Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3361/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kalup Machines s. r. o., sídlem Olbramovická 699/17, Praha 4 - Kamýk, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, sídlem Skřivanova 337/7, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. října 2022 č. j. -41, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny její svoboda projevu a právo na soudní ochranu podle , a d (dále jen " "), jakož i podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "magistrát") rozhodnutím zde dne 9. 3. 2016 č. j. S-MHMP-767589/15/B/Ber-3411 uložil stěžovatelce podle , o regulaci reklamy a o změně a doplnění , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), pokutu ve výši 20 000 Kč za spáchání správního deliktu podle téhož zákona, kterého se stěžovatelka jako zadavatel reklamy dopustila tím, že v únoru 2014 zadala obrazovou reklamní prezentaci umístěnou na internetové stránce www.kalup.com, která porušovala podmínky stanovené pro obsah reklamy v téhož zákona; podle něj reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V reklamě byla zobrazena nahá žena v nedůstojných pozicích (jako stojan lampy a v pozici na kolenou s přilbou na hlavě, s položenou skleněnou deskou na zádech jako stolek). Předmětná reklama byla shledána v rozporu s dobrými mravy, jelikož obsahovala diskriminaci z důvodu pohlaví a také snižovala lidskou důstojnost.

3. K odvolání stěžovatelky rozhodl vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 13. 5. 2016 č. j. MPO 20811/2016 tak, že zamítl odvolání stěžovatelky a rozhodnutí magistrátu potvrdil.

4. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí vedlejšího účastníka Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 17. 6. 2020 č. j. -69 zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

5. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl napadeným rozsudkem (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud shledal, že se stěžovatelka mýlí, pokládá-li posuzovanou otázku za otázku skutkovou. Závěry o porušení dobrých mravů předmětnou reklamou jsou totiž závěry právními, a pro účely posouzení tak postačuje, obsahuje-li spis dané fotografie užité v reklamě a skutková zjištění týkající se toho, zda stěžovatelka byla zadavatelem této reklamy podle zákona o regulaci reklamy. Městský soud (stejně jako předtím i správní orgány) správně aplikoval na dostatečně zjištěný skutkový stav , který na danou věc nepochybně dopadá. Dospěl přitom k závěru, že posuzovaná reklama je v rozporu se zákonným požadavkem vyplývajícím z tohoto zákona, jenž vymezuje požadavky a meze pro to, aby reklama neohrožovala obecně nepřijatelným způsobem mravnost. Na základě toho také dospěl ke správnému závěru o porušení zákona o regulaci reklamy stěžovatelkou. S ohledem na uvedené považuje Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu za zákonný.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka zejména tvrdí, že je nutné vnímat předmětnou reklamu v širším kontextu, opakovaně vysvětluje svůj záměr a cíl sledovaný reklamou, a to, že tvůrčí idea vychází z premisy, že žena byla a je obecně v motorkářském světě vnímána jako pouhý doplněk, objekt touhy, který má jen podtrhovat machismus celého odvětví. Hlavní myšlenkou a záměrem stěžovatelky je zejména, aby byl tento fakt zveličen ad absurdum, žena byla pomyslně odsouzena do role skutečné dekorace a na uvolněný piedestal touhy byl postaven motocykl, nikoliv např. muž. Ostatně žádný z mužů v předmětném zobrazení záměrně nevěnuje pozornost ženě, ale vždy jen a právě motocyklu, nebo je zahleděn sám do sebe. Uvedením ženy do zdánlivě diskriminační role však naopak došlo k upozornění na absurdní postavení ženy mezi motorkáři. Jde tedy o reklamní nadsázku, která pomocí ironie kritizuje postavení žen v motorkářském světě. Nejde tak o objektivizaci ženy jako takovou, ale o hyperbolu, kdy vlastně samoúčelnost objektivizace tuto objektivizaci zesměšňuje. Stěžovatelka má rovněž za to, že nelze uváděné pozice žen považovat za pozice snižující lidskou důstojnost. Z prezentace vyplývá, že žena není mučena, nucena násilím či jinou pohrůžkou strpět uvedené pozice. Prezentace působí tak, že žena v dané pozici setrvává bez donucení, což vyplývá právě z postoje prezentovaných mužů, kteří se starají toliko o své ego a svoji motorku. Nejde tedy ani o samoúčelné zobrazení nahoty bez souvislosti s nabízeným zbožím, jelikož daná kreativní idea konstatuje, že motorky jsou tak dobré, že přebijí i zájem mužů o ženy, a právě toto je z pohledu stěžovatelky relevantní důvod, pro který byla žena záměrně stylizována do předmětného zobrazení a je tak možné pohlížet na prezentaci jako zákonnou a dovolenou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Proces výkladu a použití podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

11. Ústavní soud konstatuje, že právní závěry správních soudů, resp. zejména Nejvyššího správního soudu (sub 5), jsou ústavně souladné, jsou obsáhle a důkladně odůvodněny s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní. Nejvyšší správní soud srozumitelně a logicky vyložil, proč považuje závěry městského soudu i správních orgánů za případné, pročež Ústavní soud neshledal v posuzované věci prostor pro svůj případný kasační zásah, když klíčový závěr Nejvyššího správního soudu, že došlo k porušení zákona o regulaci reklamy stěžovatelkou, nelze shledat neústavním, neboť se pohybuje v mezích určených u jak z hlediska práva podnikat podle jejího , tak svobody projevu s podnikáním spojenou podle .

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu