Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3521/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti RENCAR PRAHA, a. s., sídlem Rohanské nábřeží 678/25, Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, proti unesením Obvodního soudu pro Prahu 9 vyhlášeným na ústním jednání dne 11. 11. 2022 ve věci sp. zn. , kterými bylo rozhodnuto, že: "Změna žalobního návrhu dle podání žalobce ze dne 30. 12. 2021 dle bodu 201 tak, jak je uvedeno na č. l. 1771 spisu, se nepřipouští.", a že: "Změna žalobního návrhu dle podání žalobce ze dne 30. 12. 2021 dle bodu 203 tak, jak je uvedeno na č. l. 1771 spisu, se připouští.", spojené s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, v části vymezené slovy "nebo nebyla", za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 42/217, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené d (dále jen " "), na spravedlivý proces zaručené a y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh podle na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to jen v rozsahu týkajícím se rozhodnutí o nepřipuštění změny návrhu.

3. Napadenými usneseními Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozhodl podle tak, že:

a) nepřipustil změnu návrhu, podle něhož mělo být určeno, že "mezi žalobcem [tj. stěžovatelkou] a žalovaným [tj. vedlejší účastnicí] existuje právní vztah, založený konsolidovaným a upraveným úplným zněním smlouvy o "pronájmu" ploch pro reklamní činnost, uzavřeným mezi [stěžovatelkou a vedlejší účastnicí] dne 19. 10. 2009, ve znění dodatku č. 8 ze dne 29. 3. 2011 a dodatku č. 9 ze dne 30. 10. 2013, jehož předmětem je úplatné užívání ploch v majetku žalovaného pro účely umísťování reklamních sdělení žalobcem", a

b) připustil změnu návrhu, podle kterého mělo být určeno, že "mezi žalobcem a žalovaným existuje právní vztah založený konkludentní smlouvou, jehož předmětem je úplatné užívání ploch v majetku žalovaného pro účely umísťování reklamních sdělení žalobce, a to za podmínek, které jsou v písemné podobě zachyceny v dokumentu označeném jako "Konsolidované a upravené úplné znění smlouvy" ze dne 19. 10. 2009, podepsaném žalobcem a žalovaným, a následném dodatku č. 8 ze dne 29. 3. 2011 a dodatku č. 9 ze dne 30. 10. 2013, podepsanými stejnými stranami".

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka (ve stručnosti uvedeno) vytýká obvodnímu soudu, že nesprávně posoudil její podání ze dne 30. 12. 2020 (pozn.: v napadených usneseních je chybně uvedeno datum 30. 12. 2021) jako návrh na změnu žaloby, a tím, že připustil pouze první eventuální žalobní návrh (pozn.: v pořadí druhým napadeným usnesením), aniž by ovšem připustil žalobní návrh primární (pozn.: v pořadí prvním usnesením), nepřípustně zúžil předmět daného soudního řízení.

5. K tomu dodává, že i kdyby skutečně o změnu žaloby šlo, nebyl by důvod, proč ji nepřipustit. Ohledně přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelka argumentuje tím, že je jí známa rozhodovací praxe Ústavního soudu (včetně stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.), ale že právní názor Ústavního soudu není vždy obecnými soudy respektován, přičemž tvrdí, že nemá možnost se proti postupu obvodního soudu efektivně bránit v dalším řízení.

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 .

7. Ústavní stížnost není přípustná, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím, kterým by byla věc skončena, nýbrž jde o rozhodnutí procesní, vydané v probíhajícím soudním řízení. Judikaturní praxe posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti takovému rozhodnutí byla sjednocena výše uvedeným stanoviskem pléna, v němž Ústavní soud uvedl, že nevylučuje-li změnu návrhu, popřípadě napadení usnesení o nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle , nepřípustná podle .

8. V nyní posuzované věci neshledal Ústavní soud důvod, proč by se od tohoto závěru měl odchýlit, přičemž připomíná, že stěžovatelce zůstávají zachovány procesní prostředky k uplatnění jejích práv (srov. odůvodnění odkazovaného stanoviska), k čemuž dlužno dodat, že to stejné platí i pro případ, že by obvodní soud kvalifikoval její návrhy jako změnu žaloby ve smyslu nesprávně, resp. že by chybně pojat předmět daného soudního řízení. Za významný nelze ani považovat stěžovatelčin argument, že obecné soudy právní názor Ústavního soudu někdy nerespektují, neboť v takovém případě se stěžovatelka může po skončení řízení, po vyčerpání procesních prostředků, které má k ochraně svých práv k dispozici, bránit ústavní stížností.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

10. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení právního předpisu. Řízení o návrhu ve smyslu je řízením akcesorickým, a není-li ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)]. Za těchto okolností Ústavní soud návrh na zrušení napadeného ustanovení odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2023

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj