Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3558/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: I. A., zastoupená Mgr. Kristýnou Černou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Vlastislavova 152/4, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. -3866 ze dne17. 10. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -3778 ze dne 26. 9. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a vedlejších účastníků řízení: a) nezletilá A. A., b) P. A., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nezletilá vedlejší účastnice (dále též "dcera" nebo "nezletilá") je dcerou stěžovatelky (dále rovněž "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec"). U Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") probíhá několik let pod sp. zn. řízení ve věci péče o nezletilou, které je komplikované tím, že matka se s ní zdržuje na území České republiky, zatímco otec ve Velké Británii. V rámci tohoto řízení, při naprosté absenci vůle shodnout se v záležitosti nezletilé bez ingerence soudu, podávají rodiče četné návrhy, včetně návrhů na nařízení předběžných opatření.

2. Napadenými usneseními byl předběžným opatřením zatímně upraven "přeshraniční" styk vedlejšího účastníka s nezletilou tak, že otce je oprávněn stýkat se s dcerou:

- v době od 3. 10. 2022 od 16:00 hodin do 16. 10. 2022 do 16:00 hodin;

- v době od 27. 12. 2022 od 16:00 hodin do 8. 1. 2023 do 16:00 hodin;

- v době od 11. 3. 2023 od 16:00 hodin do 25. 3. 2023 do 16:00 hodin;

- v období letních školních prázdnin 2023 od 30. 6. 2023 do 31. 7. 2023.

Bylo zároveň rozhodnuto, že ve všech těchto případech otec nezletilou převezme před započetím styku v místě bydliště matky a po jeho ukončení nezletilou převezme matka v místě bydliště otce.

3. Nalézací soud v rozhodnutí o předběžném opatření odkázal například na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo sp. zn. , zdůrazňující nezadatelnou roli obou rodičů při péči a výchově jejich dětí. Nalézací soud napadené rozhodnutí na žádost otce vydal a styk otce formou předběžného opatření i na dobu delší časové perspektivy upravil, neboť je to v zájmu nezletilé.

4. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") se s rozhodnutím nalézacího soudu zcela ztotožnil a jako věcně správné je potvrdil. Ve svém pečlivě odůvodněném rozhodnutí mj. uvedl, že nezletilá v současné době navštěvuje druhou třídu základní školy v České republice, zatímco otec žije a pracuje ve Velké Británii. Vztahy rodičů jsou konfliktní, nejsou schopni se dohodnout na jakékoliv záležitosti týkající se nezletilé, čímž dlouhodobě dceru zatěžují a jednají proti jejím zájmům. O úpravě styku otce s nezletilou doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, dohoda mezi rodiči není možná a jde-li o návrh otce na nařízení předběžného opatření ohledně úpravy jeho styku s dcerou na delší časové období, je tu nepochybně dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, která je prokázána a jsou osvědčeny skutečnosti, jež jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

5. Odvolací soud dále uvádí, že je právem otce i nezletilé, aby byl osobní styk realizován, a to nejen prostřednictvím komunikace na dálku; v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016,

sp. zn.

, i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudek ve věci Voleský proti České republice ze dne 29. 6. 2004 číslo 63627/00). Také z Úmluvy o právech dítěte plyne, že dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.

6. V zájmu dítěte podle odvolacího soudu je, aby bylo zpravidla v péči obou rodičů a aby každý z nich svým dílem přispíval k osobnímu vývoji dítěte; omezení tohoto aspektu rodinného života, tedy styku mezi rodičem a dítětem, musí být řádně a pečlivě odůvodněno, musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být tomuto cíli přiměřené. Protože otec v současné době žije ve Velké Británii, kde i pracuje, je jeho styk s nezletilou fakticky omezen. Je však nezpochybnitelné, že otec má právo na styk s nezletilou, ale i na to, aby se nezletilá stýkala s jeho širší rodinou, a stejně tak nezletilá má právo na tento styk s otcem a jeho širší rodinou. Matka si za partnera a otce svého dítěte vybrala muže původem Inda, žijícího buď v Indii, či v anglicky hovořících zemích, posléze se rozhodla soužití ukončit, takže je současný stav způsoben i jejím jednáním. Z těchto důvodů odvolací soud považuje za odpovídající, aby nezletilou přebírala v místě bydliště otce.

7. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen ""), domáhá zrušení napadených rozhodnutí, zejména pro porušení a Úmluvy o právech dítěte, a d (dále jen "").

8. Stěžovatelka zejména namítá, že soudy porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a nepostupovaly v nejlepším zájmu dítěte, jestliže rozhodly předběžným opatřením k návrhu otce tak, že dceru má od otce po každém styku převzít v jeho bydlišti ve Velké Británii. Stěžovatelka uvádí, že to byl otec, který musel počítat s tím, když se vracel do Velké Británie, že jeho rozhodnutí s sebou ponese zvýšené náklady na realizaci styku s dcerou. Není v ekonomických možnostech stěžovatelky, v situaci, kdy je pro nezletilou placeno výživné ve výši pouhých 3000 Kč měsíčně, aby dceru několikrát za rok ve Velké Británii vyzvedávala. Stěžovatelka dále nesouhlasí s důvody rozhodnutí odvolacího soudu, se kterými polemizuje a ohrazuje se proti nim.

9. Jak plyne nejen z napadených rozhodnutí obecných soudů, mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem existuje dlouhodobý a vyhrocený rodičovský konflikt, kterým je ovlivněn i náhled stěžovatelky na důvody, pro které soudy nařídily předběžné opatření a které jsou pro ni subjektivně nespravedlivé a nepřijatelné, zejména jde-li o její povinnost přebírat nezletilou po skončení styku v místě bydliště otce. Ústavní soud ovšem její náhled nesdílí. Odůvodnění napadených rozhodnutí nejsou excesivní ani jinak nedostačující - právě naopak, zejména odůvodnění usnesení odvolacího soudu je vyčerpávající a lze na ně pro stručnost odkázat. To, že se s důvody rozhodnutí stěžovatelka neztotožňuje, neznamená, že by měl Ústavní soud zasáhnout a napadená usnesení rušit. Postup obecných soudů nenaznačuje žádné porušení zásad spravedlivého procesu; z práva na soudní ochranu ve smyslu y neplyne právo na požadovaný výsledek soudního řízení.

10. V souzené věci je navíc předmětem přezkumu obecnými soudy vydané předběžné opatření. Podle ustálené judikatury [srov. nález

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu.

11. Také rozhodnutí o předběžném opatření je však potenciálně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; je proto podrobováno přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. rozhodnutí ve věci

sp. zn.

ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)]. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a není projevem svévole (y a a 3y). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

12. Při aplikaci omezeného testu ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že vydané předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní, což v žádném případě nebylo zjištěno. Závěr o rozložení nákladů souvisejících s realizací osobního styku mezi oba rodiče odpovídá navíc obecně závazné nálezové judikatuře Ústavního soudu. K tomu srovnej například nález

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018: "V zájmu rovnoměrného vyvážení překážek, spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, považuje Ústavní soud za vhodné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče." (Podobně viz nález

sp. zn.

ze dne 2. 9. 2020).

13. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu