Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 263/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariána Kamenického, právně zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2022, č. j. -103, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2021, č. j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svého práva na ochranu vlastnictví podle d a práva na spravedlivý proces podle y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel domáhal u Městského soudu v Praze vyslovení neplatnosti usnesení Společenství vlastníků jednotek X (dále jen "SVJ"), přijatých na shromáždění konaném dne 1. 11. 2017. Městský soud v Praze návrh usnesením ze dne 17. 4. 2019, č. j. -45, zamítl. O odvolání stěžovatele rozhodl Vrchní soud v Praze nyní napadeným usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. -79, tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel bránil dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. -103, odmítl zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné.

3. Stěžovatel ve svém návrhu podrobně opakuje argumentaci, kterou již zjevně předestřel v předchozím řízení. Zejména znovu popisuje konkrétní skutkové okolnosti a tvrzené vady v provedených hlasováních. Vedle toho dále namítá, že SVJ nepřizpůsobilo své stanovy nové právní úpravě a nezaložilo takto upravené stanovy do rejstříku. Stěžovatel odmítá, že by jím podané dovolání mělo vady, jak uvádí Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že napadená usnesení jsou nepřezkoumatelná a vykazují prvky svévole. Žádnou ústavněprávní argumentaci stěžovatel ve svém návrhu neuvádí.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

6. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

7. V první řadě je třeba uvést, že s ohledem na výše vymezenou roli Ústavního soudu je argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti nedostatečná. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, namítá-li stěžovatel toliko věcnou nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací staví Ústavní soud do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není (srov. např. usnesení ze dne 22. 10. 2019,

sp. zn.

). Argumentace stěžovatele tak, jak je obsažena v ústavní stížností, je spíše pokračující polemikou s rozhodnutími obecných soudů, vůči nimž nemá k dispozici žádné jiné prostředky obrany v rámci právního řádu.

8. K námitce stěžovatele, že jeho dovolání nemělo být odmítnuto pro vady, jelikož namítal porušení svých ústavně zaručených práv, uvádí Ústavní soud následující. K otázce ústavní konformity odmítnutí dovolání pro vady přijal Ústavní soud v minulosti stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. . Ze stanoviska mj. vyplývá, že mimořádný opravný prostředek dovolání mívají (za splnění dalších podmínek) účastníci řízení k dispozici poté, co jejich věc byla již minimálně dvakrát posouzena soudy nižších stupňů, a nyní žádají, aby se jí zabýval přímo Nejvyšší soud, tedy jeden z vrcholných orgánů soudní moci v České republice (y). Již jen z právě uvedeného je zřejmé, že přístup k dovolacímu řízení může zákonodárce podmínit řadou požadavků, a to včetně požadavků kladených na formu a obsah podání, které účastník řízení Nejvyššímu soudu předkládá. Tyto požadavky mohou směřovat mimo jiné i k omezení počtu podaných dovolání [srov. např. stanovící tzv. majetkový census] a ke zvýšení kvality těch dovolání, která se účastník odvolacího řízení rozhodne podat v případě, že mu to zákon umožňuje. Požadavek povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení pak slouží mimo jiné k zajištění vyššího standardu právní pomoci dovolatelům. Na advokáty, kteří jsou v oboru profesionály, přitom lze logicky klást vyšší nároky stran jejich podání adresovaných soudům než na účastníky řízení, kteří obvykle advokáty nejsou a nemají ani právnické vzdělání. Dále Ústavní soud ve stanovisku výslovně uvádí, že již neobstojí dříve vyslovený názor, že vymezení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, může být zcela nahrazeno pouhou námitkou, že dovoláním napadené rozhodnutí porušilo ústavně zaručená práva dovolatele. I při namítání porušení jejich ústavně zaručených práv tak trvá povinnost dovolatelů řádně vymezit, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích až 238a .

9. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se námitkami stěžovatele řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečného rozsahu provedeného dokazování, správně zjistily skutkový stav věci, a na něj aplikovaly příslušná ustanovení , jakož i relevantní judikaturu vztahující se k nim. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech obecných soudů nejsou obsaženy ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu