Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 6/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hanzla, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -801 ze dne 24. 10. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -725 ze dne 13. 4. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -692 ze dne 10. 11. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Před obecnými soudy bylo k žalobě stěžovatele proti vedlejší účastnici vedeno řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací z roku 2005. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") žalobě zčásti vyhověl a výrokem I uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 62 525 Kč s příslušenstvím; co do částky 27 475 Kč žalobu zamítl (výrok II) a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 97 871 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání obou účastníků potvrdil z rozsudku nalézacího soudu zamítavý výrok II a vyhovující výrok I v rozsahu částky 4 625 Kč, ve zbytku jej změnil tak, že žalobu zamítl o dalších 57 900 Kč (výrok I). Výrokem II přiznal odvolací soud stěžovateli náhradu nákladů všech předcházejících fází řízení ve výši 106 099 Kč a výrokem III uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení 1 200 Kč. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné, neboť právní posouzení odvolacího soudu je souladné s ustálenou praxí soudu dovolacího.

2. Uvedená rozhodnutí napadá stěžovatel jako celek bez rozlišení výroků, jimiž zaznamenal z procesního hlediska ve sporu úspěch, a těmi, podle nichž neuspěl. Jelikož ve prospěch stěžovatele vyznívající rozhodnutí zjevně není způsobilé zasáhnout do jeho základních práv a svobod, je ústavní stížnost proti němu podána zjevně neoprávněným navrhovatelem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; viz k tomu nález

sp. zn.

ze dne 26. 4. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V projednávané věci jde o takový případ v rozsahu výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž se potvrzuje výrok I rozsudku nalézacího soudu, a rovněž tohoto výroku v jeho pravomocném (odvolacím soudem potvrzeném) znění, jakož i nákladových výroků II rozsudku odvolacího soudu a III rozsudku nalézacího soudu.

3. Ve zbytku je ústavní stížnost včasná a přípustná, podaná osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")]; je však zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí s velmi stručnou argumentací [v zásadě pouze odkazem na a 3 d (dále jen " "), o jejichž porušení má ve věci jít], kterou avizuje doplnit v "náhradní lhůtě" patnácti dnů, což neučinil (v avizované lhůtě ani později). Podstatu argumentace podle svých slov předestírá již v původním podání a má spočívat v prosté skutečnosti, že ve věci jeho žádosti o informace proběhlo nepřiměřeně dlouhé správní (a navazující soudní) řízení v trvání 8 let a 9 měsíců, za což byl odškodněn částkou 4 625 Kč, což nepovažuje za přiměřené.

5. K tomu Ústavní soud může uvést jen tolik: Článek 36 odst. 1 y nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.

6. Přestože právo na odčinění újmy způsobené státem skutečně vyvěrá přímo z y, pravomoc rozhodovat o uplatněných nárocích je primární doménou obecných soudů. Jde-li přitom v napadených rozhodnutích o skutkové a právní závěry logicky a srozumitelně odůvodněné, pak jde o výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti, do níž Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat.

7. V projednávané věci rozhodovaly obecné soudy opakovaně ve všech stupních soudní soustavy a věnovaly se jí velmi podrobně (viz rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -661 ze dne 16. 9. 2021, předcházející nyní napadeným rozhodnutím). Jestliže soudy dospěly i po takto zevrubném projednání věci k odůvodněnému závěru, že přisouzený výsledek bude spravedlivým vyústěním zahájeného sporu, nevzniká Ústavnímu soudu prostor do jejich pravomoci zasahovat.

8. Skutkový stav byl ve věci nesporný, předmětem sporu tak zůstala interpretace , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů - forma a výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy vzniklé délkou správního řízení - a jeho aplikace na projednávaný případ. Na rozdíl od náhledu stěžovatele Ústavní soud v tomto ohledu v napadených rozhodnutích prvky svévole ani jiného interpretačního či aplikačního excesu nespatřuje. Jak plyne z například z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (body 32, 37 a 38), není nyní sporovaná částka 4 625 Kč jediným odčiněním, kterému se stěžovateli v souvislosti s předmětnou újmou dostalo. Obecné soudy rozhodovaly v kontextu širších souvislostí (dalších paralelně vedených soudních řízení apod.) a dospěly-li k závěru, že v současné fázi řízení je přiměřeným odčiněním újmy stěžovatele již jen zmíněná částka 4 625 Kč, není jim na tom z ústavněprávního hlediska co vytknout.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podle téhož zákona jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu