nezletilou jeví jako velmi riskantní, a to především s ohledem na charakter trestného činu, pro který je stěžovatel stíhán, ale i s ohledem na právní nástroje na obranu proti tomuto zásahu, které jsou stěžovateli i nadále k dispozici, a vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí městského státního zastupitelství není svévolné, neboť je založeno mimo jiné i na psychologickém posouzení dítěte.

12. Ústavní soud se zabýval i tím, že původně vydané předběžné opatření bylo vydáno státním zástupcem, a nikoliv soudem. Zohlednil však, že stěžovatel vyslovil s nařízeným opatřením souhlas, přičemž o jeho žádostech na zrušení předběžného opatření vždy rozhodoval vedle městského státního zastupitelství na základě stížnosti stěžovatele městský soud, a to ve velmi krátké době od vydání rozhodnutí městského státního zastupitelství. Účel předběžných opatření v trestním řádu je jiný než opatření podle zákona o rodině. Jejich účelem je ochrana života, zdraví, svobody a lidské důstojnosti obětí trestných činů a osob jim blízkých. Jde o dočasné opatření, které reaguje na mimořádnou situaci a bezprostřední hrozbu zmíněným chráněným zájmům. Tato opatření také mohou nahradit vazbu, jak se stalo v posuzovaném případě, která by byla vážnějším zásahem do práv obviněného (od dítěte by byl obviněný také odloučen a navíc omezen na osobní svobodě). Právě proto, že v nynějším případě městský soud napadeným rozhodnutím trvání předběžného opatření potvrdil a odůvodnil je v krátkém čase, neshledal Ústavní soud takovou intenzitu porušení zákazu obsaženého v y, aby dospěl k závěru o neústavním zásahu do základních práv stěžovatele na ochranu jeho rodinného života.

13. Lze uzavřít, že napadená rozhodnutí dostatečně uvádějí důvody, na nichž jsou založena, a nelze je označit za rozhodnutí svévolná. Principy spravedlivého soudního řízení ani další ústavní práva stěžovatele tak porušeny nebyly.

14. Ústavní soud proto postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu