Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 291/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Janem Filou, advokátem, sídlem Šámalova 743/101, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2022 č. j. -334 a I., II., III. a VII. výroku rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. července 2022 č. j. -309, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a V. D. a nezletilého M. B. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, resp. výroků, s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho práv zaručených v a 2 d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, , a a 4 y.

1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 12. 2020 č. j. -68 byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do péče vedlejší účastnice (dále jen "matka"), stěžovateli bylo stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně a byl upraven styk s nezletilým a jeho předávání. Následně se stěžovatel domáhal svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů, podal devatenáct návrhů na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky, matka navrhla úpravu styku, povolení změny bydliště a zvýšení výživného (posléze dva uvedené návrhy vzala v průběhu řízení zpět). Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu rozhodnutí, s ohledem na přestěhování matky a nezletilého je třeba změnit rozhodnutí o úpravě styku a důvodnými shledal návrhy na výkon rozhodnutí. Na základě těchto závěrů okresní soud rozsudkem obsahujícím napadané výroky zamítl návrh stěžovatele na změnu péče (I. výrok), rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým stýkat každý lichý týden v roce v sobotu a v neděli od 9.00 do 18.00 hodin, přičemž si ho vyzvedne v místě bydliště matky a po ukončení styku ho matce v jejím bydlišti předá (II. výrok), konstatoval změnu předchozího rozsudku ve výroku o úpravě styku stěžovatele s nezletilým (III. výrok), nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 10 000 Kč (IV. výrok), zastavil řízení o zvýšení výživného (V. výrok) a řízení ve věci pro dítě významné, na níž se rodiče nemohou dohodnout (VI. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VII. výrok).

2. Proti I., II. a III. výroku (včetně na nich závislého VI. výroku) podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") shledal zčásti opodstatněným, a napadeným rozsudkem potvrdil I. a III. výrok rozsudku okresního soudu a změnil jeho II. výrok tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý kalendářní týden od pátku od 15.00 hodin do neděle do 18.00 hodin s tím, si ho na začátku styku převezme od matky v jejím bydlišti a po skončení styku jí ho vrátí v místě svého bydliště, přičemž matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit (I. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, ani před krajským soudem (II. výrok) a uložil stěžovateli a matce povinnost nahradit České republice náklady řízení (III. výrok). V odůvodnění krajský soud zdůraznil, že sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na jejichž základě ponechal nezletilého ve výlučné péči matky, resp. zamítl návrh stěžovatele na změnu péče (s konkretizací důvodů v bodech 15. až 18. odůvodnění napadeného rozsudku), a připomenul význam zájmu nezletilého, nadřazeného zájmům toho kterého rodiče, pro rozhodování soudů o úpravě poměrů k nezletilému dítěti. Veden významem nejlepšího zájmu dítěte rozhodl o rozšíření styku stěžovatele s nezletilým a mezi rodiče rovnoměrně rozložil časovou, finanční a fyzickou zátěž s vyzvedáváním nezletilého.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popisuje skutkový stav, včetně průběhu řízení před obecnými soudy, namítá vady znaleckého posudku a jeho hodnocení obecnými soudy, a že soudy nepřihlédly k jím předloženým listinným důkazům odporujícím závěrům znaleckého posudku (což považuje za tzv. opomenuté důkazy).

4. Posléze tvrdí, že rozsudky mají značné rezervy v přesvědčivosti jejich odůvodnění, zejména ohledně skutečnosti, že matka rezignovala na svoji povinnost předávat nezletilého stěžovateli, pročež jí byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, a polemizuje se závěrem, že nejsou dány důvody pro změnu rozhodnutí o péči o nezletilého (tvrdí, že stanovisko nezletilého, že nechce přespávat u stěžovatele, nebylo získáno zákonným způsobem, přičemž soudům předložil nahrávky, z nichž jednoznačně vyplývá, že nezletilý u něj chce přespávat).

5. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel shrnuje, že obecné soudy nepostupovaly správně, když nevyhověly jeho návrhu na změnu způsobu péče o nezletilého. Považuje za nepřípustné, že přešly jednání matky spočívající v nepředávání nezletilého, a že je pouze vinou okresního soudu, že není posuzováno jako trestný čin. Obecné soudy místo toho, aby logickým a přezkoumatelným způsobem uvedly, z jakého důvodu nelze provést změnu rozhodnutí o péči o nezletilého (zejména s ohledem na závadové jednání matky), se omezily pouze na konstatování toho, že střídavá péče není vhodná, protože jsou dány problémy v komunikaci mezi rodiči, ve velké vzdálenosti mezi jejich bydlišti a v dlouhodobém odloučení (vinou matky), a proto není rozhodnutí vhodné měnit, když nezletilý má u matky prospívat. Podle stěžovatele tyto důvody samy o sobě neobstojí a je nutno je posoudit komplexně, podle fyzických a psychických potřeb nezletilého v intencích zásady nejlepšího zájmu dítěte.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností (resp. obsahující napadené výroky). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní", instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Výklad a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

10. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupech a rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a napadených výroků rozsudku okresního soudu. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro svěření (resp. ponechání) nezletilého do péče vedlejší účastnice a pro určení styku stěžovatele s ním.

11. Dále Ústavní soud dodává, že z odůvodnění obou napadených rozsudků vyplývají přesvědčivé důvody, pro které byl nezletilý svěřen do péče vedlejší účastnice (např. bod 18. odůvodnění rozsudku okresního soudu o nevhodnosti střídavé péče a - s přihlédnutím k časovému posunu - bod 20. a 22. odůvodnění rozsudku krajského soudu o nejlepším zájmu nezletilého, též s ohledem na jeho věk, kdy není schopen formulovat své přání a představy o dalším soužití s rodiči). Ústavně souladné jsou i argumenty krajského soudu, kterými se vypořádal se stěžovatelovou námitkou zaměřenou na zdravotní stav vedlejší účastnice a s využitím závěrů znaleckých posudků provedených v trestním řízení, které vyvracelo stěžovatelovo tvrzení o jejím zdravotním stavu (bod 21. odůvodnění rozsudku).

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy (viz jejich rekapitulaci v bodě 4. odůvodnění rozsudku krajského soudu a jejich vypořádání na str. 6. a 7.). Je také třeba zdůraznit, že okresní soud se výslovně vypořádal se stěžovatelovými důkazními návrhy (bod 7. odůvodnění rozsudku okresního soudu), na což krajský soud reagoval převzetím skutkových zjištění a odkazem na ně (bod 7. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Za neopodstatněné považuje Ústavní soud další stěžovatelovy námitky, neboť se s nimi soudy vypořádaly (srov. bod 24. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 23. odůvodnění rozsudku krajského soudu ohledně výše výživného a bod 24., předposlední věta, odůvodnění rozsudku krajského soudu ohledně neupravení speciálního styku stěžovatele s nezletilým v jiném období než v období vánočních svátků).

13. Z obsahu ústavní stížnosti je patrná stěžovatelova neústupnost v prosazování svých představ o úpravě péče o nezletilého. Podle Ústavního soudu je výstižný apel okresního soudu (bod 27. odůvodnění rozsudku), aby rodiče v zájmu svého dítěte pracovali na zlepšení vzájemné komunikace a učili se překonat zklamání z rozpadu manželství tak, aby jejich vlastní konflikty nezatížily dětství nezletilého.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu