Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3030/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky D. P., zastoupené Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova787/6, Ostrava, proti III. výroku usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. září 2022 č. j. -5, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného výroku usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále jen " ") s tvrzením, že došlo k porušení jejího ústavně chráněného práva na osobní svobodu podle d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, oznámila dne 31. 8. 2022 převzetí stěžovatelky dne 29. 8. 2022 bez jejího souhlasu s diagnózou vyžadující neodkladnou péči, přičemž stěžovatelka nebyla schopna udělit souhlas s hospitalizací. usnesením ze dne 1. 9. 2022 č. j. -5 zahájil řízení o vyslovení souhlasu s převzetím stěžovatelky do zdravotního u (I. výrok), opatrovníkem stěžovatelky pro toto řízení jmenoval L. B. (II. výrok), vyslovil souhlas s převzetím stěžovatelky do zdravotního u (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. výrok). Výrok napadený ústavní stížnosti odůvodnil zdravotním stavem stěžovatelky (bod 4. odůvodnění).

3. Stěžovatelka připomíná, že podle y musí být převzetí nebo držení v ústavní zdravotnické péči bez souhlasu umístěné osoby do 24 hodin oznámeno soudu, který o umístění rozhodne do 7 dnů, což je promítnuto v ve spojení s , . V ústavní stížnosti uvádí, že byla hospitalizována bez svého souhlasu dne 28. 8. 2022, což bylo sděleno soudu až dne 31. 8. 2022, z čehož dovozuje, že došlo k nepochybnému porušení stanovené lhůty. Jde o lhůtu hmotněprávní, prekluzivní a nepřekročitelnou. Dojde-li k jejímu porušení, nemůže soud rozhodnout jinak, než že k převzetí umístěného nedošlo ze zákonných důvodů a zdravotní ústav je povinen umístěného ihned propustit.

4. Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se procesně projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud poskytoval ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

5. Zásahem do základního práva zaručeného y se Ústavní soud zabýval ve věci vedené pod

sp. zn.

. Tehdy na základě obsahově shodné podústavní úpravy dovodil, že zákon pro nedodržení zákonné lhůty pro oznámení převzetí umístěného do u vykonávajícího zdravotnickou péči nestanoví sankci nezákonnosti tohoto převzetí [srov. usnesení ze dne 16. 7. 2007

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], proto ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Následnou stížnost posuzoval Evropský soud pro lidská práva, který konstatoval, že civilní žaloba o náhradu újmy je dostupným a dostatečným právním prostředkem ohledně tvrzení, že léčebna neoznámila převzetí stěžovatele ve lhůtě 24 hodin soudu; vzhledem k tomu, že stěžovatel tento právní prostředek nápravy nevyužil, byla tato část stížnosti odmítnuta pro nevyčerpání vnitrostátních právních prostředků nápravy podle čl. 35 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [rozsudek ve věci Ťupa proti České republice ze dne 26. 5. 2011 (stížnost č. 39822/07), bod 41.].

6. Na základě zjištění, že stěžovatelka nevyužila dostupný procesní prostředek k ochraně svého práva, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2023

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj