Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2595/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HALÍŘ a DIVIŠ - opravy strojů s. r. o. se sídlem areál Škody - Ejpovice, Dýšina, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022 č. j. -766, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2022 č. j. -708 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 5. 2021 č. j. -649, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala po žalované společnosti Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., zaplacení částky 1 806 000 Kč s příslušenstvím. Okresní soud Plzeň- město rozsudkem ze dne 1. 9. 2019 č. j. -370 žalobě vyhověl. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 4. 2020 č. j. -426 rozsudek nalézacího soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil k dalšímu řízení. Nalézací soud následně v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl; odvolací soud jeho rozhodnutí v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy svévolně hodnotily důkazní prostředky, zejména výpovědi svědků a sporné y, své závěry nedostatečně odůvodnily a odklonily se od ustálené judikatury. Napadená rozhodnutí dále trpí extrémním nesouladem právních závěrů se skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Postup obecných soudů vedl k tomu, že stěžovatelka kvůli jednání žalované musela po dvaceti dvou letech úspěšné činnosti ukončit svou výrobu. Svévoli v hodnocení důkazů stěžovatelka spatřuje zejména v tom, že odvolací soud první, vyhovující, rozsudek nalézacího soudu zrušil, a aniž by sám důkazní prostředky provedl, označil hodnocení výpovědi svědka ze strany nalézacího soudu za nepřesvědčivé. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozebírá jednotlivá skutková zjištění obecných soudů a upozorňuje na jejich nedostatky.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Ústavní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatelky, že odvolací soud první rozhodnutí nalézacího soudu usnesením č. j. -426 zrušil, aniž by provedl dokazování. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud první rozhodnutí nalézacího soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost a v takovém případě není podle ve spojení s , , povinen nařizovat jednání. V postupu odvolacího soudu tak Ústavní soud vadu ústavně právního charakteru neshledal.

9. Ve zbytku se stěžovatelčiny námitky soustředí na polemiku se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů, které vedla již v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy se s jejími argumenty vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní soud shledává závěry obecných soudů udržitelnými; do výkladu a aplikace podústavního práva nenáleží Ústavnímu soudu vstupovat. Na ústavní úrovni Ústavní soud žádnou vadu neshledal.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu