Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3042/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Jana Pešky a Vlasty Peškové, zastoupených Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2022 č. j. -209, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Sylvy Smrkovské, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich právo vlastnit majetek podle d (dále jen " ") a právo na soudní ochranu podle y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se u Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům a rodinnému domu v kat. úz. D. (dále jen "předmětné nemovité věci"), přičemž vedlejší účastnice a stěžovatelé, kteří mají svůj podíl ve společném jmění, jsou jejich rovnodílnými spoluvlastníky. V průběhu řízení převedla vedlejší účastnice svůj podíl podle kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2022 na JUDr. Milana Štětinu a navrhla záměnu účastníků podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou okresní soud za souhlasu vstupující osoby a stěžovatelů I. výrokem usnesení ze dne 12. 4. 2022 č. j. -187 připustil. Ve vztahu mezi vedlejší účastnicí a stěžovateli rozhodl o nákladech řízení tak, že se žádnému z těchto účastníků náhrada nákladů nepřiznává (II. výrok), což odůvodnil odkazem na judikaturu Ústavního soudu [nález ze dne 12. 12. 2019

sp. zn.

(N 211/97 SbNU 260); pozn.: judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz], ze které vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mají všichni účastníci shodné procesní postavení, neboť se před soudem jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků a jako spravedlivé východisko se jeví, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody, což v posuzované věci nebyly.

3. Proti II. výroku usnesení okresního soudu podali stěžovatelé odvolání, které nebylo podle Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") důvodné, proto krajský soud napadeným usnesením nákladový výrok okresního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 6 014 Kč (II. výrok). Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že podle charakteru řízení si nese každý z účastníků své náklady sám a navíc zohlednil skutečnost, že k rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví prozatím nedošlo. Ke II. výroku uvedl, že vedlejší účastnice byla úspěšnou stranou a právo na náhradu nákladů řízení jí přiznal podle ve spojení s

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé rekapitulují skutkové okolnosti a průběh řízení před obecnými soudy a namítají, že zejména II. výrokem napadeného usnesení krajského soudu bylo porušeno jejich právo na ochranu majetku a soudní ochranu a že v něm chybí jakýkoliv přirozenoprávní pohled. Krajskému soudu vytýkají, že nezkoumal širší okolnosti případu ani poměry účastníků a nehodnotil zavinění vedlejší účastnice při záměně účastníků. Mají za to, že vydal rozhodnutí překvapivé a rozhodl o nákladech, o kterých nemělo být vůbec rozhodováno, navíc za situace, kdy vedlejší účastnici žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Dále namítají, že krajský soud vyšel při výpočtu nákladů odvolacího řízení z nesprávné tarifní hodnoty, tj. z částky 258 671 Kč, kterou stěžovatelé požadovali za náhradu nákladů řízení po vedlejší účastnici, šlo ovšem pouze o částku uvedenou jako eventuální k částce zjištěné soudem, proto ji nelze považovat za tarifní hodnotu podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

7. Ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, jímž stěžovatelé měli být zkráceni o částku 6 014 Kč, z čehož plyne, že se domáhají ústavněprávního přezkumu v tzv. bagatelní věci [srov. , ]. Ústavní soud v této souvislosti ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Při rozhodování o bagatelních částkách je totiž povětšinou evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelů. Stěžovatelé byli povinni v ústavní stížnosti vyložit, proč vyvolává částka uvedená v nákladovém výroku, a to přes svou bagatelnost, v jejich právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To však stěžovatelé neučinili a ani Ústavní soud takové okolnosti nezjistil.

8. Ani další námitky formulované v ústavní stížnosti nejsou podle Ústavního soudu opodstatněné. Za situace, kdy stěžovatelé v podstatě pouze nesouhlasí a polemizují s právními závěry, že vedlejší účastnice měla v odvolacím řízení plný úspěch a že krajský soud nesprávně určil tarifní hodnotu z částky, kterou sami ve svém podání vyčíslili, nelze postupu krajského soudu nic vytknout, navíc soud svoje závěry řádně odůvodnil a právní názory jasně a srozumitelně vysvětlil. Argumentace v ústavní stížnosti se pohybuje toliko v rovině práva podústavního, k čemuž je nutno připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení provedené obecnými soudy.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu