Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3497/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů Marie a Vladislava Grůberových, zastoupených Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -180 ze dne 5. 10. 2022, Krajského soudu v Plni č. j. -127 ze dne 22. 3. 2022 a Okresního soudu v Klatovech č. j. -86 ze dne 6. 10. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a společnosti Zoxo Financial s. r. o., se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se u obecných soudů neúspěšně domáhali odkladu a zastavení exekuce, vedené na jejich majetek pro uspokojení pohledávky vedlejší účastnice ve výši 660 356,81 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy nepřisvědčily jejich tvrzení, že byl exekuční návrh podán nedůvodně (předčasně), neboť stěžovatelé podle exekučního titulu plní dobrovolně a splatnost vymáhané pohledávky tak ještě nenastala.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen " "). Obecné soudy podle jejich přesvědčení nevzaly na vědomí argumenty ohledně nepřiměřenosti vedení exekuce a následků s ní spojených za drobné prodlení s úhradou jejich dluhu podle usnesení o schválení smíru. Napadená rozhodnutí považují za formalistická, nezohledňující konkrétní okolnosti daného případu.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Článek 36 odst. 1 y nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatelů, posoudily rozhodné otázky odlišně od jejich názoru a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

5. Stěžovatelé měli možnost svou argumentaci obecným soudům přednést, této možnosti i využili, nebyli s ní však úspěšní. Z této skutečnosti samotné porušení jejich základních práv neplyne. Obecné soudy přesvědčivě a přiléhavě vyložily, proč nemůže být procesní obrana stěžovatelů účinná a proč není dán důvod k zastavení vedené exekuce. K tomu není z ústavněprávního hlediska co dodat. Jakkoli se stěžovatelům může zdát vedení exekuce tvrdé a nepřiměřené, zesplatnění celé pohledávky při prodlení s plněním splátkového kalendáře si s vedlejší účastnicí ujednali dobrovolně. Je potom právem věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky exekuční cestou, které mu (nejde-li o případ jeho zneužití) nelze upřít.

6. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 1. 4. 2019 (N 44/93 SbNU 119), nález

sp. zn.

ze dne 17. 12. 2015 (N 218/79 SbNU 503), nález

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2016 (N 206/83 SbNU 281), nález

sp. zn.

ze dne 8. 8. 2017 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.)] vyjadřují stěžovatelé přesvědčení, že jejich případ splňuje atributy zneužití práva a že je na místě exekuci zastavit podle , g) a h) jako nepřípustnou pro rozpor s principy právního státu a k odstranění zjevné nespravedlnosti.

7. Ústavní soud s odkazem na odůvodnění napadených rozhodnutí přesvědčení stěžovatelů nesdílí. Nejde o námitky, které by stěžovatele neuplatnili již v řízení před obecnými soudy a se kterými by se obecné soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí nevypořádaly. Z nich je patrno, že "[j]ak bylo uvedeno výše, exekuční řízení bylo zahájeno k návrhu oprávněné podanému pět měsíců poté, kdy se povinní dostali do prodlení se splácením splatných splátek dluhu. Povinní si byli vědomi toho, že neuhradí-li dluh ve lhůtě, která byla oprávněnou několikrát prodloužena, bude podán exekuční návrh. ... Pokud pak oba povinné vymáhání jejich povinnosti vůči oprávněné, které sami dobrovolně nedostáli a exekuci tak mohli očekávat, omezil v plnění dalších závazků, resp. zajišťování svých potřeb (jakkoliv tyto povinní více nespecifikují), nelze tyto skutečnosti zohledňovat na úkor oprávněné." (bod 13 usnesení okresního soudu). Krajský soud pak k tomu v bodě 10 usnesení dodává: "Z uvedeného tedy vyplývá, že bylo sjednáno plnění dluhu povinných za oprávněnou z titulu uzavřené úvěrové smlouvy ve splátkách, kdy byla stanovena doba plnění jednotlivých splátek, ale i zároveň doba splatnosti celé pohledávky určením poslední splátky, přičemž součástí ujednání o plnění ve splátkách bylo i ujednání o tom, že nezaplacením jedné ze splátek nastává celá splatnost celého dluhu najednou a tímto okamžikem, tj. prodlením se zaplacením kterékoliv splátky, se stal exekuční titul co do zbytku dluhu vykonatelným."

8. Takové odůvodnění soudních rozhodnutí nevnímá Ústavní soud jako formalistické - právě naopak. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; tento návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu