Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3286/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Vaščákové, zastoupené JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem tř. T. Bati 1560, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022 č. j. -216, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 4. 2022 č. j. -179, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 8. 2021 č. j. -131, rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 3. 9. 2014 č. KUZL 50557/2014 a rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 7. 4. 2014 č. MMZL 046412/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví zaručené y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Okresní soud ve Zlíně v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené pověřením exekutora rozhodnutími Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 7. 2020 č. j. -89 a č. j. -92. Exekuce byla nařízena na základě v záhlaví citovaných správních rozhodnutí ve věci odstranění stavby. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu první instance potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl v záhlaví citovaným usnesením z důvodu, že dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ - , (dále jen " ") ], jenž je obligatorní náležitostí dovolání ( ), a není v něm vymezen dovolací důvod podle

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že její věc je skutkově velmi podobná věci rozhodnuté nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020

sp. zn.

. Považuje za protiústavní, že má být odstraněna stavba, která již podle současné právní úpravy nevyžaduje žádné úřední povolení. Dále namítá, že ve věci nejsou dotčena práva třetích osob, neboť její umístění do práv souseda, který výkon předmětných správních rozhodnutí inicioval, nijak nezasahuje; daný soused navíc dříve s postavením stavby souhlasil. Stěžovatelka má za to, že v posuzovaném řízení došlo ke zneužití aktu veřejné moci v sousedském sporu. Vedlejší účastník navíc neměl být aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení exekuce. Stěžovatelka ve věci rovněž spatřuje překážku věci rozhodnuté a napadá neurčitost v záhlaví citovaných správních rozhodnutí jakožto exekučních titulů. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka žádá Ústavní soud, aby odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

6. Ve vztahu k v záhlaví uvedeným správním rozhodnutím je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala opravné prostředky, které jí právní řád poskytuje k ochraně jejích práv (srv. ustanovení , ).

7. Ve vztahu k v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně je ústavní stížnost přípustná pouze proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu ( a contrario); v části směřující proti rozhodnutím krajského a okresního soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) totiž platí, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jde o případ, kdy stěžovatel řádně nevyčerpal opravné prostředky ve smyslu .

8. V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

9. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky z důvodu, že neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a není v něm vymezen dovolací důvod. Tuto skutečnost stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nijak nerozporuje.

10. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak předpokládá ustanovení , není jeho odmítnutí pro vady porušením ustanovení y: "Mimořádný opravný prostředek dovolání mívají (za splnění dalších podmínek) účastníci řízení k dispozici poté, co jejich věc byla již minimálně dvakrát posouzena soudy nižších stupňů, a nyní žádají, aby se jí zabýval přímo Nejvyšší soud, tedy jeden z vrcholných orgánů soudní moci v České republice ( y). Již jen z právě uvedeného je zřejmé, že přístup k dovolacímu řízení může zákonodárce podmínit řadou požadavků, a to včetně požadavků kladených na formu a obsah podání, které účastník řízení Nejvyššímu soudu předkládá." (viz již citované stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ).

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost odmítl jako zčásti nepřípustnou podle a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle . Ústavní soud ve věci rozhodl bezodkladně, nerozhodoval proto již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu