Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 81/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) D. F. a 2) nezletilé N. F., zastoupených JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. -4323 ze dne 23. 9. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -4293 ze dne 22. 4. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a M. O., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nezletilá stěžovatelka 2) [nar. 2012] je dcerou stěžovatelky 1) a vedlejšího účastníka. Na základě poslední soudní úpravy poměrů (pravomocné od května 2020 ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. ) byla nezletilá svěřena do nerovnoměrné střídavé péče rodičů tak, že se stěžovatelkou trávila každý sudý víkend. Stěžovatelka v nyní projednávané věci podala návrh na změnu úpravy poměrů, žádajíc střídavou péči rovnoměrně rozloženou. Napadenými rozsudky byl její návrh zamítnut a odvolacím soudem bylo stěžovatelce 1) uloženo nést náklady na vypracování znaleckých posudků ve výši 210 826 Kč.

2. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a v tomto směru shledal, že přípustná ústavní stížnost stěžovatelky 1) byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou [ ; a contrario; , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

3. Jinak je tomu u nezletilé stěžovatelky 2) [dále již jen "nezletilá"], protože v jejím případě není splněna podmínka § 72 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, tj. podání ústavní stížnosti osobou oprávněnou. V řízení před obecnými soudy byla nezletilá zastoupena kolizním opatrovníkem, neboť zákonný zástupce nemůže jednat za nezletilého v případě, že jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, k čemuž postačí jen pravděpodobná možnost kolize zájmů (§ 892 odst. 3 o. z.). Možnost kolize zájmů stěžovatelky 1) a nezletilé je pravděpodobná i v řízení o projednávané ústavní stížnosti. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že v řízení o ústavní stížnosti mohou vystupovat (a ji podávat) pouze fyzické osoby, které mají procesní způsobilost ( ,

). Podala-li tedy ústavní stížnost jménem nezletilé stěžovatelka 1), ač nevystupovala v řízení před obecnými soudy jako její procesní zástupkyně, Ústavní soud odmítl návrh ve vztahu k nezletilé podle jako podaný osobou zjevně neoprávněnou [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 12. 2014 (U 21/75 SbNU 685) či

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2016; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

4. Ústavní soud proto dále posoudil obsah ústavní stížnosti pouze ve vztahu ke stěžovatelce 1) [dále již jen "stěžovatelka"] a dospěl k závěru, že v projednatelné části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Za této situace proto považoval za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilé pro řízení před Ústavním soudem (ve smyslu ve spojení s ).

5. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími byl porušen zejména a a 3 ve spojení s d (dále jen " "). Podstatu ústavní stížnosti však tvoří výhradně její nesouhlas se skutkovými a právními závěry obecných soudů ohledně změny poměrů, která by odůvodňovala revizi posledně nastavené úpravy péče o nezletilou ( a 908 o. z.); stěžovatelka ovšem, stejně jako v řízení před obecnými soudy, vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl obecnými soudy prokázán.

6. Podle přesvědčivě odůvodněných závěrů napadených rozhodnutí bylo například zjištěno, že "po ukončení asistovaných styků s matkou a poté, co začala být praktikována střídavá péče v podobě víkendové péče matky o [nezletilou] jednou za čtrnáct dnů, dochází ke vzniku situací, které svým modem operandi odpovídají těm, k nimž docházelo v době, kdy [nezletilá] byla ve výlučné péči matky, a které ve svém důsledku vedly právě k závěru o zneužití rodičovské odpovědnosti matkou." (bod 59 a v ilustrativních podrobnostech pak body 60-65, 70-71 rozsudku odvolacího soudu). Bez nutnosti zacházet do podrobností případu, které účastníci řízení důkladně znají, lze k tomu ještě z bodu 66 téhož rozsudku dodat následující, pro Ústavní soud klíčovou úvahu odvolacího soudu: "V otcově péči evidentně [nezletilé] žádná újma nevzniká. Prostě je jen konfrontována, stejně jako děti ve funkčních rodinách, s mužským a ženským světem, s tím, že každý z rodičů přistupuje k výchově trochu jinak a klade v ní důraz na jiné aspekty života dítěte, že každý z rodičů jinak, a to i vzhledem ke svému pracovnímu vytížení, nastavuje dítěti hranice a každý má na dítě jiné množství času."

7. Vyhodnotil-li po podrobně provedeném dokazování odvolací soud, že nemá důvod pochybovat o správnosti závěru znalců, že výchovné kompetence stěžovatelky lze hodnotit stále jako snížené, a to mimo jiné pro matčino emoční ovlivňování nezletilé a nedostatečný respekt k právu dítěte stýkat se s otcem, jde o výraz rozhodovací činnosti nezávislého soudu, na který provedené důkazy přímo a bezprostředně působily a který své skutkové (a v návaznosti na ně i právní) závěry obhajuje srozumitelným a přesvědčivým způsobem (na celých 22 stranách odůvodnění rozsudku). Odvolací soud tak činí ve shodě se soudem nalézacím (bod 73 rozsudku), oproti jehož rozhodnutí pouze rozšířil ohraničení rozsahu péče stěžovatelky o nezletilou na sudý víkend od pátku do pondělí (na rozdíl od původního rozsahu sobota - neděle).

8. Stěžovatelka se domnívá, že v řízení před obecnými soudy nebyla respektována práva nezletilé a nebyla zajištěna její ochrana jako zranitelného účastníka řízení (slovy stěžovatelky "slabší strany"). Nic takového ovšem Ústavní soud nezjistil a nedospěl ani k závěru, že by nezletilá byla v důsledku zachování dřívější úpravy poměrů "jedinou potrestanou", o jejíž nejlepší zájem obecným soudům v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nešlo. Naopak, z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmá upřímná snaha o nastavení podmínek pro co nejhladší průběh dospívání nezletilé, která je téměř od narození "předmětem" vyhroceného soudního řízení v její nešťastné rodinné situaci.

9. V návaznosti na osud "merita" ústavní stížnosti shledal Ústavní soud stejně tak neopodstatněnou i námitku stěžovatelky 1) proti výroku o nákladech řízení. Jde-li o odůvodněný závěr obecného soudu, korespondující průběhu a zejména výsledku řízení, není ingerence Ústavního soudu do derivativního výsledku soudního řízení namístě;

o případ úplné absence odůvodnění či např. extrémní vybočení z interpretačních pravidel zde nejde.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podle téhož zákona jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu